8 C 50/2022-38 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 126,49 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl účastníkem telefonní stanice [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ všeobecné podmínky“), s nimiž žalovaný podpisem účastnické smlouvy vyslovil souhlas. Na základě účastnické smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému, aby v souladu s čl. 14 všeobecných podmínek zadal prostřednictvím sítě žalobkyně pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby. K zaplacení poskytnutých služeb byly žalovanému vystaveny faktury na celkovou částku 16 126,49 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za prokázaný na základě předložených účastnické smlouvy ze dne [datum], účastnické smlouvy ze dne [datum] a účastnické smlouvy ze dne [datum], všeobecných podmínek, ceníku, souhlasu s pojištěním a jednotlivých vyúčtování. Žalovaný celkovou dlužnou částku 16 126,49 Kč neuhradil, přestože byl k tomu vyzván s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále zákona [číslo] o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Na základě této smlouvy vznikl žalobkyni nárok na uhrazení ceny platebních transakcí, který byly realizovány podle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku a byly žalovanému řádně vyúčtovány. Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s ust. § 1970 o. z a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně požadovala úroky z prodlení až do [datum], tedy po splatnosti jednotlivých vyúčtování. Soud tedy shledal podanou žalobu zcela důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.