6 C 208/2023-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Manželka se návrhem podaným k soudu dne 8. 11. 2023 domáhala rozvodu manželství. V návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne 5. 2. 1999 před [stát. instituce]. U obou manželů se jednalo o manželství druhé. Z manželství se nenarodily žádné děti. Dále manželka uvedla, že v roce 2019 se projevila manželova nelibost nad její návštěvou dcer, a to tak, že jí začal vyhrožovat, že už ji do bytu nepustí. Po jednom měsíci se proto vrátila zpět. Manželovo chování tehdy přikládala stresu z nemoci, kterou trpěl. V roce 2021 však sama těžce onemocněla a v té době poznala, že si jsou s manželem cizí. Manžel jí dal tři dny na opuštění bytu a manželka využila nabídky svých dcer a s jejich pomocí se přestěhovala do provizorního bydlení v [obec] a následně do domu s pečovatelskou službou, kde bydlí dosud. Manželství je již dlouho pouze formálním svazkem a manželka vylučuje možnost obnovení manželského soužití. Manžel s návrhem manželky souhlasil a k návrhu manželky se připojil. Ve svém vyjádření uvedl, že manželka se od něj odstěhovala v srpnu 2023 (pozn. správně v srpnu 2022 – s ohledem na datum čestného prohlášení manžela). Popřel však, že by ji vyhazoval nebo jí dával nějaká ultimáta k opuštění bytu. Za příčiny rozvratu manželství pak označil rozdílné názory a povahy, neschopnost spolu komunikovat a vést společný život. Také manžel považuje rozvrat manželství za vážný, neměnný a dlouhodobý. S ohledem na rozdílná tvrzení účastníků o příčinách rozvratu manželství nelze přes připojení manžela v posuzovaném případě postupovat, jako by byl podán společný návrh na rozvod manželství, neboť je zjevné, že na příčinách rozvratu manželství se manželé neshodnou. Soud vzal za zjištěné a za prokázané, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manžel souhlasil s návrhem manželky, aby manželství bylo rozvedeno. Pokud se týká příčin rozvratu manželství, ovšem rozdílně od manželky uvedl, že příčinou rozvratu manželství byly rozdílné názory a povahy manželů, neschopnost spolu komunikovat a vést společný život. Skutečnost, že manželé spolu nebydlí od srpna 2022, vyplývá jednak z tvrzení obou manželů, jednak také z čestného prohlášení manžela ze dne 26. 5. 2023 předloženého manželkou. Obsah tohoto čestného prohlášení však nic nevypovídá o tom, co bylo příčinou rozvratu manželského soužití. Manžel v rámci účastnického výslechu uvedl, že mezi manžely to neklapalo už delší dobu, často se hádali. Manželka by se sama nestěhovala, ale sám je onkologicky nemocný, a proto„ manželce doporučil, aby se odstěhovala“. I když manžel připustil, že ke zrušení společného soužití došlo z jeho iniciativy, je současně pravdou, že podle tvrzení samotné manželky (obsažených v návrhu) již v roce 2019 v době manželovy nemoci na delší dobu odjela na návštěvu dcer a vrátila se do bytu, až když jí manžel pohrozil, že už ji tam nepustí. Z uvedeného je podle soudu zřejmé, že k neshodám mezi manžely docházelo dlouhodobě. Současně na základě provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že podíl některého z manželů je výrazně vyšší. Za situace, kdy manželka se z jednání soudu omluvila, navrhla, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti a nad rámec předložených listin jiné důkazy nenavrhla, soud proto učinil závěr, že příčiny rozvratu manželství spočívají v rozdílných názorech a povahách manželů a neschopnosti zejména vést společný život a komunikovat spolu. Protože byly splněny podmínky § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) soud manželství účastníků podle tohoto ustanovení rozvedl. Žádný důvod, pro který by manželství účastníků nebylo možné rozvést, v tomto řízení nebyl zjištěn. Podle § 756 o. z. se soud zabýval příčinami rozvratu manželství, které O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Soud nezjistil žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Navíc účastníci vůči sobě navzájem náhradu nákladů řízení nepožadovali.