12 C 141/2021-287 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně , jméno FO, , narozená , datum, , se svojí žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil tehdy žalovaným , jméno FO, , narozenému , datum, , a Evě , jméno FO, povinnost vyklidit žalovanými zaplocenou část pozemku p.č. st. 16/1 v k.ú , adresa, . Žalobkyně uvedla, že je výlučnou vlastnicí tohoto pozemku na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , jejíž přílohou byl geometrický plán č. , hodnota, -4097/96, kde byli rodiče žalovaných také účastni osobě, z čehož vyplývá, že žalovaní nejsou vlastníky této části pozemku. Žalovaní uznali, že předmětná část pozemku nebyla zakoupena společně s pozemkem p.č. , hodnota, , a to dopisem z , datum, , nicméně stejně tak ve stejném dokumentu tvrdí, že předmětná část pozemku byla řádně vydržena. Žalobkyně dopředu již vyloučila tuto argumentaci pro nepravost držby, její nepoctivost a absenci právního titulu. Žalovaní také uvedli, že žalobkyni svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku, protože je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Žalovaní nejpozději od , datum, užívají tuto část nemovitosti žalobkyně bez právního důvodu. Konkrétně se jedná o 15 m2, kterou mají žalovaní neoprávněně oplocenou po geodetickém zaměření v roce 1996. Ve stejné době sousedé , jméno FO, od rodiny Malouškových kupovali pozemek p.č. , hodnota, a v momentě, kdy truchlící rodina (zřejmě se má jednat o rodinu žalobkyně) nevěnovala tomuto pozemku pozornost, otec sourozenců , jméno FO, využil situace a rychle se pozemku oplocením zmocnil, aniž by ho při tom někdo viděl nebo mohl vidět. Rodina žalobkyně v té době byla zabrána do úplně jiných záležitostí ohledně truchlení a pohřbu , právnická osoba, , čehož otec , jméno FO, a , jméno FO, pan , jméno FO, využil ku svému prospěchu a v držbu předmětné části pozemku se vetřel potajmu a svémocí. Sousedům , jméno FO, bylo totiž dobře známo, že tato část pozemku jim nenáleží, zaútočili na majetkové právo v době, kdy se rodina těžko mohla bránit, zneužili jejího chvilkového rozrušení a slabosti vyvolané tragédií a tento pozemek si násilím přivlastnili. Nebrali ohled na skutečný právní stav, na dobré sousedské vztahy, na obyčejnou lidskou služnost nebo poctivost a věděli, že tímto dojde ke zkrácení majetkového práva žalobkyně, věděli, že vlastnické právo jim nenáleží. Žalobkyně v minulosti opakovaně vyzývala žalované k odstranění oplocení a uvolnění části pozemku, bylo provedeno geodetické zaměření dne , datum, , které žalovaní bez námitek podepsali. Po následných písemných výzvách žalovaní odmítli tuto část pozemku vyklidit a uvolnit právoplatnému vlastníku. Písemnou výzvu dle § 142a o.s.ř. žalobkyně zaslala žalovaným dne 18. 3. a , datum, . Ve prospěch žalobkyně také svědčí to, že za předmětnou část pozemku po celou dobu hradila řádně daň z nemovité věci, a to na rozdíl od žalovaných. Žalovaní tak svým jednáním kromě bezdůvodného obohacení zasahují do jejího Listinou základních práv a svobod zaručeného vlastnického práva.2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, navrhovali její zamítnutí a sami podali vůči žalobkyni vzájemný návrh, a to dne , datum, , když uvedli, že předmětný pozemek žalovaní a jejich právní předchůdci takto v tomto rozsahu užívají již od roku 1996. Bylo to na základě dohody právních předchůdců žalobkyně a žalovaných v období, kdy bývalý manžel žalobkyně boural zemědělskou usedlost a vznikl zde volný prostor. Po následné době pak otec žalovaných zde postavil taras a dohodli se na převodu části tohoto pozemku do vlastnictví otce žalovaných. K tomuto pak již bohužel nedošlo. Oba dnes již nežijí. Je pravdou, že žalobkyni doposud svědčí vlastnické právo k předmětné části pozemku, neboť je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Správně všakdle přesvědčení žalovaných by měli být vlastníky pozemku oni. Pozemek byl získán v rámci kompenzace za postavení tarasu a oplocení prostoru vzniklého po demolici hospodářské budovy na pozemku žalobkyně. Do výstavby tarasu byly vynaloženy ze strany právního předchůdce žalovaných nemalé finanční prostředky. Výstavbu tarasu měl provádět bývalý manžel žalobkyně , jméno FO, , neboť odstranil zeď, která oplocení nahrazovala. Kdyby bývalý majitel , jméno FO, s vybudováním tarasu nesouhlasil, pak by tento nemohl být vybudován. Pozemek je takto oplocen od roku 1996 na stejných hranicích a takto je i užíván. Až následně v roce 2019 po geodetickém zaměření pozemku bylo zjištěno, o jakou plochu se jedná a kde jsou přesné hranice. Do té doby to nikomu nevadilo a všichni žili v přesvědčení, že tento plot s tarasem tvoří i vlastnické hranice. Otec žalovaných v roce 1996 odkoupil od majitelů část sousedního pozemku, ale pozemek, o který je veden tento spor, vykoupen nebyl, neboť zde ještě stála hospodářská budova. Kdyby zde hospodářská budova nestála, byl by odkoupen i sporný pozemek a vše by bylo dávno vyřešeno. V době, když byla výstavba betonového tarasu realizována, tak byl na místě skoro každý den přítomen manžel žalobkyně , jméno FO, i sama žalobkyně. Po celou dobu nebylo zaznamenáno, že by žalobkyně nebo někdo z její rodiny tehdy s výstavbou betonového tarasu nesouhlasil, anebo vznesl nějaké ústní či písemné námitky. Žalovaní se snažili se žalobkyní po celou dobu jednat a vyřešit tuto věc smírně a mimosoudně. Dokonce žalobkyni nabízeli určitou finanční kompenzaci a úhradu všech souvisejících nákladů, a to i přes to, že jsou přesvědčeni, že jsou již vlastníky této části předmětného pozemku, neboť toto vlastnické právo již řádně vydrželi. Z doby trvání faktického užívání, tedy jednoznačně vyplývá, že žalovaní se stali spoluvlastníky předmětné části pozemku p.č. st. 16/1, která je tzv. připlocena k jejich pozemku, neboť nabyli jeho vlastnictví vydržením dle ust. § 1089 a násl. o.z. Tuto část předmětného pozemku žalovaní a jejich právní předchůdci užívali minimálně nepřetržitě od roku 1996, a to v dobré víře, že jsou jejími vlastníky. Po celou dobu také jako vlastníci této části pozemku jednali i s třetími osobami a starali se o ni způsobem, který charakterizuje vlastnické právo. S ohledem na právě uvedené potom žalovaní učinili vzájemný návrh, kterým se domáhali určení, že jsou rovnodílnými spoluvlastníky části zaploceného pozemku p.č. st. 16/1 v obci a k.ú. , adresa, , přičemž přesně tento pozemek měl být vymezen geometrickým plánem, jehož vyhotovení soudu navrhli, a který by měl být nedílnou součástí rozhodnutí soudu v této věci. Žalovaní potom nejsou schopni se se žalobkyní dohodnout mimosoudně. Pokud jde o splnění podmínky naléhavého právního zájmu na tomto určení dle ust. § 80 o.s.ř., potom lze dle žalovaných konstatovat, že je splněna, neboť bez soudního rozhodnutí nedosáhnou zápisu vlastnického práva ve svůj prospěch v katastru nemovitostí. Žalovaní až do současné doby předmětnou část pozemku užívají dlouhodobě, jako součást svých nemovitostí. Podáním vyklizovací žaloby, jak učinila žalobkyně, nepřipadá v úvahu a cílem je, aby rozsudek, který bude vydán, mohl sloužit jako podklad pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí.3. Žalobkyně v replice ze dne , datum, uvedla, že vzájemný návrh žalovaných neuznává. Řádné vydržení předmětné části pozemku nelze vůbec brát v potaz, protože o řádné vydržení nemohlo jít, neboť se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci a nelze ani argumentovat pro institut mimořádného vydržení, jelikož při absentujícím právním důvodu se zároveň nesmí prokázat nepoctivý úmysl držitele, který lze spatřovat v okolnostech, které žalovaným musely být známy. Žalobkyně se důvodně domnívá, že v jednání otce žalovaných v tomto případě lze spatřovat svémocné vetření se v držbu, které navíc proběhlo potajmu nebo lstí. V době, kdy sousedé , jméno FO, od rodiny Malouškových kupovali sousední pozemek p.č. , hodnota, zemřel tchán žalobkyně , právnická osoba, a v momentě, kdy truchlící rodina nevěnovala pozemku p.č. 16/1 svojipozornost, otec sourozenců , jméno FO, využil situace a rychle se pozemku oplocením zmocnil, aniž by ho při tom někdo viděl, nebo mohl vidět. Využil tak ku svému prospěchu, že rodina žalobkyně byla zabrána do truchlení a pohřbu , právnická osoba, , v držbu předmětné části se vetřel potajmu a svémocí s nepoctivým úmyslem. Žalovaní se po celou dobu užívání pozemku nezajímali o placení daně za nemovitou věc. Podle žalobkyně jednáním právního předchůdce žalovaných byla flagrantně porušena zásada, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Sousedům , jméno FO, bylo dobře známo, že tato část pozemku jim nenáleží, zaútočili na majetkové právo v době, kdy se rodina žalobkyně těžko mohla bránit, zneužili jejího chvilkového rozrušení a slabosti vyvolané tragédií a tento pozemek si násilím přivlastnili. Žalobkyně popírá existenci dohody mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovaných, žádná taková dohoda nikdy neexistovala, neboť manžel žalobkyně neměl nikdy v úmyslu se části pozemku vzdávat. Žalovaní zmiň