12 C 17/2023-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Paní [celé jméno manželky] se svým návrhem ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství se svým manželem [celé jméno manžela] a uvedla, že z jejich manželství se narodily dvě zletilé děti – [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození]. Uvedla dále, že manželství uzavřeli dne [datum]. Posléze manželé začali mít nejednotné názory na společné soužití. To bylo také ovlivněno matkou manželky, která byla nemocná a manželka se jako její dcera o ni starala. [příjmení] o matku silně narušila vztahy mezi manžely. V květnu 2015 postihla manželku cévní mozková příhoda, manžel začal tuto situaci řešit požíváním alkoholu, které se stupňovalo. Nastalou situaci manželka vyřešila tím, že se v roce 2015 ze společné domácnosti odstěhovala do bydliště své matky. Manželé se potom sporadicky navštěvovali. Manželka se již v roce 2017 rozhodla podat žalobu na rozvod manželství, ale manžel odmítl rozvod tzv. nesporným způsobem s tím, že se pokusí o obnovu soužití, a tak manželka žalobu nepodala. Manžel však této nabídky nevyužil a vztah mezi manžely se pouze zhoršil. Proto se rozhodla manželka podat žalobu znovu. Opět zdůraznila, že manželé spolu do roku 2015 nežijí a manžel požívá alkoholické nápoje. Manželé spolu nežijí ani hospodářsky, každý si hradí své náklady a své potřeby. Nájemné a služby spojené s užíváním společné bytové jednotky ale manželé hradí každý jednou polovinou. Ze strany manželky došlo ve vztahu k manželovi k plnému odcizení, manžel sice tvrdí, že se rozvádět nechce, ale pro obnovu vztahu neučinil a nečiní ničeho. Ze stresových situací vzniklých společným soužitím má manželka psychické problémy, pro agresivní chování manžela musela volat i policii. Manželé neplánují svoji společnou budoucnost, na společné nikdy dovolené nejezdili, nemají společné zájmy. Manželka sice preferovala tzv. nesporný rozvod svého manželství, ale smlouvu o úpravě svých majetkových vztahů manželé dosud neuzavřeli. Manželka ještě uvedla, že je invalidní důchodkyní, protože její zdravotní stav není dobrý, o svoji matku pečovala až do její smrti dne [datum]. Pan [celé jméno manžela] se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil, ačkoliv mu tato povinnost byla uložena soudem, a to jeho usnesením ze dne 10. 2. 2023 pod čj. 12 C 17/2023-9. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se [celé jméno manžela] bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Paní [celé jméno manželky] na projednání věci trvala a uvedla, že manžel o jednání ví, opakovaně mu připomínala, aby se dostavil k soudu, ale on jí sdělil, že k soudu nepřijde. Při jednání paní [celé jméno manželky] uvedla, že manželství je zcela nefunkčním svazkem, nenaplňuje žádnou se svých společenských funkcí, manžel neprojevil zájem o rozvod manželství nespornou cestou. Jako příčiny rozvratu svého manželství potom označila nejednotnost názorů manželů na společné soužití, neochotu manžela sjednat nápravu a přestat požívat alkoholické nápoje. Uvedla ještě, že o rozvod manželství již jednou žádala, a to v roce [rok], kdy jí bylo ze strany manžela vyčítáno, že pečuje o své rodiče, v tomto se manželé rovněž neshodli. Z provedeného dokazování, a to z oddacího listu účastníků soud zjistil a má za prokázané, že manželství tito manželé uzavřeli dne [datum] před Městským národním výborem v [obec], u obou se jednalo o manželství první, oba jsou národnosti české a státní příslušnosti ČR, poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela a manželky], čímž je dána příslušnost zdejšího soudu dle ust. § 383 z.ř.s. Z účastnické výpovědi manželky [celé jméno manželky], která odkázala na vše, co soudu doposud sdělila, soud dále zjistil, že mezi ní a manželem byly dlouhodobé rozpory, protože manžel jí vyčítal péči o její rodiče, že je upřednostňuje před ním. Tyto výčitky v podstatě trvají celé manželství. Manžel měl vždy doma všechno, to manželka odjížděla pečovat o rodiče, a když se vrátila, všechno bylo špatně. Manžel [anonymizováno] let nechodil do práce, má invalidní důchod, mohl se tedy starat o domácnost, ale nechtěl. Pracuje asi poslední dva roky. Manželka do práce chodila, péče o rodinu a domácnost ležela na ní, manžel měl své zájmy. [příjmení] moc nepomáhal. V roce [rok] byla po cévní mozkové příhodě a ze společné domácnosti se odstěhovala, protože s přístupem manžela k celé věci se doma být nedalo. Manžel vyžadoval, aby to doma bylo tak, jako vždy. Proto manželka volila tuto cestu. Zpět se už nevrátila. S požíváním alkoholu manžel začal ve větší míře asi před dvěma lety, předtím sice do hospody také zašel, ale nebylo to tak hrozné. Pro manželku bylo nejhorší to, jak se k ní manžel choval po návratu z nemocnice. K manželovi již žádný citový vztah nemá, i děti vztah s ním poté, co dospěly, minimalizovaly. Manžel pro obnovu manželského soužití neučinil nic, řekl manželce, že klidně může v [obec] zůstat, ale ať jsou doma jeho potřeby uspokojeny, a to manželka ochotna udělat není. V závěru manželka uvedla, že nikoho nelze nutit, aby setrvával ve svazku zcela formálním a nefunkčním, problémy v manželství jako v dlouhodobém stresujícím prostředí se u ní projevily ve zmíněné cévní mozkové příhodě, a pro setrvalé psychické problémy z manželství je i v invalidním důchodu. Dle ust. § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Manželé v manželství mají rovná práva a povinnosti, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Tak praví ust. § 687 o. z. V případě tohoto manželství je nepochybné, že jde o dlouhodobý svazek trvající více jak [anonymizováno] let, ze kterého se narodily dvě dnes již zletilé děti. Rovněž je nepochybné, že toto manželství je dlouhodobě hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že není naděje na obnovení manželského soužití těchto manželů. Manžel svým postojem v tomto řízení dal jednoznačně najevo, že na udržení manželského svazku zájem nemá. K návrhu na rozvod manželství, který podala jeho manželka, se nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. K jednání samotnému se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl jednak řádně a včas předvolán, a jednak o tom byl informován svojí manželkou, které ovšem přímo sdělil, že k soudu nepřijde. Soud tedy vycházel při svém rozhodování z tvrzení manželky, zjištěných z jejích účastnické výpovědi, jejíž součástí také učinila tvrzení obsažená v žalobě. Soud potom vůbec neměl důvod jejím tvrzením nevěřit, když účastnická výpověď manželky byla spontánní se zcela jednoznačně seznatelnými citovými projevy. Navíc manželka byla poučena o své povinnosti vypovídat pravdu. Soud tak má za prokázané, že péče o společnou domácnost, děti a rodinu ležela po celou dobu na manželce, když manžel, ačkoliv byl po celou dobu, až na poslední cca dva roky, v invalidním důchodu a nepracoval, tedy se mohl, a měl, výrazněji podílet na všech těchto pracech, zejména když manželka do práce chodila a nad rámec péče o vlastní rodinu ještě pečovala o své stárnoucí rodiče a své matce posloužila až do její smrti. Za takové chování měla od svého manžela cítit nejen podporu, ale také respekt. Toho se jí ale zjevně nedostávalo, a když v roce [rok] [anonymizováno] závažným [anonymizováno] – cévní mozkovou příhodou, manžel jí podporu neposkytl žádnou, naopak vyžadoval, aby věci doma byly tak, jako vždycky. Manželka celou tuto záležitost tedy vyřešila tím, že ze společné domácnosti odešla do [obec], bydliště svých rodičů. Manžel se nesnažil, aby manželku získal zpět, naopak, klidně si tam mohla zůstat, ale jenom ať jsou jeho potřeby uspokojeny. Není divu, že manželka toto odmítala. Z uvedeného je pro soud zřejmé, že manžel neměl zájem o manželství a manželku, ale měl zájem o hospodyni. Takový přístup manžela k manželství, stejně jako nedostatek respektu a pomoci manželce v období pro ni velmi těžkém, tedy po návrhu z nemocnice po závažném onemocnění, je zjevným porušením povinností, které ust. § 687 o. z. pro manžele stanoví, tedy porušením rovných práv a povinností, vzájemné úcty a respektu. Z výpovědi manželky je zřejmé, že v manželství byly dlouhodobé problémy, pro které podala tento již v pořadí třetí návrh na rozvod manželství a že manžel tyto její snahy bagatelizoval přísliby k nápravě a ke snaze o obnovení společného soužití, ale z jeho strany zůstalo pouze u slov. Naopak, jak vyplynulo z výpovědi manželky, v posledních dvou letech se vše jen zhoršilo zvýšeným požíváním alkoholických nápojů ze strany manžela. Soud tak tedy znovu opakuje, že má ze všech shora uvedených skutečností za prokázané, že toto manželství je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že není naděje na obnovení manželského soužití těchto manželů. Manželka sama nav