12 C 215/2022-22 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Paní [celé jméno manželky] se svým návrhem ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství se svým manželem panem [celé jméno manžela] a uvedla, že z jejich manželství se nenarodily žádné děti. Uvedla dále, že manželství uzavřeli [datum] ve [anonymizováno] nad [jméno], když postupem času ve zpočátku spokojeném a harmonickém manželství si přestávali s manželem rozumět a rozcházeli se v názorech na společné soužití, jakož i v názorech na život a manželství. Podle jejího názoru se manželství stalo pouze formálním svazkem, je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a očekávat obnovení manželského soužití nelze. Pan [celé jméno manžela] s rozvodem manželství souhlasil, a i on považoval manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a rovněž za příčiny rozvratu manželství označil rozdílnost povah, zájmů a názorů obou manželů. Na základě provedeného dokazování, zejména z oddacího listu účastníků, jejich shodných tvrzení zjištěných z jejich účastnických výpovědí, soud zjistil a má za prokázané, že toto manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem ve Žďáře nad Sázavou, u obou se jednalo o manželství druhé, oba jsou národnosti české a státní příslušnosti ČR, poslední společné bydliště účastníků bylo na adrese [adresa manželky a manžela], čímž je dána příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí v této věci (ust. § 383 z.ř.s.). Dále soud zjistil a má za prokázané, že toto manželství je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a není naděje na obnovení manželského soužití těchto manželů, což oba jednoznačně potvrdili svými prohlášeními při jednání. Manželé se shodli na příčinách rozvratu svého manželství, které oba spatřovali v rozdílnosti [anonymizována tři slova] a názorů na život a [anonymizováno]. Z projevů obou manželů před soudem bylo jednoznačné, že manželé vůči sobě navzájem již ničeho necítí, jsou si lhostejní. I pro soud tak bylo zřejmé, že manželské soužití těchto manželů již skončilo. Manželé tak naplnili všechny zákonné podmínky obsažené v ust. § 755 o.z., a proto soud jejich manželství rozvedl. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 23 z.ř.s. dle, kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Protože soud nezjistil takové okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z manželů, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.