7 C 74/2020-1996 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, návrh na odepření uznání rozsudku britského soudu „, anonymizováno, (dále jen „Britský soud“), sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „Rozsudek“) a na jeho základě vydaného příkazu téhož soudu sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „Příkaz“), a to podle ustanovení čl. 45 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť uznání Rozsudku a Příkazu by bylo zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Žalobkyně v návrhu uvedla, že žalobkyně je akciovou společností dle českého práva a zaměřuje se na parní protitlakové a kondenzační turbíny, expanzní plynové turbíny, dodávky turbosoustrojí a navazující provozní a stavební celky a je součástí skupiny průmyslových a strojírenských podniků s více než dvousetletou tradicí, že žalovaná 1) je společností podle práva Velké Británie, která od ukončení projektu výstavby „na klíč“ elektrárny , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „Elektrárna“), v roce , Anonymizováno, , nevykonává žádnou obchodní ani výrobní činnost a nemohou jí tedy plynout žádné příjmy z podnikatelské činnosti, a že žalovaná 2) je mateřskou společností žalované 1), založenou dle , Anonymizováno, práva, a uvedeného řízení před , cizozemský, soudem se účastnila na straně žalované, a to z titulu ručení za závazky žalované 1), přičemž žalobkyně učinila žalovanou 2) účastníkem tohoto řízení v České republice z titulu jejího účastenství na řízení před Britským soudem a z důvodu, že Příkaz přiznává žalované 2) nárok na náhradu nákladů řízení, a to společně se žalovanou 1). Žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně a žalovaná 1) spolu dne , datum, uzavřely smlouvu o Vyprojektování, obstarání, výstavbě, uvedení do provozu a souvisejících pracích (dále jen „Smlouva“) na předmětnou Elektrárnu. Smlouvou se žalobkyně zavázala dodat na klíč Elektrárnu , Anonymizováno, a žalovaná 1) se jí za tuto dodávku zavázala zaplatit cenu v celkové výši 14 230 000 GBP. Jako investor a budoucí vlastník vystupovala společnost ze skupiny , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “), která byla založena dne , datum, jako projektová společnost za účelem realizace tohoto konkrétního projektu výstavby Elektrárny. Žalovaná 1) byla generálním dodavatelem, přičemž se společností , Anonymizováno, uzavřela smlouvu na dodávku Elektrárny „na klíč“ a žalobkyně byla subdodavatelem žalované 1), který měl v zásadě realizovat celé dílo výstavby Elektrárny, s výjimkou některých činností, které byly odpovědností žalované 1); především byla žalovaná 1) odpovědná za zajištění hlavních povolení – zejména stavebního povolení a povolení připojení na rozvodnou síť – a za zajištění průzkumu stavu pozemku, přičemž dle Smlouvy nesla i rizika spojená s tímto jejím plněním. V krátké době po uzavření Smlouvy vyšlo najevo, že pozemek budoucího staveniště (umístěný v bývalé průmyslové zóně) je zamořen azbestem. V důsledku rozporů mezi stranami ohledně otázky, která z nich nese rizika plynoucí ze stavu pozemku a vzniklých problémů a zpoždění oproti předpokládanému harmonogramu stavby, došlo cca rok po uzavření Smlouvy k ukončení jak Smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou 1), tak smlouvy mezi žalovanou 1) a společností , Anonymizováno, , a to v důsledku jednostranných odstoupení [přičemž žalobkyně od Smlouvy uzavřené se žalovanou 1) odstoupila jako první]. Následně mezi žalobkyní a žalovanou 1) a mezi žalovanou 1) a společností , Anonymizováno, bylo vedeno několik zkrácených, tzv. adjudikačních řízení; rozhodnutí v těchto řízeních vydaná jsou ve Velké Británii vykonatelným exekučním titulem, dokud nejsou zrušena soudem, který není rozhodnutími adjudikátorů vázán, a v případě zahájení soudního sporu o tomtéž předmětu tato rozhodnutí svým rozsudkem „přebije“. Po dvou adjudikačních řízeních, ve kterých žalobkyně proti žalované 1) uspěla a která nicméně nevyčerpávala celý předmět sporu, zahájila žalobkyně v listopadu 2017 soudní řízení před Britským soudem. V soudním řízení před Britským soudem uplatnila žalovaná 1) vůči žalobkyni vzájemný návrh, který později rozšířila i o nárok vůči společnosti , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “), která je akcionářem žalobkyně, a to z titulu záruky za závazky žalobkyně ze Smlouvy poskytnuté touto společností žalované 1) smlouvou o poskytnutí záruky ze dne , datum, (dále jen „Smlouva o poskytnutí záruky“). Po proběhlém řízení Britský soud Rozsudkem zamítl žalobu žalobkyně a naopak vyhověl protinávrhu žalované 1). Příkazem vydaným na základě Rozsudku pak , cizozemský, soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1): (a) částku 70 000 GBP plus 306,80 GBP denně do zaplacení, a to ve lhůtě do 5. března 2020; (b) částku 17 404 269,70 GBP do 12. března 2020 s tím, že v případě nezaplacení k částce přirůstá denní úrok ve výši 3 814,64 GBP; (c) částku 2 500 000 GBP představující náhradu nákladů řízení žalované 1), a to do 12. března 2020. V součtu a přepočtu na českou měnu se jedná o částku téměř 600 000 000 (šest set milionů) Kč. Dále pak Britský soud rozhodl, že nebudou-li uvedené částky žalobkyní zaplaceny, je k úhradě částky ad b) povinna společnost , Anonymizováno, a to na výzvu žalované 1) s dodatečnou lhůtou sedmi dnů. Britský soud zároveň vyhověl žádosti žalobkyně odložit vykonatelnost povinnosti dle Příkazu uhradit částky ad b) a ad c) za předpokladu, že tyto částky budou v týchž lhůtách složeny žalobkyní na účet soudu. Rozsudek a s ním spojený Příkaz žalobkyně napadla jako rozhodnutí, jimž je na místě odepřít uznání v České republice, a to z důvodu jejich rozporu s českým veřejným pořádkem ve smyslu článku 45 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis.2. Žalobkyně uvedla několik důvodů, pro které jsou Rozsudek a Příkaz v rozporu s českým veřejným pořádkem. Prvním důvodem je skutečnost, že uznání a výkon Rozsudku a Příkazu, jakožto prvostupňových, nicméně vykonatelných rozhodnutí, fakticky vyloučí právo žalobkyně na jejich přezkum odvolacím soudem a je popřením principu dvojinstančnosti řízení, který je součástí ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Dle žalobkyně jí byla stanovena povinnost zaplatit sumu, kterou žalobkyně nemá k dispozici, a vzhledem k její výši ani nebylo možné ji v takto krátké soudem stanovené lhůtě obstarat. Protože částku nebylo možné do 12. 3. 2020 poukázat na účet soudu, zaniknou s největší pravděpodobností účinky soudem stanoveného odkladu vykonatelnosti (fakticky však šlo jen o rozhodnutí o změně platebního místa) a žalobkyně bude povinna platit na účet žalované 1). Uložení povinnosti uhradit takovou částku v extrémně krátké lhůtě dvou týdnů je zcela likvidační, když bylo téměř nemožné, aby žalobkyně tuto částku ve stanovené lhůtě do úschovy soudu složila. Absurdita takto stanovené krátké lhůty v situaci, kdy má teprve být zahájeno projednání odvolání (to žalobkyně i , Anonymizováno, již podaly), je ještě zesílena v aktuální situaci, kdy žalobkyně je již zasažena celosvětovými dopady pandemie COVID-19. Je zřejmé, že pro žalobkyni (i pro , Anonymizováno, ) jakožto společnosti zaměřené na export (a závislé na zahraničních subdodávkách), bude stejně jako pro tisíce dalších výrobních společností nezbytné pro samotné přežití průběžně reagovat na každý den se měnící situaci (a to v mnoha oblastech, z nichž zajištění provozního financování bude patřit mezi ty nejdůležitější). Pokud by však v této situaci bylo žalované 1) umožněno okamžitě v České republice zahájit výkon nepravomocného rozhodnutí znějícího na astronomickou sumu, jež je zcela zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, situace by se stala neřešitelnou. Dle žalobkyně jsou Rozsudek a Příkaz s ohledem na likvidační charakter uložené povinnosti daný výší uloženého finančního plnění a krátké lhůty pro jeho složení do soudní úschovy v naprosto zřejmém rozporu s obecnými principy práva na spravedlivý proces, neboť jejich faktickým důsledkem bude znemožnění výkonu práva žalobkyně bránit se proti Rozsudku a Příkazu instančním postupem v odvolacím řízení. Pro žalobkyni výrok Příkazu fakticky nemá efekt odkladu, neboť v každém případě jí vzniká prakticky okamžitě povinnost zaplatit přisouzenou enormní částku – ať už na účet soudu nebo na účet žalované 1). Vymáhání této částky by pro žalobkyni znamenalo s nejvyšší pravděpodobností likvidaci její majetkové podstaty a zánik podnikatelské činnosti, a tím i vyloučení faktické možnosti se proti Rozsudku a Příkazu bránit, ačkoliv se jedná o pouhá prvostupňová rozhodnutí (byť v důsledku zvláštností britského procesního práva jsou vykonatelná). Výrok Britského soudu v Příkazu je tak popřením dvojinstančnosti soudního řízení, která je základním principem právního státu a práva na spravedlivý proces ve státech Evropské unie a Rady Evropy, neboť právo podrobit Rozsudek a Příkaz přezkumu v odvolacím řízení se pro žalo