8 C 120/2022-50 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne 27. 3. 2022 návrh, kterým se proti žalované domáhala zaplacení částky 2 470 Kč, a to jako zákonného příspěvku placeného vlastníkem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla včetně nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Jedná se o nárok vyplývající z § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojila. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Z korespondence mezi účastníky, zejména z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 18. 12. 2019, upomínek k úhradě, zprávy městského úřadu a kupní smlouvy, předžalobní výzvy a údajích o povinných osobách soud zjistil, že žalovaná byla v období od 14. 5. 2019 do 14. 7. 2019 majitelkou vozidla [registrační značka] k němuž v tomto období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě zvláštního příspěvku vyplývajícího z nepojištění vozidla ve výši 2 170 Kč a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání ve výši 300 Kč. Výše příspěvku vyplývá z násobku denní sazby za provozování vozidla bez pojištění a počtu dnů, kdy vozidlo v rozporu se zákonem nebylo pojištěno, požadovaná výše nákladů na vymáhání pak vyplývá přímo ze zákona č. 168/1999 Sb. Splatnost zákonného poplatku a nákladů nastala dne 1. 2. 2022, žalovaná však žalobkyni ani přes upomínky ničeho neuhradila. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 sb. ve znění pozdějších předpisů je vlastník vozidla, až na výjimky, povinen uhradit [obec] [anonymizována dvě slova] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem, tedy nebylo podle citovaného zákona pojištěno pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Způsob výpočtu tohoto příspěvku je uveden v odst. 3 citovaného ustanovení, a to jako součin počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vedle tohoto příspěvku má [anonymizováno] ještě právo na náhradu nákladů na uplatnění příspěvku a jeho vymáhání (odst. 4 cit. ustanovení). V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná ve sporném období provozovala vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., tedy provozovala vozidlo v rozporu s tímto zákonem, a je proto povinna žalobkyni uhradit příspěvek podle § 4 odst. 1 citovaného zákona, v daném případě je to 2 170 Kč Vedle toho je ještě povinna zaplatit částku 300 Kč jako náklady spojené s uplatněním příspěvku. Protože žalovaná neuhradila příspěvek řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni též úroky z prodlení (§ 1970 občasného zákoníku č. 89/2012 Sb.), jejichž výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.). Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Tyto představují soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a hotové výdaje spojené s předžalobní výzvou a podáním žaloby, a to v částkách po 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem tedy náklady žalobkyně činí 1 200 Kč. V daném případě nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů spojených se zastupováním advokátem, neboť tyto náklady nejsou účelně vynaloženými náklady (viz Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení sp.zn. IV. ÚS 223/12 a usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 19. 10. 2020, č.j. 54 Co 247/2020 – 12).