15 CO 179/2022-196 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Pelhřimově (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, aby žalovanému byla stanovena povinnost poskytnout žalobkyni specifikovanou písemnou omluvu a zveřejnit ji způsobem dostupným všem zaměstnancům žalovaného a náhradu nemajetkové újmy v částce 1 000 000 Kč. Žalobkyni pak uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 115 527 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný, u kterého byla zaměstnána od roku 2004 do roku 2018, s ní v průběhu pracovního poměru zacházel z důvodu jejího věku méně příznivě, než s jejími kolegyněmi ve srovnatelné situaci, a to v konkrétních jí specifikovaných situacích. Žalovaný považoval tvrzení žalobkyně o zásahu do jejích osobnostních práv za účelové, když z její strany nedošlo k přijetí odpovědnosti za selhání při plnění pracovních povinností, které vedly k ukončení jejího pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele. 3. Soud I. stupně měl za prokázané, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum] žalobkyně pracovala u žalovaného od [datum] jako asistent pedagoga, od listopadu 2015 jako vychovatelka. Z obsahu spisu sp. zn. 6 C 10/2018 vyplynulo, že dopisem ze dne [datum] dal žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro popsané porušení pracovních povinností, čemuž předcházel dopis ze dne [datum] s upozorněním na možnost výpovědi; žaloba žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru byla jako nedůvodná zamítnuta. Soud I. stupně vyšel z právní úpravy diskriminace v pracovněprávních vztazích obsažené v § 16 a 17 zákoníku práce a zabýval se jednotlivými tvrzeními žalobkyně. Pokud žalobkyně tvrdila, že s ní nebyly uzavírány dohody o provedení práce (oproti jiným kolegyním), soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřenu dohodu o provedení práce v roce 2016, v roce 2017 s ní žádná dohoda o provedení práce uzavřena nebyla, přičemž další vychovatelky [příjmení], [příjmení] i [příjmení] (pracující na stejné směně se žalobkyní) v roce 2017 tyto dohody uzavřeny měly. Nicméně podle výpovědí ředitele žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] a svědkyň [jméno] [příjmení] (sociální pracovnice a zástupkyně ředitele) a [jméno] [příjmení] (vedoucí vychovatelka v období 2010 až 2021), o jejichž věrohodnosti nemá soud pochybnosti (neboť korespondují s ostatními provedenými důkazy) se žalobkyně cítila přepracovaná, proto v době, kdy čerpala dovolenou, s ní dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavírány nebyly. Spatřuje-li žalobkyně svoji diskriminaci v tom, že byla přemístěna na jinou rodinnou skupinu, bylo prokázáno jak v průběhu předchozího řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru, tak i v tomto řízení (zejména svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), že důvodem přeřazení žalobkyně byly tzv. provozní důvody, tedy předcházení konfliktů mezi žalobkyní jako vychovatelkou a dětmi na její skupině. Přístup k dětem i ke spolupracovníkům byl žalobkyni opakovaně vytýkán, ovšem žalobkyně setrvávala na stanovisku, že se nehodlá změnit. Jde-li o tvrzenou diskriminaci v kariérním postupu, bylo prokázáno, že některé vychovatelky si doplňovaly odborné vzdělání na místo vychovatelky až v průběhu tohoto pracovního zařazení, nicméně to bylo odůvodněno plynulým zajišťováním provozu dětského domova a je logické, že žalovaný výběr vychovatelek činil z pracovníků, kteří se, byť v jiném pracovním zařazení, osvědčili. Navíc dle výpovědi svědkyně [příjmení] žalobkyně, byť si zvyšovala kvalifikaci, práci vychovatelky dělat nechtěla a o tuto požádala až po skončení svého studia. Na uvedených závěrech ničeho nemění skutečnost zjištěná Českou školní inspekcí na základě stížnosti žalobkyně, která shledala nedostatky v procesu obsazování míst vychovatelek. Tvrdila-li žalobkyně diskriminaci i ve způsobu odměňování a v pobírání odměn, soud I. stupně z platových výměrů vychovatelek zjistil, že všechny byly jako vychovatelky v roce 2017 zařazeny do 9. platové třídy, tedy byly stejně ohodnocovány; odměna je pak nenárokovou složkou mzdy, kterou zaměstnavatel stanovuje podle jím určených kritérií (jak vyplynulo z výpovědí Ing. [příjmení] a svědkyně [příjmení]). Pokud žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný pronásledoval, obtěžoval a chtěl, aby odešla pryč z důvodu vyššího věku, nebylo především prokázáno její tvrzení, že starší kolegyně ukončily pracovní poměr právě z důvodu jejich vyššího věku, neboť 2 pracovnice ([jméno] [anonymizováno], nar. 1955, a [jméno] [příjmení], nar. 1955) ukončily pracovní poměr u žalovaného ke dni [datum], resp. [datum], z důvodu odchodu do důchodu, další 2 pracovnice [jméno] [příjmení], nar. 1963, a [jméno] [příjmení], nar. 1963, ukončily pracovní poměr výpovědí bez uvedení důvodu. Pakliže ředitel žalovaného vytýkal žalobkyni nedostatky v práci a vyzýval ji k nápravě (což potvrzuje i svědkyně [příjmení]), nelze v tomto jednání spatřovat obtěžování či pronásledování, neboť povinností každého zaměstnance je konat práci podle pokynů zaměstnavatele a dodržovat povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Prokázána nebyla ani diskriminace žalobkyně při rozvrhu služeb, neboť z výpovědi svědkyně [příjmení] (jako vedoucí vychovatelka prováděla rozvrh služeb), která koresponduje s evidenčními listy žalovaného pro rok 2017, plyne, že pokud žalobkyně měla v určitém měsíci mínusové hodiny, byly jí stejně jako ostatním vychovatelkám v průběhu dalších měsíců postupně dorovnány (tato situace byla dána specifikem provozu dětského domova), tedy v půlročním období měli vychovatelé stejný počet hodin. Spatřuje-li žalobkyně diskriminaci ve ztrátě sociálních kontaktů a ve ztrátě ekonomické nezávislosti, nesouvisí to s jednáním žalovaného v době trvání pracovního poměru. Soud I. stupně proto uzavírá, že žalobkyně v době trvání pracovního poměru u žalovaného nebyla žádným způsobem diskriminována ve smyslu § 2 až § 7 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon. Tvrdí-li žalobkyně, že jí v důsledku jednání žalovaného vznikla psychická újma (dokládaná lékařskými zprávami a znaleckým posudkem), nemá dle názoru soudu původ v jednání žalovaného. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, představované náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. za 7 úkonů po 12 300 Kč a dalšími specifikovanými částkami, vše v celkové výši 115 527 Kč. 4. Rozsudek napadla v celém rozsahu odvoláním žalobkyně s tím, že soud I. stupně provedené důkazy nesprávně zhodnotil a právně posoudil. Rozebírá jednotlivá jí tvrzená diskriminační jednání žalovaného a konkrétně namítá, že pokud s ní nebyly uzavírány dohody o provedení práce (které představovaly významné finanční přilepšení a v rámci kterých jezdily vychovatelky s dětmi např. do Chorvatska, na [obec], na hory), nebylo prokázáno, že by důvodem neuzavírání těchto dohod se žalobkyní byla její přepracovanost. Z provedených listinných důkazů rovněž neplyne, že k jejímu přemístění na jinou rodinnou skupinu došlo pro její dlouhodobé neuspokojivé výsledky, naopak s dětmi měla velice dobré vztahy, děti si nechtěly zvykat na novou vychovatelku [příjmení]; diskriminační jednání žalovaného je prokazováno jí konkretizovanými listinnými důkazy, naopak nebylo prokázáno, že by měla konflikty s dětmi, ani že by měla neuspokojivé pracovní výsledky. Diskriminaci v kariérním postupu spatřuje v tom, že k nástupu na místo vychovatelky musela mít ukončené požadované vzdělání, ostatní mladší vychovatelky si toto vzdělání mohly dodělat až při výkonu práce vychovatelky; pokud by o práci vychovatelky neměla zájem, potřebné vzdělání by si nedoplňovala. Jako jediná na směně nedostávala odměny, i když problémy s dětmi měly vychovatelky všechny stejné. I když je odměna nenárokovou složkou mzdy, není zcela na libovůli zaměstnavatele, kterému zaměstnanci a v jaké výši ji přizná a kterému nikoliv (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3516/2018). Z listin vyplynulo, že vychovatelka [příjmení] byla od [datum] zařazena do 9. platové třídy a 5. platového stupně se mzdou 26 650 Kč, žalobkyně pouze do 4. platového stupně s příjmem 25 850 Kč. Ředitel žalovaného po ní požadoval, aby ze zaměstnání odešla, ke znevýhodňujícímu zacházení docházelo pouze na její směně, kde v krátkém časovém úseku ukončily pracovní poměr starší vychovatelky [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], na uvolněná místa byly přijaty mladé vychovatelky [příjmení] a [příjmení], nesplňující odbornou kvalifikaci. Ohledně diskriminace při rozvrhu služeb uvádí situace, kdy hlídala většinu dětí, konkrétně zmiňuje událost ze [datum], kdy byly vedoucí vychovatelkou rozděleny služby na 3 rodinné skupiny, ovšem vychovatelka [příjmení] byla nepřítomná, vychovatelka [příjmení] vedla taneční přípravku a aerobic a všechny děti tak byly v její rodince. Na rozdíl od žalobkyně se pak ostatní vychovatelky účastnily i různých školení, divadel apod. Diskriminaci špatným rozvrhem směn spatřuje v tom, že