8 C 44/2022-33 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne [datum] návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 713,83 Kč a příslušenství, jak je uvedeno shora, a to jako nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] z žádosti o úvěr, standartních informací a z korespondence mezi účastníky, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze seznamu postoupených pohledávek a z předžalobní výzvy soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s úrokem 2 288 Kč, za poplatek 12 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 170 Kč a za hotovostní inkaso 7 500 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč. Původní věřitelka se rovněž schopností žalovaného úvěr splácet. Žalovaný původnímu věřiteli ničeho neuhradil. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku 35 897 Kč, dostal se do prodlení a úvěr nebyl sice zesplatněn, ale splatnost nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tedy k [datum]. Následně pak původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen tento úvěr v dohodnuté době vrátit. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, proto je povinen uhradit vedle dlužné částky i její příslušenství. Podle ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil původní věřitel pohledávku žalobci, kterému je žalovaný povinen dlužnou částku uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák.), jehož výše vyplývá z vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval.