15 CO 201/2022-149 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 125 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 12 790 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 7 335 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Podle žaloby dluží žalovaný 12 790 Kč za vyúčtování elektřiny v období od [datum] do [datum] dle dokladu [číslo] z původně vyúčtované částky 15 196 Kč, když na zbývající částku byl proveden zápočet, dále dluží 7 335 Kč za období od [datum] do [datum] dle dokladu [číslo]. Žalovaný poukázal na to, že první fakturu s nedoplatkem 15 196 Kč reklamoval, na základě toho mu byla vystavena nová faktura s přeplatkem 14 606 Kč, který mu byl i vrácen. K jeho reklamaci byla i další faktura z období od [datum] do [datum] nově vyúčtována s přeplatkem 515 Kč, který mu však dosud vrácen nebyl. Žalobkyně následně potvrdila, že pro první období byla vystavena opravná faktura, na základě opravných dat, které obdržela od distribuce, s přeplatkem 14 606 Kč. Opravná faktura však nenahrazovala fakturu původní, pouze ji doplnila. Tím, že nedošlo k zápočtu nedoplatku, nebyl umořen dluh 15 196 Kč z původní faktury. Na tuto částku byl započten přeplatek z faktury [číslo] ve výši 1 891 Kč v únoru 2021 a přeplatek z faktury [číslo] ve výši 515 Kč v červnu 2021. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů, které vesměs cituje v další části odůvodnění svého rozhodnutí, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Vyúčtování prováděné žalobkyní bylo značně nepřehledné až zmatečné, ale z dokazování vyplývá, že je pravdivé její tvrzení o tom, že faktura [číslo] byla vystavena za období od [datum] do [datum] s nedoplatkem 15 196 Kč, přičemž po obdržení opravných dat od distribuce žalobkyně vystavila za stejné období opravnou fakturu [číslo] s přeplatkem 14 606 Kč, který byl žalovanému vrácen. Lze přisvědčit žalobkyni, že opravná faktura nenahrazuje fakturu původní, ale doplňuje ji, na druhou stranu tato skutečnost není z faktury zřejmá na první pohled. Ovšem při podrobném přezkoumání plyne z jejího obsahu, že se jedná o rozdíl oproti původnímu vyúčtování a ne o zcela nové vyúčtování. Po vrácení přeplatku 14 606 Kč tedy zůstal původní nedoplatek 15 196 Kč neuhrazen. Následně došlo k vyúčtování za období od [datum] do [datum] (faktura [číslo]) s přeplatkem 1 891 Kč, který byl započten proti dluhu žalovaného 15 196 Kč, stejně jako přeplatek 515 Kč vyúčtovaný za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo]. Další část žalované částky tvoří nedoplatek z faktury [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši 7 335 Kč (opět stejná situace – původní faktura s nedoplatkem 7 335 Kč, opravná faktura s přeplatkem 515 Kč, na něj provedený zápočet). Žalovaný tak skutečně dosud neuhradil žalobkyni 20 125 Kč (12 790 Kč a 7 335 Kč). Proto bylo žalobě vyhověno, včetně požadovaného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně aplikoval § 150 o. s. ř. Vyúčtování prováděná žalobkyní totiž pokládá za zmatečná. Je nepochopitelné, že ve dvou ze tří předložených vyúčtování (s nedoplatkem) byla následně vystavena opravná faktura (s přeplatkem). Na první pohled přitom není zřejmé, že opravná faktura nenahrazuje fakturu původní. Nelze se tak divit žalovanému, že po obdržení opravné faktury za období od [datum] do [datum] se důvodně mohl domnívat, že původní faktura byla zrušena, když navíc přeplatek 14 606 Kč mu byl vrácen. Nebyl tedy ani započítán vůči nedoplatku na původní fakturu. I další úkony žalobkyně jsou značně nepřehledné, když používá pro jednu a tutéž fakturu různá číselná označení. 3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který žádá jeho změnu tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Namítá, že má nadále pochybnosti o správnosti měření spotřebované elektrické energie, když žalobkyně neprovedla kontrolu stavu elektroměru. Domnívá se, že to je možné kdykoliv zkontrolovat, jsou na to počítačové systémy, k tomuto by měl být ustanoven soudní znalec. Za první období, ve kterém bylo zjištěno na základě upozornění žalovaného nesprávné vyúčtování, zaslala žalobkyně 2 faktury se stejným číslem, u první s doplatkem 15 196 Kč, u druhé s přeplatkem 14 606 Kč. Žalobkyně tedy mohla provést vzájemné započtení nároku a ke sporu by nedošlo. Vedle toho upozorňuje žalovaný na to, že v opravné faktuře je účtováno zhruba o 7 MWh méně, takže žalobkyně vůči němu podvodně uplatnila o toto množství elektřiny více. Fakturou za období od [datum] do [datum] byl vyúčtován přeplatek 1 891 Kč, který mu nebyl vrácen. Od [datum] došlo i ke změně sazby na D57D, o čemž žalobkyně věděla, ovšem žalovanému účtovala i nadále podle staré sazby. V dalším období od [datum] do [datum] byl nejdříve vyčíslen nedoplatek 7 335 Kč, po upozornění žalovaného na nesprávný odečet naopak žalobkyně vyčíslila přeplatek 515 Kč, který mu také nezaplatila. Žalovaný pak k tomuto odvolání předkládá vlastní rozpočet odběru elektrické energie za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] dle skutečně naměřeného odběru elektrické energie. 4. Proti rozsudku podala včas odvolání také žalobkyně, která napadla výrok o náhradě nákladů řízení. Neztotožňuje se s hodnocením soudu I. stupně, které vedlo k použití § 150 o. s. ř. Poukazuje jednak na to, že faktury vydává na základě dat, které obdrží od provozovatele distribuční soustavy. Nemá tudíž možnost jejich kontroly. Dále uvádí, že žalovanému byla situace s fakturací bezúspěšně vysvětlována, vystavení opravné faktury neznamená, že by nárok žalobkyně nebyl oprávněný, k tomu došel i soud I. stupně. Žalovaný přitom po celou dobu řízení trval na stanovisku, že žaloba je nedůvodná. V právní rovině se pak soud I. stupně odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 520/2015, 33 Cdo 1529/2017), ze které vyplývá, že důvody hodné zvláštního zřetele je třeba pečlivě zkoumat a přesvědčivě odůvodnit. V rozsudku tyto prvky chybí. Soud I. stupně tak bezdůvodně a bez řádného odůvodnění nepřípustně aplikoval § 150 o. s. ř. Vzhledem k tomu žalobkyně žádala změnu napadeného výroku tak, že žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení v částce 13 906 Kč. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve výroku ve věci samé. Uvádí, že vystavuje fakturu na základě dat, které jí dodá provozovatel distribuční soustavy. Dále poukazuje na skutková zjištění, které soud I. stupně učinil z důkazů, s tím, že žalobkyně situaci žalovanému opakovaně vysvětlila, ten ji však nepochopil. Žalobkyně tak souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že uplatněný nárok je plně oprávněný. 6. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou opodstatněná. 7. Soud I. stupně postupoval v řízení bez procesních vad. Původní žaloba se co do vylíčení rozhodných skutečností stala, s ohledem na uplatněnou obranu žalovaného, neúplná a nejasná. Tento nedostatek však žalobkyně odstranila ve vyjádření z [datum]. Soud I. stupně tak mohl přistoupit k věcnému projednání uplatněného nároku, k němuž provedl prakticky všechny důkazy, které účastníci ke svým tvrzením nabídli. Tímto způsobem byl zjištěn skutkový stav věci, který umožňoval jeho právní posouzení. Skutková zjištění vyplývají přehledně a chronologicky z odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz body 5. až 14.), přičemž je odvolací soud může pokládat za správná, neboť plně vycházejí z obsahu provedených důkazů. Jestliže žalovaný v odvolání uvádí různé údaje, ať už časové nebo číselné, jde vesměs o stejné hodnoty, ze kterých vychází závěry soudu I. stupně (a pokud je rozdíl, chyba je na straně žalovaného, k tomu viz dále). V odvolacím řízení žalovaný navrhl doplnění dokazování o e-mailové zprávy žalobkyně z [datum], z [datum] a z [datum] Tyto listiny však představují tzv. novoty, neboť nebyly uplatněny před soudem I. stupně a jejich provedení je tak ve smyslu § 205a o. s. ř. nepřípustné. Není potřeba proto ani více rozebírat, že i z věcného hlediska by jejich provedení bylo zcela nadbytečné, protože obsahově jde jenom o průvodní dopisy žalobkyně v souvislosti s odesíláním příslušných faktur, resp. opravných dokladů. Pokud pak žalovaný předložil opravný daňový doklad na částku 14 606 Kč, který má jinou textovou podobu než opravný daňový doklad na stejnou částku předložený oběma účastníky ve shodném znění (č. l. 17-18, č. l. 37-38), ze srovnání textů těchto listin vyplynulo, že obsahují od začátku do konce naprosto stejné údaje, pouze mají rozdílnou grafickou podobu. Jelikož tento opravný doklad byl soudem I. stupně jako důkaz rovněž proveden, nebylo namístě ani v tomto směru dokazování doplňovat. 8. Právě kvůli pochybnostem žalovaného o správnosti měření odebraného množství elektřiny sou