6 C 176/2022-23 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 544 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba], s žalovanou dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, celkem ve výši 7 544 Kč, a zavázala se jej uhradit v patnácti pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením třetí a čtvrté splátky, žalobkyně proto celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 7 044 Kč do [datum]. Žalovaná po uzavření dohody o uznání dluhu do podání žaloby uhradila žalobkyni na tento svůj dluh celkem částku 1 000 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaná nevyjádřila a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně má za žalovanou pohledávku ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], která na ni byla postoupena původním věřitelem, společností [právnická osoba] Žalovaná pohledávku vůči žalobkyni dne [datum] uznala co do důvodu i výše a zavázala se tento svůj dluh ve výši 7 544 Kč splatit v patnácti pravidelných měsíčních splátkách. Svoji povinnost však neplnila řádně, dostala se do prodlení s plněním třetí a čtvrté splátky, na splacení dluhu tak zaplatila pouze částku 1 000 Kč, takže žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě nejpozději do [datum]. Žalovaná dále na splacení svého dluhu žalobkyni nic nezaplatila, přestože byla k tomu žalobkyní vyzvána výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], která jí byla odeslána na poslední známou adresu, tj. na adresu uvedenou v dohodě o uznání dluhu. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi společností [právnická osoba] jako původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva [číslo] ze dne [datum]. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou plynoucí z této smlouvy na žalobkyni. Mezi žalobkyní a žalovanou byla následně platně uzavřena dohoda o uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázala se tento svůj dluh splatit v měsíčních splátkách. Tímto uznáním byl utvrzen existující dluh žalované za žalobkyní (uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího závazku vedle závazku původního). Jeho důsledkem je vznik vyvratitelné právní domněnky, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval, žalobkyně tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na žalovanou, která případně musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná, k žalobě se nijak nevyjádřila, proto soud vycházel z uvedené právní domněnky. Žalovaná svůj díl závazku nesplnila, dohodnuté splátky nehradila řádně a včas, celkově zaplatila pouze 1 000 Kč a dostala se tak do prodlení, žalobkyně proto v souladu s článkem [anonymizováno] splátkové dohody prohlásila celý dluh za okamžitě splatný, a to ke dni [datum]. Žalovaná dále na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradila, takže doposud dluží žalobkyni částku 6 544 Kč. Dnem následujícím po zesplatnění se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením celého nesplaceného zůstatku dluhu, a proto je povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a vyhl. č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.