11 C 80/2022-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód] v období od [datum] do [datum] a se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] v období od [datum] do [datum] neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož první vozidlo nebylo při denní sazbě příspěvku [částka] pojištěno 57 dní, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek za první období ve výši [částka] za vozidlo a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši [částka], druhé vozidlo nebylo při denní sazbě příspěvku [částka] pojištěno 105 dní, tudíž vzniklo žalobkyni právo na příspěvek za první období ve výši [částka] za vozidlo a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvků, přičemž splatnost částky ve výši [částka] nastala dne [datum] a částky [částka] nastala dne [datum]. Žalovaný však na tyto výzvy nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínky žalobkyně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] veden jako vlastník vozidla [registrační značka] a v období od [datum] do [datum] jako vlastník vozidla [registrační značka], k nimž v tomto období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zvláštních příspěvků vyplývajících z nepojištění vozidla ve výši [částka], dále ve výši [částka] a nákladů na jejich uplatnění a vymáhání ve výši [částka]. Výše příspěvků vyplývá z násobku denní sazby za provozování vozidla bez pojištění a počtu dnů, kdy vozidlo v rozporu se zákonem nebylo pojištěno, požadovaná výše nákladů na vymáhání pak vyplývá přímo ze zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Splatnost zákonného poplatku a nákladů nastala dne [datum], respektive [datum], žalovaný však žalobkyni ani přes upomínky ničeho neuhradil. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neuzavřel pojistné smlouvy na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel, jichž je žalovaný vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužné příspěvky, k jejichž úhradě jej vyzvala. Žalovaný dlužné příspěvky ve lhůtě stanovené ve výzvě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 2x [částka] Vedle dlužných příspěvků v celkové výši [částka] a nákladů na uplatnění nároků ve výši 2x [částka] vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] po žalovaném. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. 8. V daném případě nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů spojených se zastupováním advokátem, neboť tyto náklady nejsou v tomto případě účelně vynaloženými náklady (viz nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky sp.zn. IV. ÚS 223/12 a usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 19. 10. 2020, č.j. 54 Co 247/2020 – 12). Nadto žalobkyně je profesní organizací pojistitelů, která byla zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, jehož zdrojem tvorby jsou i příspěvky nepojištěných. Vymáhání těchto příspěvků je nutno posuzovat jako činnost náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, kterou pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami. Náklady na právní zastoupení advokátem v řízení tak nelze považovat za účelné. 9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.