6 C 151/2022-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Manželka se návrhem ze dne 1. 8. 2022 domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne 26. 9. 1987 před tehdejším Místním národním výborem v [obec]. U obou manželů se jednalo o manželství první. Z manželství se účastníkům narodily tři dnes již zletilé děti. Dále manželka uvedla, že od srpna 2019 manželé spolu nežijí, i když dosud bydlí společně. Již dlouhou dobu mají manželé mezi sebou velké neshody a postupem času došlo k úplné ztrátě kladné citové vazby mezi účastníky, ztrátě vzájemné úcty, vzájemného respektování své důstojnosti, společného sdílení radostí i problémů, společného trávení volného času atd. Sice spolu stále bydlí, ale od srpna 2019 nežijí jako manželé. Manžel se k návrhu na rozvod manželství vyjádřil tak, že s rozvodem souhlasí a k návrhu na rozvod manželství se připojil. U jednání konaného dne 21. 10. 2022 manžel označil za nesporné příčiny rozvratu manželství, jak je manželka uvedla v návrhu. S ohledem na připojení se manžela k návrhu a skutečnost, že manželé se shodli na příčinách rozvratu manželství, soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. Na základě shodných tvrzení obou účastníků má soud v tomto řízení za zjištěné a za prokázané, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Protože byly splněny podmínky § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) soud manželství účastníků podle tohoto ustanovení rozvedl. Žádný důvod, pro který by manželství účastníků nebylo možné rozvést, v tomto řízení nebyl zjištěn. Podle § 756 o. z. se soud zabýval příčinami rozvratu manželství, které spočívají v tom, že mezi manžely došlo ke ztrátě vzájemné úcty, manželé nesdíleli společně radosti a problémy, společně netrávili volný čas, nebyli si navzájem oporou, nedostatečně komunikovali, což vedlo ke vzájemnému odcizení manželů. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Soud nezjistil žádné okolnosti, na základě kterých by bylo možné některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Navíc účastníci řízení náhradu nákladů řízení vůči sobě navzájem nepožadovali.