11 C 86/2022-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 623 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že dne [datum] provedl přibližně v čase od 16:10 do 17:40 hodin převoz žalovaného z [obec] do [anonymizována tři slova] v [obec], neboť se žalovaný v ebrietě válel na ulici a tím ohrožoval vlastní život a zdraví. Jelikož byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v krvi 3,39 ‰, žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na převoz částkou 623 Kč spočívající v náhradě za použití služebního vozidla, kterým bylo najeto 100 km. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení těchto nákladů do [datum], tento však neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Soud má z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne [datum] a ze záznamu [číslo] za prokázané, že žalovaný byl dne [datum] v čase od 16:10 do 17:40 hodin z důvodu ohrožování vlastního života a zdraví, když se v ebrietě válel na ulici, převezen z [obec] do [anonymizována tři slova] v [obec]. Převoz byl proveden za asistence dvou příslušníků žalobce vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou benzinu 6,6 l [číslo] km, při průměrné ceně pohonných hmot 27,8 Kč, sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy, kdy celkem bylo ujeto 100 km. V protialkoholní záchytné stanici v [obec] bylo žalovanému téhož dne dechovou zkouškou zjištěno 3,39 ‰ alkoholu. Výzvou ze dne [datum] žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na převoz spočívající v náhradě za použití dopravního prostředku částkou 623 Kč se splatností do [datum], žalovaný však neuhradil ničeho. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Nárok žalobce na zaplacení nákladů na dopravu žalovaného do protialkoholní záchytné stanice vyplývá z ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“), kdy žalovanému vznikla dle § 89b odst. 1 ve spojení s ustanovením § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS zákonná povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v protialkoholní záchytné stanici, a protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS i povinnost uhradit žalobci náklady na dopravu do protialkoholní záchytné stanice ve výši 623 Kč, se splatností dne [datum]. Žalovaný částku řádně a včas neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, proto vedle žalované jistiny vznikl žalobci i nárok na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, a to za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobcem), tj. 200 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přešla na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 400 Kč (dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků), soud proto žalovanému poplatkovou povinnost výrokem č. III tohoto rozsudku v uvedené výši uložil. 9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).