15 CO 216/2022-98 — Neznámý soud 69

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč a povinnost se žalobci písemně omluvit za lživé tvrzení, že žalobce na [právnická osoba] [příjmení] nakoupil nábytek (sedačku + sporák) pro svou potřebu a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení v částce 13 225,90 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce tvrdil, že žalovaná jako soudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 4. 11. 2020 sp. zn. 11 T 52/2016 v řízení o obnovu řízení odmítla žalobcem dodané nové důkazy a v odůvodnění napadeného usnesení uvedla, že„ odsouzený nakoupil nábytek na firmu (Nemoros), ale ve skutečnosti ho využíval soukromě“, což je podle žalobce naprostá lež, nepodložená fabulace a poskytl svůj popis celé události. Žalovaná namítla, že není dána její pasivní legitimace, jelikož domnělý nárok žalobce plyne z rozhodovací činnosti soudu. Po provedeném dokazování soud I. stupně žalobu zamítl pro nedostatek pasivní legitimace žalované. Vyšel z toho, že namítané usnesení vydala žalovaná jako samosoudkyně, které byla věc přidělena k vyřízení dle rozvrhu práce. V takovém případě není dle zákonné úpravy provedené v zákoně č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích a v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dána přímá odpovědnost soudce, který rozhodnutí vydal, neboť se jedná vždy o rozhodnutí soudu jako takového a za případnou škodu odpovídá stát, včetně nemajetkové újmy z důvodu porušení práva na ochranu osobnosti. Proto soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by se zabýval věcnou stránkou věci, a současně rozhodl o nákladech řízení podle úspěchu ve věci. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítl, že soudkyně jako orgán veřejné moci musí také dodržovat pravidla daná zákonem a není možné, aby odsoudila člověka pouze na základě svých domněnek a nevypořádala se s navrhovanými důkazy a tyto neprovedla. Její postup považuje za hrubou chybu soudkyně, v důsledku které byl odsouzen, ztratil zaměstnání a musel vynaložit obrovské výdaje za advokáty. Soudkyně podle něho jednala velmi sebestředně, byť si nemohla být jista svým verdiktem, pokud nevyslechla navrženého svědka. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobce jen opakuje žalobní tvrzení, a netvrdí, že by napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení. Právní závěr soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalované v tomto sporu je v souladu s jejím názorem, který uplatnila na počátku tohoto řízení. Podle žalované by žalobce mohl uspět jen tehdy, pokud by se žalovaná v rámci výkonu své činnosti dopustila excesu, taková situace ale nenastala. 5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné, proto odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu. 6. K výzvě odvolacího soudu ze dne 10. 8. 2022 č. j. 15 Co 216/2022-83 žalovaná sdělila, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Žalobce se v soudem stanovené lhůtě 5 dnů nevyjádřil, a tak se má za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá žádných námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Za této situace měl odvolací soud dle § 214 odst. 3 o. s. ř. splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. 7. Odvolání není důvodné. 8. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu, který mu umožnil přijmout odpovídající právní závěr, který je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 310/05, na který soud I. stupně odkazuje, kromě toho, že do osobnostních práv lze zasáhnout i výkonem soudní činnosti, tedy i odůvodněním soudního rozhodnutí, také vyplývá, že za takový případný zásah je odpovědný stát, nikoliv soudce, který rozhodnutí vydal. [příjmení] názor vyslovil také Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. 3. 2020 sp. zn. 25 Cdo 705/2019. Výslovně v něm uvedl, že i v poměrech založených zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem, musí být nárok na náhradu tvrzené majetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, uplatněn proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomocí orgánu státu. V dalším rozhodnutí ze dne 15. 4. 2020 sp. zn. 25 Cdo 478/2020 Nejvyšší soud uvedl, že zákon č. 82/1998 Sb. upravuje specifický okruh případů, ve kterých může vedle vzniku škody být zasaženo i do osobnosti člověka (nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí), což a priori vylučuje aplikovatelnost zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který se uplatní toliko subsidiárně. Újmu (majetkovou či nemajetkovou), která vznikne následkem takového zásahu, je nutné v první řadě vypořádat podle tohoto speciálního zákona, podle nějž je odpovědným subjektem stát. Jedinou situaci, kdy by za své jednání odpovídala přímo úřední osoba, představuje tzv. exces, který nastává v případech, že škůdce sledoval výlučně uspokojování svých zájmů a potřeb, nikoliv plnění pracovních či služebních povinností a úkolů. 9. Jestliže tedy žalobce v tomto řízení tvrdí, že bylo zasaženo do jeho osobnostních práv výkonem soudní činnosti, je dána odpovědnost státu a nikoliv soudkyně, která namítané rozhodnutí vydala. Protože v postupu žalované nelze shledat ani tzv. exces (žalobce nic takového netvrdil), je závěr soudu I. stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované zcela správný. 10. Z uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek včetně správného výroku o nákladech řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen. 11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, a tak jí náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady představují odměnu za jeden úkon právní pomoci (písemné vyjádření k odvolání) ve výši 3 100 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, a DPH 21% ve výši 714 Kč, tj. celkem 4 114 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnost jsou dány ustanoveními § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.