10 C 214/2025-36 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 3. 2. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení 12 782 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tak, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, RZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „1. vozidlo“) neměl v období od 6. 2. 2024 do 2. 5. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu tato povinnost plyne ze zákona. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 a 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného do 31. 3. 2024, ve spojení s § 2 vyhl. č. 205/1999 Sb., a jednak na základě ustanovení § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného od 1. 4. 2024, ve spojení s § 5 vyhl. č. 69/2024 Sb. vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož 1. vozidlo nebylo pojištěno 87 dní při denní sazbě příspěvku 86 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 7 482 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, splatnost nastala ke dni 22. 10. 2024 po výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedených pohledávek rovněž předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil.2. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, RZ: , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „2. vozidlo“) neměl v období od 30. 1. 2024 do 8. 5. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu tato povinnost plyne ze zákona. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 a 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného do 31. 3. 2024, ve spojení s § 2 vyhl. č. 205/1999 Sb., a jednak na základě ustanovení § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného od 1. 4. 2024, ve spojení s § 5 vyhl. č. 69/2024 Sb. vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož 2. vozidlo nebylo pojištěno 100 dní při denní sazbě příspěvku 47 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 4 700 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, splatnost nastala ke dni 22. 10. 2024 po výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedených pohledávek rovněž předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil.3. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti.4. Soud ve věci provedl dokazování následujícími listinami. Ze zjištěných údajů o vozidle z centrálního registru vozidel a z informací z registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem/provozovatelem 1. a 2.. Z výzvy ze dne 8. 8. 2024 včetně informací o podání zásilky a jejím sledování bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 7 482 Kč ve lhůtě 60 dnů, a to z důvodu nesjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu 1. vozidla. Z upomínky ze dne 30. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení příspěvku za 1. vozidlo včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva. Z výzvy ze dne 8. 8. 2024 včetně informací o podání zásilky a jejím sledování bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 4 700 Kč ve lhůtě 60 dnů, a to z důvodu nesjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu 2. vozidla. Z upomínky ze dne 30. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení příspěvku za 2. vozidlo včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 1. 2025 včetně podacího archu ve spojení s detailem o sledování této zásilky bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby odeslána předžalobní výzva.5. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav věci. K vozidlu 1. a 2. neměl žalovaný v rozhodných obdobích (pro 1. vozidlo v období od 6. 2. 2024 do 2. 5. 2024, pro 2. vozidlo v období od 30. 1. 2024 do 8. 5. 2024) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidla bez tzv. povinného ručení, a vyzvala jej k úhradě ve lhůtě 60 dnů od doručení; žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení příspěvku včetně nákladů na jeho uplatnění a nákladů, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvy.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí soud vyhověl, když žalovaný v rozporu se zákonem provozoval 1. vozidlo po dobu 87 dní a 2. vozidlo po dobu 100 dní bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost podle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., resp. podle § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., resp. podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb., je proto žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla povinen zaplatit za každý den, kdy vozidla neměl pojištěná, příspěvek stanovený dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. dle vyhlášky č. 69/2024 Sb., tzn. příspěvek ve výši 7 482 Kč za 1. vozidlo a ve výši 4 700 Kč za 2. vozidlo. Spolu s těmito příspěvky je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2 x 300 Kč, a to podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb., resp. podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhl. č. 69/2024 Sb. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 12 782 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky, je zároveň povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť splatnost příspěvků nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (§ 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb., resp. § 46 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb.7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud má s přihlédnutím k nálezům , Anonymizováno, soudu sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalovaného, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byť žalobkyně není subjektem „spolufinancovaným státem“, byla však zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných, tedy jejich vybírání a případně též vymáhání představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně. Právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami, na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výši 200 Kč, tj. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů (tj. výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když současně řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, – , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).