10 C 28/2024-35 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 10. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení 10 878 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu do 3,5 t, RZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), neměl v období od 26. 9. 2022 do 26. 1. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 123 dní při denní sazbě příspěvku 86 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 10 578 Kč a na poplatek spojený s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, přičemž splatnost příspěvku nastala 6. 6. 2023. Žalovaný však na výzvy k úhradě nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti.3. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , přičemž v posuzované věci je žalován jako podnikající fyzická osoba se sídlem ke dni podání žaloby na adrese , adresa, , nyní na adrese , adresa, . Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je tak dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 (tzv. „nařízení Brusel I. bis“). Pravomoc českých vyplývá z ust. §6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. v účinném znění, který stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Po stránce hmotněprávní se věc řídí českým právem v souladu s ust. § 87 odst. 3 zák. č. 91/2012 Sb.4. Soud ve věci provedl dokazování následujícími listinami. Ze zjištěných údajů o vozidle z centrálního registru vozidel soud zjistil, že v rozhodném období byl vlastníkem/provozovatelem vozidla žalovaný. Z výzvy ze dne 23. 3. 2023, včetně informací o odeslání poštovních zásilek bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu v souvislosti s vozidlem ve výši 10 578 Kč ve lhůtě 60 dnů, a to z důvodu nesjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu předmětného vozidla. Z upomínky ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení příspěvku včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 7. 2023, včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby odeslána předžalobní výzva.5. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav věci. K nákladnímu automobilu do 3,5 t, RZ: , SPZ, , nebylo v období od 26. 9. 2022 do 26. 1. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, a vyzvala jej k úhradě ve lhůtě 60 dnů od doručení; žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení příspěvků včetně nákladů na jejich uplatnění a nákladů, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že v daném případě nebyla k vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla zákonná povinnost žalovaného jakožto vlastníka vozidel. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů). Výše příspěvku byla vypočtena jako násobek denní sazby a počtu dnů, ve kterých nebylo vozidlo pojištěno (dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb.), tedy násobkem 123 dní při denní sazbě příspěvku 86 Kč. Žalobkyně dále oprávněně nárokovala náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč (dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením příspěvku dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), je zároveň povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 10 578 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť splatnost příspěvku nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (k tomu viz § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.).7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud má s přihlédnutím k nálezům , Anonymizováno, soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalovaného, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byť žalobkyně není subjektem „spolufinancovaným státem“, byla však zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných, tedy jejich vybírání a případně též vymáhání představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně. Právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami, na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výši 200 Kč, tj. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů (tj. výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když současně řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).