10 C 197/2020-140 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou pro zmatečnost ze dne , datum, se žalobce domáhal zrušení rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, a rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . V žalobě uvedl, že citovaným rozsudkem podepsaný soud zamítl jeho žalobu na vydání , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, s příslušenstvím z důvodu údajného promlčení (zřejmě mělo být správně „uplynutí“) subjektivní promlčecí doby a polemizoval s právním názorem soudu I. stupně obsaženým v jeho rozsudku č.j. , spisová značka, . Žalobce dále uvedl, že podle Ústavního soudu může být svévolné rozhodnutí soudce kvalifikováno jako , podezřelý výraz, čin. Za svévoli označil Ústavní soud také interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti nebo interpretaci a aplikaci zákonných pojmů v jiném, než zákonem stanoveným a judikaturou ustáleným či právním myšlením konsenzuálně akceptovatelným významem, aniž by takový postup byl dostatečně vyložen důvody. Svévolí při rozhodování je dle Ústavního soudu i odklon obecných soudů od ustálené judikatury, aniž by pro takový postup dostatečně vyložili důvody, na základě, nichž soudy dosud převažující a stabilizovanou výkladovou praxi odmítají. Jde tedy i o případy, kdy obecný soud nezdůvodní své závěry buď vůbec nebo tak učiní zcela nedostatečně, případě uplatní důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají. Žalobce měl za to, že vadnými výroky záměrně uváděnými v rozsudku č.j. , spisová značka, a č.j. , spisová značka, se soudci , Anonymizováno, soud ve , adresa, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, mohli dopustit , podezřelý výraz, činu zneužití pravomoci veřejného činitele, libovůle a svévole.2. Žalovaný podáním ze dne , datum, s podanou žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a uvedl, že žaloba na zmatečnost je nepřípustná. Předně je podána opožděně. Pokud žalobce spatřuje důvod zmatečnosti v údajné svévoli soudu I. stupně (následně přehlídnutou odvolacím soudem), počala běžet lhůta pro podání žaloby dnem, kdy se o této svévoli dozvěděl. Tímto dnem musel být nejpozději den vyhlášení rozsudku soudem I. stupně (případně den vyhlášení rozsudku soudem odvolacím). Lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost z důvodu tvrzeného žalobcem, tedy skončila nejpozději dnem , datum, . Pokud žalobce trvá na argumentaci, že o důvodu zmatečnosti se dozvěděl až nabytím právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu, tedy dnem doručení a seznámení se s odůvodněním, pak se jedná o žalobu toliko proti důvodům rozhodnutí, a tato by opět měla být zamítnuta pro nepřípustnost dle ust. § 230 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle žalobce je žaloba důvodná, protože soudci Okresního soudu ve , adresa, a Krajského soudu v Brně se mohli dopustit , podezřelý výraz, činu, a to uplatněním svévole při rozhodování, přičemž tuto svévoli spatřuje v údajném odklonu od ustálené judikatury a nedostatečném odůvodnění tohoto odklonu. Žalovaný uvedl, že s napadenými rozsudky se naprosto ztotožňuje, a to včetně odůvodnění, kdy má za to, že se nemůže jednat o odklon od ustálené judikatury za situace, kdy ve skutkově shodné věci dospěly ke shodným závěrům další okresní a krajské soudy. Žalovaný dále uvedl, že předmětné rozsudky nenaplňují prvky svévole ani v rozsahu nedostatku odůvodnění, kdy podle názoru Ústavního soudu povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit spočívá v tom rámci se adekvátně, a co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení. Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští. Dle názoru žalovaného tak nebyly naplněny znaky svévole rozhodnutí tvrzené žalobcem.3. Žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedl, že tříměsíční lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost počala běžet dnem doručení rozsudku odvolacího soudu. Tímto dnem se žalobce dozvěděl o důvodu zmatečnosti. Žalobce dále doplnil, že je mu známo, že nestrannost soudce má konkrétní vyjádření v tom, že nesmí být stíhán či jinak veden k , podezřelý výraz, odpovědnosti za nesprávný právní názor. Na druhé straně však nic nebrání tomu, aby byl soudce trestně stíhán např. při zjištění, že rozhodoval úmyslně ve prospěch některé osoby, skupiny osob apod. v rozporu s provedenými důkazy, které by hodnotil jednostranně a svévolně se záměrem poškodit nebo naopak někoho neoprávněně počínáním svědčícím o jeho libovůli zvýhodnit, čímž by narušil princip nestrannosti a objektivní výkonnosti soudcovské funkce. V posuzovaném případě soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vědoma si rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého nemůže být úspěšná žaloba povinného na vydání bezdůvodného obohacení – vrácení vymoženého plnění v exekuci, pokud nebyla exekuce zastavena, uvedla, že „to však neznamená, že by promlčecí doba běžela teprve od zastavení exekuce a povinný mohl neomezeně dlouhou dobu otálet s podáním návrhu na zastavení exekuce. Nároku z bezdůvodného obohacení si povinný musel být vědom nejpozději dne , datum, , kdy byl soudnímu exekutorovi doručen jeho návrh na zastavení exekuce.“ Tato úvaha soudkyně je zcela mimo rámec chápání, kdy podání návrhu na zastavení exekuce v žádném případě nemá nic společného s počátkem běhu žádné promlčecí doby ani s tím, že by povinný mohl neomezeně dlouhou dobu otálet s podáním návrhu na zastavení exekuce. Pokud by totiž povinný podal návrh na zastavení exekuce, např. až dne , datum, , pak by dle názoru soudkyně běžela promlčecí doba ode dne doručení tohoto návrhu exekutorovi. Při podánínávrhu na zastavení exekuce nikdo nemohl vědět, zda bude exekuce zastavena. Až právní mocí usnesení o zastavení exekuce ze dne , datum, se povinný dozvěděl o tom, že vzniklo bezdůvodné obohacení a že za to obohacení odpovídá oprávněný (žalovaný). Teprve tímto rozhodnutím bylo postaveno na jisto, zda a kdo se na úkor povinného bezdůvodně obohatil. Soudkyni byl znám rozsudek Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém bylo konstatováno, že až do zastavení exekuce usnesením ze dne , datum, promlčecí doba neběžela. Byl to právě Okresní soud ve , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , která s úmyslem poškodit žalobce spojila nesmyslně běh promlčecí doby s podáním návrhu na zastavení exekuce, kdy sama nerespektovala rozhodnutí ve stejné věci – rozsudek , spisová značka, a judikaturu NS, na kterou sama odkázala. Žalobce tedy opět polemizoval s odůvodněním napadeného rozsudku. Žalobce také mimo jiné zdůraznil, že žalovaný okrádá desítky tisíc povinných jen proto, že uplatnil rozhodčí nález před datem , datum, , tedy před sjednocením judikatury NS ohledně rozhodčích doložek a může si tak ponechat částky vymožené několik let po , datum, .4. Žalovaný v reakci na doplnění žaloby žalobcem shora dne , datum, uvedl, že žalobce opět pouze polemizuje se závěry napadených pravomocných rozhodnutí a zcela ignoruje meritum věci. Nadále ničím neprokazuje naplnění znaku , podezřelý výraz, činu, který by naplňoval důvod pro podání žaloby pro zmatečnost ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Předmětné rozsudky nenaplňují prvky svévole, a to ani co do rozsudku nedostatku odůvodnění. K tvrzenému , podezřelý výraz, činu zneužití pravomoci veřejného činitele žalovaný odkázal na usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Žalobce v projednávané věci netvrdí ani neprokazuje, že by rozhodující soudci jednali s úmyslem způsobit jinému škodu/újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Žalobce v projednávané věci netvrdí ani neprokazuje naplnění znaku skutkové podstaty , podezřelý výraz, činu neužití pravomoci úřední osoby pod písm. b) ust. § 329 odst. 1 , podezřelý výraz, zákoníku, tedy zneužití pravomoci rozhodujícím soudcem. Za zneužití pravomoci by bylo možno považovat zcela svévolné rozhodnutí soudce, tj. např. rozhodnutí v extrémním rozporu s právní úpravou či rozhodnutí v extrémním rozporu s dlouhodobě ustálenou a známou judikaturou, aniž by toto bylo jakkoli odůvodněno, popř. rozhodnutí, které by nebylo vůbec či zcela nedostatečně odůvodněno. Muselo by se nicméně jednat o naprosto extrémní případ pochybení soudce v rámci jeho rozhodovací činnosti. Žalovaný má však za to, že oba rozsudky jsou řádně odůvodněny, jsou v souladu s právní úpravou a judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou je v těchto rozsudcích i odkazováno.5. Žalobce potom při jednání dne , datum, po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnil, že naplnění podstaty zneužití pravomoci veřejného činitele soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a soudců , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, spatřu