8 C 25/2022-26 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobce podal dne [datum] návrh, kterým se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 1 510 Kč, a to jako jízdného a zvláštního příplatku za to, že žalovaný dne [datum] cestoval v prostředku městské hromadné dopravy v [obec] bez platné jízdenky. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a k jednání a proti žalobě nijak nebrojil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (účastníci se se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřili). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] vystaveného [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] (dále jen původní věřitel) soud zjistil, že při kontrole v městské hromadné dopravě byl žalovaný přistižen bez platné jízdenky, a to dne [datum] v 15.33 hodin na lince [číslo]. Následně byl vyzván v souladu s přepravními podmínkami původního věřitele k úhradě jízdného ve výši 10 Kč a zvláštní přirážky ve výši 1 500 Kč, tedy celkem částky 1 510 Kč. Tuto částku však žalovaný dopravci - původnímu věřiteli neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobce. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle ust. § 2550 a násl. obč. zákoníku. Bližší podmínky přepravy pak upravuje zákon [číslo] Sb. o silniční dopravě, zákon č. 266/1994 Sb. o drahách a vyhl.č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen přepravní řád nebo jen PŘ) a smluvní přepravní podmínky stanovené dopravcem. Podle výše uvedených předpisů je dopravce povinen přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové a cestující je povinen za tuto přepravu zaplatit cenu (jízdné). Její zaplacení po celou dobu plnění přepravy prokazuje cestující jízdním dokladem (nejčastěji jízdenkou, průkazem apod.). Pokud se cestující neprokáže platným cestovním dokladem, je povinen vedle běžného jízdného zaplatit ještě přirážku. V daném případě to bylo 10 Kč a 1 500 Kč. Podle ust. § 1895 a násl. obč. zák. postoupil původní věřitel pohledávku žalobci, kterému je žalovaný povinen dlužnou částku zaplatit. Protože žalovaný neuhradil dluh včas, dostal se do prodlení a je proto povinen žalobkyni uhradit též úroky z prodlení, jejichž výše vyplývá z § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. (§ 1970 obč.zák.). Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (tři úkony po 200 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl.č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala.