15 CO 136/2022-598 — Neznámý soud 69

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované, aby umožnila žalobkyni nerušený výkon jejích práv vyplývajících ze smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívání nemovitostí ze dne [datum], zn. V [číslo] 2017 [číslo], tj. umožnit jí doživotní a bezplatné užívání nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Vystrkov a katastrální území Vystrkov u Humpolce jako pozemek parc. č. st. 230 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemek parc. [číslo] orná půda, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl vzájemnou žalobu žalované, jíž se domáhala určení, že pozemek parc. č. st. 230, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], obec Vystrkov, nejsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch žalobkyně zřízeného na základě smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívání nemovitostí ze dne [datum], zn. V [číslo] 2017 [číslo] (výrok II.). Žalované pak uložil povinnost, aby zaplatila žalobkyni náklady řízení v částce 20 719,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu I. stupně v dané věci, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 5. 2021 č. j. 5 C 21/2019-414 byl usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 15 Co 219/2021-456 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu I. stupně o tom, že [jméno] [jméno] (dále též bývalý manžel žalované) se v rámci své svědecké výpovědi dovolal relativní neplatnosti předmětné smlouvy vůči žalobkyni. Poukázal na to, že takové dovolání je hmotněprávním jednostranným úkonem, kterým dotčená osoba dává účastníku jednoznačně najevo svoji vůli vyvodit z absence jejího souhlasu s právním jednáním zákonné důsledky a takový úkon musí být adresovaný, tj. musí výslovně směřovat vůči osobě, jíž je určen, k čemuž ale v dané věci nedošlo. Z obsahu výpovědi manžela žalované nevyplývá, že by přímo vznášel takovou námitku, že by činil vůči žalobkyni v tomto směru nějaké prohlášení. Jeho tvrzení, že o uzavření smlouvy nevěděl, že stavbu považuje za součást SJM, nelze za takovou námitku považovat. Jestliže tedy soud I. stupně své rozhodnutí založil na nesprávném závěru o neplatnosti smlouvy a nezabýval se dalšími skutečnostmi, na které žalovaná poukazovala, považoval odvolací soud rozsudek soudu I. stupně pro nedostatek důvodů za nepřezkoumatelný. 3. Soud I. stupně ve věci doplnil dokazování a následně s odkazem na své předchozí rozhodnutí ze [datum] setrval na svém závěru o vlastnických vztazích k pozemkům a domu [adresa] ve vztahu k výlučnému vlastnictví žalované a SJM s bývalým manželem žalované v době uzavření smlouvy o zřízení služebnosti. Jejich manželství bylo uzavřeno [datum] a žalovaná koupila pozemek parc. [číslo] o výměře 813 m2 na základě kupní smlouvy ze dne [datum], tedy před uzavřením manželství a pozemek tak nemůže být součástí SJM. I když podle listin konstatovaných v rámci obsahu spisů sp. zn. 5 C 119/2019 a 1 C 131/2019 byla z předmětného pozemku na základě kupní smlouvy z roku 2002 jeho část o výměře 14 m2 prodána a následně k němu byla přikoupena část o výměře 185 m2, stále se jednalo o pozemek ve výlučném vlastnictví žalované. I když následně byl z tohoto pozemku oddělen ještě pozemek st. [parcelní číslo], byl stále ve vlastnictví žalované. Pokud se týká stavby [adresa] na předmětné stavební parcele, výstavba byla zahájena v roce 1998 za trvání manželství žalované a bývalého manžela na základě stavebního povolení vydaného stejně jako následné kolaudační rozhodnutí v roce 2002 na žalovanou jako stavebníka. Stavba byla sice prováděna na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované a není tedy nijak nelogické, že i ve stavebním řízení vystupovala jako stavebník. Fakticky však z listin předložených bývalým manželem žalované v předchozích řízeních vyplynulo, že již v roce 1999 stavební úřad vydával potvrzení o tom, že tehdejší manžel žalované je dalším stavebníkem, že se na stavbě podílel i finančně. Proto ke stavbě domu vzniklo společné jmění manželů dle § 143 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/64 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších. Pokud následně ohledně předmětné stavby domu a pozemků uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o zřízení služebnosti, byla oprávněna takovou smlouvu uzavřít pouze ohledně pozemku parc. [číslo] nikoli ohledně stavby na pozemku st. [parcelní číslo], neboť takovou smlouvu by ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. musela uzavřít společně s tehdejším manželem, případně s jeho souhlasem. To se však nestalo. Bývalý manžel žalované se tedy mohl dovolat relativní neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti. Žalovaná soudu I. stupně sdělila, že bývalý manžel vznesl vůči žalobkyni námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy o zřízení služebnosti listinou ze dne [datum] s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena bez jeho souhlasu, s jejím uzavřením nesouhlasí. Žalobkyně doručení této listiny potvrdila, nesouhlasila však s tím, že dům [adresa] postavený na pozemku st. [parcelní číslo], byl součástí SJM žalované a jejího bývalého manžela, a navíc vznesla námitku promlčení ve vztahu k uplatněné námitce relativní neplatnosti. Soud I. stupně opětovně vyslechl bývalého manžela žalované, který nejprve uváděl, že se o existenci služebnosti dozvěděl od svého tehdejšího právního zástupce, který to zjistil nahlédnutím do katastru nemovitostí v době, kdy bylo ohledně nich nařizováno předběžné opatření, někdy začátkem roku 2019. Soud však zjistil, že z podnětu žalobkyně bylo vůči bývalému manželovi žalované jako příslušníku Policie České republiky zahájeno řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit [datum]. Dle obsahu spisu Policie ČR, Obvodního oddělení Humpolec, sp. zn. KRPJ [číslo], jehož součástí je i smlouva o zřízení služebnosti ze dne [datum], včetně vyrozumění katastrálního úřadu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, se bývalý manžel žalované, který se [datum] seznámil s obsahem tohoto spisu, mohl seznámit i s existencí služebnosti, což nakonec uznal a v tomto směru změnil svou výpověď. I kdyby této skutečnosti bývalý manžel žalované nevěnoval důkladnou pozornost, mohl se tedy [datum] s obsahem smlouvy o zřízení služebnosti seznámit. Pak byl oprávněn vznést námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 629 odst. 1 a 2 o. z. v promlčecí lhůtě 3 let, tj. do [datum]. Pokud tak učinil dopisem z [datum], stalo se to po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a k námitce relativní neplatnosti nelze přihlížet. Pak tedy smlouvu o zřízení služebnosti nelze považovat dle § 714 odst. 1 a 2 o. z. za neplatnou. 4. Žalovaná dále namítala, že služebnost zanikla z důvodu odvolání daru, což učinila dopisem ze [datum], který žalobkyni odeslala [datum]. Odstoupila od ní pro nevděk s odůvodněním, že žalobkyni darovala předmětnou služebnost z důvodu zachování dobrých rodinných vztahů z její dobré vůle a na její žádost. Protože však následně žalobkyně svým jednáním spočívajícím v osočování, vyhrožování, citovém nátlaku a dokonce vykonstruováním fyzického napadení a podání několika návrhů u soudu projevila, že před rodinným poutem matky a dcery upřednostňuje žalobkyně majetek, odstupuje žalovaná od smlouvy pro nevděk s tím, že doručením tohoto dopisu předmětná služebnost zaniká. Tímto jednostranným úkonem žalované však dle názoru soudu I. stupně nebylo možné postupovat. Žalovaná považuje bezúplatné zřízení služebnosti za dar. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit (§ 2072 odst. 1 o. z.). Je-li však darovací smlouva dle § 2055 o. z. pojmenovanou smlouvou, jejíž podstata spočívá v tom, že dochází k bezplatnému převodu vlastnického práva k věci na základě oboustranného projevu vůle dárce a obdarovaného, pak zde mezi účastnicemi žádná darovací smlouva uzavřena nebyla. Ty uzavřely smlouvu o zřízení služebnosti, tedy smlouvu pojmenovanou a upravenou v ust. § 1257 a násl. o. z. Její znaky jsou však odlišné od darovací smlouvy. Předmětem takové smlouvy je sice věc, ovšem nedochází k žádnému převodu vlastnického práva k věci, ale pouze k jakémusi vymezení práv a povinností z hlediska dalšího užívání této věci osobou oprávněnou a osobou povinnou. 5. Žalovaná také považovala smlouvu o zřízení služebnosti za absolutně neplatnou. K tomu uváděla, že ji uzavřela na žádost žalobkyně z důvodu zachování dobrých vztahů. V té době se žalovaná nacházela v situaci před rozvodem manželství a v jeho důsledku mělo dojít k vypořádání společného jmění žalované a jejího manžela. Žalobkyně měla obavu o budoucnost nemovitostí, jak