7 Cmo 261/2021-79 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , Jméno navrhovatele A, , se sídlem , Adresa navrhovatele A, , likvidátorovi obchodní společnosti , Jméno navrhovatele B, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, (dále jen „likvidátor“) odměnu za provedenou likvidaci ve výši 1 000 Kč a náhradu hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 11 315 Kč. Ve svém odůvodnění uvedl, že odměnu likvidátora určil podle § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb., jelikož byl likvidátor jmenován likvidátorem společnosti v roce 2013. Výši odměn likvidátora soud určil částkou 1 000 Kč, neboť v daném případě je tato výše dle něj přiměřená.2. Proti tomuto usnesení, a to pouze do určení výše odměny, podal likvidátor včasné odvolání. Namítá, že vzhledem k časové náročnosti a množství úkonů, potřebné odbornosti, odpovědnosti, nutnosti součinnosti ze stran třetích osob a i dalších časově a administrativně náročných úkonů je přiznaná odměna ve výši 1 000 Kč nepřiměřená. I s ohledem na rozhodovací praxi soudů uplatil likvidátor částku ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu odvolatel navrhuje, aby odvolací soud vydal usnesení, ve kterém přizná likvidátorovi odměnu ve výši 5 000 Kč, nebo jako alternativní řešení, aby změnil napadené usnesení tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 5 000 Kč.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Odvolací soud konstatuje, že likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále i jen „vyhláška“), bez ohledu na to, kdy likvidace skončila a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. 1. 2014).5. Podle § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud.6. Podle § 73 obch. zák. likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce.7. Podle § 66 odst. 2 obch. zák. vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně.8. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle odst. 2 téhož ustanovení může soud podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.9. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 71 odst. 7 obch. zák. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2013, č. j. 40 Cm 277/2010-21, které nabylo právní moci dne 30. 1. 2013, tedy výše odměny likvidátora se stanoví podle vyhlášky č. 479/2000 Sb. , jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ust. § 4 vyhlášky.10. Odvolací soud ze spisu shledal, že soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 5. 2016, č. j. 40 Cm 277/2010 – 35, a usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 40 Cm 277/2010 – 37, opakovaně vyzval likvidátora k předložení zprávy o průběhu likvidace, zejména kdy oznámil vstup společnosti do likvidace a výzvu věřitelům k přihlášení pohledávek v obchodním věstníku, zda byla zpracována účetní závěrka předcházející dni vstupu do likvidace, a kdy předpokládá ukončení likvidace.11. V podání ze dne 20. 4. 2017 likvidátor soudu sdělil, že udělil , tituly před jménem, , Anonymizováno, plnou moc k zajištění likvidace společnosti. V podání ze dne 11. 9. 2018 uvedl, že jelikož , tituly před jménem, , Anonymizováno, závazek neplní, rozhodl se, že agendu převezme.12. Ze závěrečné zprávy likvidátora a jeho vyúčtování (č. l. 55 a násl. spisu) je zřejmé, že likvidační zůstatek společnosti byl nulový.13. Předně odvolací soud musí konstatovat, že postup likvidátora, který udělil plnou moc třetí osobě k tomu, aby likvidaci de facto místo něj prováděla, není souladný se zákonem. Závazek likvidátora k provedení likvidace je, obdobně jako závazek statutárního orgánu společnosti k výkonu funkce, závazkem osobní povahy, který nelze postoupit na třetí osobu. Proto je vyloučeno, aby likvidátor prováděním likvidace pověřil na základě plné moci třetí osobu v tomto případě , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tj. aby de facto na ní postoupil celou svou působnost, svěřenou mu obchodním zákoníkem. Tvrzení likvidátora, že jmenovaná se zpočátku ujala výkonu činnosti a příslušné úkony prováděla pod jeho vedením, jsou v rozporu s tím, že sám likvidátor uvedl, že až zpětnou kontrolou zjistil, že úkony nejsou prováděny řádně (viz jeho podání ze dne 10. 4. 2017).14. Odvolací soud proto neshledal relevantní likvidátorovu argumentaci, že likvidace společnosti trvala déle, jelikož jím pověřená , tituly před jménem, , Anonymizováno, ji nevykonávala, neboť k udělení takového pověření nebyl likvidátor ze zákona oprávněn.15. Jak plyne ze spisu, sám likvidátor k provádění předmětné likvidace přistoupil až v roce 2018, tj. po pěti letech ode dne kdy Společnost do likvidace vstoupila, a kdy byl do funkce likvidátora jmenován. To že do té doby nebyly likvidátorem činěny žádné relevantní úkony, které by vedly k jejímu skončení, a že likvidátor tak neplnil své zákonné povinnosti řádně a včas, plyne např. i z toho, že rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce bylo dvakrát v Obchodním věstníku zveřejněno až dne 17. 12. 2018 a dne 31. 12. 2018, přičemž dle ust. § 73 obch. zák. likvidátor měl tuto povinnost splnit bez zbytečného odkladu po 30. 1. 2013, tedy poté, co společnost do likvidace vstoupila, a co jí byl likvidátorem jmenován.16. Vzhledem ke všemu uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto případě zde nejsou žádné okolnosti případu, které by zvýšení odměny likvidátora dle ust. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb. odůvodňovaly a rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým určil výši jeho odměny částkou 1 000 Kč dle ust. § 4 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb., je proto správné.17. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud v části výroku, ve kterém byla určena výše odměny likvidátora částkou 1 000 Kč, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.