7 Cmo 243/2024-44 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal , Jméno navrhovatelky A, (dále též jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti , Jméno navrhovatelky B, IČO , IČO, (dále též jen „společnost“) ve výši 5 000 Kč. Výrokem II. likvidátorce na náhradě hotových výdajů přiznal částku 5 645 Kč. Výrokem III. pak likvidátorce uložil povinnost vrátit na účet soudu prvního stupně nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 4 355 Kč za tam uvedených platebních podmínek.2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 14. dubna 2010, č. j. 73 Cm 7/2010-5, mimo jiné jmenoval likvidátorem společnosti , Jméno navrhovatelky A, . Likvidace společnosti byla ukončena, společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 12. dubna 2022. Likvidátorka podala návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, když u společnosti nebyl zjištěn žádný likvidační zůstatek. Soud prvního stupně při posuzování předmětného návrhu (když likvidátorka byla do funkce jmenována v roce 2010) vyšel z vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). S přihlédnutím k náročnosti likvidace po stránce administrativní, právní i časové přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu podle „§ 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“ (správně dle kontextu odůvodnění § 4 odst. 2 vyhlášky – pozn. odvolacího soudu) ve výši 5 000 Kč. Náhradu účelně vynaložených nákladů jí přiznal s odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky ve výši 5 645 Kč – uveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku - 2 380 Kč, poplatky za ověřování listin a podpisů ve výši 360 Kč, správní poplatky ve výši 260 Kč, poštovné ve výši 245 Kč a archivace písemností 2 400 Kč, tyto výdaje byly likvidátorkou řádně doloženy. Požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 2 300 Kč vynaloženou na vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, likvidátorce nepřiznal, neboť tyto výdaje nepovažoval za účelně vynaložené. Ostatní požadované výdaje – kopírování listin (300 Kč), telekomunikační poplatky (200 Kč) a kancelářské potřeby (350 Kč) – soud prvního stupně likvidátorce též nepřiznal, neboť tyto výdaje nebyly řádně doloženy, jednalo se pouze o jejich odhad. Jelikož byla likvidátorce poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 4 355 Kč (10 000 – 5 645) vrátit.3. Proti výroku II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 8 795 Kč a uložil jí povinnost zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 1 205 Kč.4. Odvolatelka namítá, že kromě výdajů přiznaných soudem prvního stupně, požadovala přiznat i částku 2 300 Kč, vynaloženou (a doloženou) za vedení a zpracování účetnictví, zpracování účetních závěrek a daňových přiznání, kterou považuje za účelně vynaložený výdaj (dle obsahu spisu, předložených dokladů a odvolatelkou požadovanou konečnou částkou, jde o částku 3 150 Kč – pozn. odvolacího soudu). Má za to, že usnesení Vrchního soudu v Praze (výše uvedené), na něž soud prvního stupně odkazuje a z jehož závěrů vyšel, nelze aplikovat paušálně na všechny případy. Úvaha o tom, že vedení účetnictví a sestavení účetních závěrek u neaktivní společnosti automaticky znamená pouze vyplnění 0 do daňových přiznání, je pouze mechanická činnost, je nesprávná. Ve většině případů nemá likvidátor předané účetnictví, a i při nečinnosti společnosti je nezbytné zjistit její majetek a provést šetření nejen o majetku společnosti, ale i o jejích závazcích (věřitelích), jakož i sestavit účetní závěrku a její přílohy a podat daňové přiznání. Poukázala na skutečnost, že za provedení likvidace společnosti, tj. včetně vedení účetnictví, nese likvidátor odpovědnost, která se neaktivní společností nijak nezmenšuje. Účelně vynaložené výdaje nemohou být k tíži určené výše odměny.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.6. Ze spisu vyplývá, že likvidátorce byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. června 2011, č. j. 73 Cm 7/2010-16, přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč, která jí byla vyplacena (viz platební poukaz č. l. 17 připojeného spisu zn. 73 Cmo 7/2010).7. Ve vyúčtování nákladů likvidace a žádosti o přiznání odměny ze dne 25. září 2023 požadovala likvidátorka náhradu hotových výdajů v celkové výši 8 795 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- poštovné – 245 Kč- publikace v Obchodním věstníku – 2 380 Kč- ověřování listin, podpisů a kolky - 360 Kč;- správní poplatky – 260 Kč- vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti – 2 300 Kč- archivace písemností – 2 400 Kč- kancelářský materiál (odhad) – 350 Kč- telekomunikační poplatky (odhad) – 200 Kč- kopírování listin (odhad) - 300 Kč.8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka , Anonymizováno, ze dne 19. srpna 2024 odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 12. dubna 2022 a „právním důvodem výmazu je prohlášení likvidátorky dle ust. § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb.“9. Při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných hotových výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky (jak správně učinil soud prvního stupně).10. Dle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky, končí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Dle odst. 2 tohoto ustanovení může soud podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč. Dle § 6 vyhlášky je v odměně likvidátora zahrnuta i náhrada za administrativní a jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky náleží likvidátorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.11. Pokud jde o přiznanou náhradu hotových výdajů a s tím související povinnost likvidátora vrátit nevyčerpanou část poskytnuté zálohy na tyto náklady, má odvolací soud za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že výdaje za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti nelze považovat za účelně vynaložené výdaje z důvodů uvedených soudem prvního stupně, není správný.12. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti vycházel, byl již překonán. Z ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu se podává, že likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby.13. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že požadovanou náhradu hotových výdajů za „vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek“ ve výši 2 300 Kč likvidátorce přiznat nelze.14. Podle § 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon č. 523/1992 Sb.“), tento zákon upravuje: a) poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen „daňové poradenství“) a b) vznik, postavení a působnost Komory daňových poradců České republiky (dále jen „komora“) v souladu s právem Evropských společenství1).15. Podle § 2 zákona č. 523/1992 Sb. tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátů, komerční