8 C 196/2022-104 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně podala dne 3.6.2022 návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 008 Kč, a to jako zákonného příspěvku placeného vlastníkem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla včetně nákladů na jeho uplatnění a vymáhání. Jedná se o nárok vyplývající z § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z korespondence mezi účastníky, zejména z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu, zprávy Městského úřadu, upomínek k úhradě a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl provozovatel a vlastník vozidel: - [registrační značka], k němuž v období do 10. 10. 2020 do 15. 1. 2021 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla - [registrační značka], k němuž v období do 19. 9. 2020 do 14. 10. 2020 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla - [registrační značka], k němuž v období do 13. 11. 2020 do 7. 2. 2021 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla - [registrační značka], k němuž v období do 9. 3. 2021 do 13.5.2021 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla - [registrační značka], k němuž v období do 14.1.2021 do 18.4.2021 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla - [registrační značka], k němuž v období do 12. 12. 2020 do 3.3.2021 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zvláštního příspěvku vyplývajícího z nepojištění vozidel ve výši celkem 19 208 Kč a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání ve výši 6 x 300 Kč. Výše příspěvků vyplývá z násobku denní sazby za provozování vozidel bez pojištění a počtu dnů, kdy vozidla v rozporu se zákonem nebyla pojištěna; požadovaná výše nákladů na vymáhání pak vyplývá přímo ze zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný však žalobkyni ani přes upomínky ničeho neuhradil. 5. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 sb. ve znění pozdějších předpisů je vlastník vozidla, až na výjimky, povinen uhradit [obec] [anonymizována dvě slova] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem, tedy nebylo podle citovaného zákona pojištěno pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Způsob výpočtu tohoto příspěvku je uveden v odst. 3 citovaného ustanovení, a to jako součin počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Vedle tohoto příspěvku má [anonymizováno] ještě právo na náhradu nákladů na uplatnění příspěvku a jeho vymáhání (odst. 4 cit. ustanovení). 7. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný ve sporných obdobích provozoval vozidla bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., tedy provozoval vozidla v rozporu s tímto zákonem, a je proto povinen žalobkyni uhradit příspěvek podle § 4 odst. 1 citovaného zákona, v daném případě je to celkem 19 208 Kč Vedle toho je ještě povinna zaplatit částku 6 x 300 Kč jako náklady spojené s uplatněním příspěvku. Proti tvrzením uvedených v žalobě, žalovaný nic nenamítal, a proto je soud vzal za nesporná. 8. Protože žalovaný neuhradil příspěvek řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni též úroky z prodlení (§ 1970 občasného zákoníku č. 89/2012 Sb.), jejichž výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb.). 9. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Tyto představují soudní poplatek ve výši 841 Kč a hotové výdaje spojené s předžalobní výzvou a podáním žaloby, a to v částkách po 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem tedy náklady žalobkyně činí 1 041 Kč. V daném případě nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů spojených se zastupováním advokátem, neboť tyto náklady nejsou účelně vynaloženými náklady (viz Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 988/12, sp. zn. Pl. ÚS 39/13 nebo usnesení sp.zn. IV. ÚS 223/12). Žalobkyně je zřízena i za účelem správy garančního fondu, vymáhají příspěvku nepojištěných je součástí její činnosti. Součástí jejího organizačního uspořádání je i uspořádání úsek právní podpory a vymáhání pohledávek, zahrnující oddělení příspěvků do garančního fondu, který sám zpracovává výzvy. Není pak namístě přiznat jí náklady zastupování advokátem. V tomto smyslu rozhoduje opakovaně i Krajský soudu v Brně viz usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 19. 10. 2020, č.j. 54 Co 247/2020 – 12, dále ze dne 15.12.2021 č.j. 72 Co 255/2021-51.