15 CO 266/2022-130 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 28 981,73 Kč s úrokem z prodlení 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovanému uložil dále povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 5 951 Kč ve stejné lhůtě. 2. Žalobní nárok vychází ze smlouvy o poskytování právní služby uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou ze dne [datum] celkovou částku 70 353,03 Kč. Téhož dne započetla proti tomuto nároku vzájemnou pohledávku žalovaného ve výši 41 371,10 Kč, takže se domáhá zaplacení zbývající částky 28 981, 93 Kč. Žalovaný učinil v průběhu řízení sporným rozsah služeb, konkrétně jakou dobu činil u tří položek promeškaný čas, jakou dobu trvala u deseti položek právní pomoc a zda je správně vyúčtován paušální poplatek za administrativní činnost. U jednání, při kterém byla současně vyslýchána svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a prováděny listinné důkazy, žalovaný jako správné odsouhlasil veškeré tyto položky, vyjma přípravy návrhu na osvobození od soudního poplatku a dokončení tohoto návrhu. K tomu soud I. stupně konstatuje, že z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] má za prokázané, že každý den po skončení pracovní doby zadávala do počítačového systému rozsah práce provedené tohoto dne. Z listin týkajících se návrhu na osvobození od soudních poplatků (spis Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 15 C 25/2019) je zřejmé, že žalobkyně se musela nejprve seznámit s podklady předloženými žalovaným, předběžně posoudit jejich obsah, žádost sepsat (má rozsah tří stran) a vše zkompletovat a odeslat soudu. Tyto úkony nebyly skutečně činěny jen v jeden den, ale ve shodě s vyúčtováním [datum] a [datum]. Výpověď svědkyně působila na soud věrohodně, bylo zcela zřejmé, že vypovídá o skutečnostech, které jsou jí dobře známé z výkonu její pracovní činnosti. Veškeré úkony provedené v souvislosti se žádostí o osvobození od soudních poplatků logicky musely přesahovat dobu ¾ hodiny, kterou tvrdí žalovaný. Proto vyúčtování tohoto úkonu v rozsahu jeden a půl hodiny pokládá soud I. stupně za adekvátní. I když žalovaný rozsah dalších výdajů a činností učinil u jednání nesporným, jejich účtovaný rozsah dle okresního soudu důvodně odpovídal složitosti práce vykonané žalobkyní pro žalovaného, včetně nároku na promeškaný čas na cestách a na paušální poplatek dle čl. IV odst. 4 smlouvy. Pokud žalovaný tvrdil, že nárok žalobkyně je již pokryt složenými zálohami, u jednání učinil rovněž nesporným, že veškeré platby se týkaly [právnická osoba] s.r.o., tedy nikoliv žalovaného jako fyzické osoby. To je prokázané i na základě listinných důkazů. Žalovaný jako fyzická osoba tak žádnou zálohu na činnost žalobkyně nezaplatil. S ohledem na tyto závěry shledává soud I. stupně uplatněný nárok za důvodný v celém rozsahu. 3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který žádá jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítá, že okresním soudem přijaté závěry nemají oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí stojí na nesprávném věcném i právním posouzení. V prvé řadě uvádí, že uhradil zálohy na služby žalobkyně v celkové výši 109 783 Kč, navíc žalobkyně pravděpodobně inkasovala další prostředky ve výši 6 183 Kč v rámci exekučního vymáhání vůči povinnému [jméno] [jméno]. Už z toho je zřejmé, že poskytování služeb ze strany žalobkyně bylo netransparentní a vyčerpání poskytnutých záloh nebylo řádně zdokladováno. Nemůže být relevantní, že zálohové platby byly posílány přes [právnická osoba] s.r.o., neboť žalovaným je nejen jediným jednatelem, ale i společníkem této společnosti, tudíž ovládající osobou, takže muselo být i žalobkyni zřejmé, že prostředky mají být upotřebeny ve prospěch žalovaného. Okresní soud nikterak neověřoval ani důvodnost a rozsah poskytovaných služeb ze strany žalobkyně, čímž byla zkrácena práva žalovaného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu zůstává nadále sporný rozsah hodin právní služby, kdy správně by mělo být účtováno 39,1 hodin místo 47,3 hodin a za promeškaný čas pouze 14 půlhodin místo 26 půlhodin. V tomto směru žalovaný odkazuje na vyjádření z [datum]. 4. Žalobkyně k odvolání sdělila pouze tolik (v rámci omluvy z jednání), že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu, který se řádně a důkladně vypořádal se všemi skutkovými tvrzeními a námitkami, na základě čehož dospěl ke správným závěrům. 5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání je zjevně neopodstatněné. 6. V něm obsažená argumentace je totiž nejen v zásadním protikladu s výsledky dokazování provedeného soudu I. stupně, ale i v zásadním protikladu s konečným stanoviskem samotného odvolatele před vynesením napadeného rozhodnutí. Žalovaný po podání žaloby postupně ve svých podání vznesl konkrétní výhrady vůči vyúčtování služeb poskytnutých mu žalobkyní, a to jak označením plateb, které dle něho měly být započteny jako zálohy na žalovaný nárok, i označením položek, jejichž rozsah dle něho neodpovídal poskytnuté službě. Všem těmto námitkám se soud I. stupně u jednání dne [datum] důkladně a chronologicky věnoval, a to způsobem, který je naprosto transparentní, protože k nim současně vyslýchal svědkyni [příjmení] [příjmení] (jež úkony za žalobkyni prováděla a zadávala do jejího vnitřního systému) i četl listinné důkazy, a to postupně k jednotlivým žalovaným zpochybněným položkám. Žalovaný byl tomuto jednání osobně přítomen a prostřednictvím svého zástupce se rovněž takto postupně vyjádřil, že tu kterou položku již nerozporuje (až na úkon přípravy návrhu na osvobození od soudního poplatku). Soud I. stupně tudíž ve shodě se skutečností uvádí, že žalovaný při uvedeném jednání„ učinil nesporným rozsah ostatních vynaložených výdajů a činností“. Proto je věcně zcela nepochopitelná odvolací námitka žalovaného, že„ zůstává nadále sporný rozsah hodin právní pomoci“. A ve světle tohoto průběhu řízení před soudem I. stupně je již nutno naprosto odmítnout související argument žalovaného, že byly zkráceny jeho práva na spravedlivý proces. 7. Přesto odvolací soud dodává k této věcné rovině, že soud I. stupně provedené důkazy správně vyhodnotil, jeho jednotlivá skutková zjištění jsou důkazně plně podložená a v rámci hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech také nepominul nic podstatného, co vyšlo v průběhu řízení najevo, a ani tato část hodnocení důkazů není vnitřně nijak rozporná (viz. body 5. a 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Právě tímto způsobem soud I. stupně také vyhodnotil věrohodnost svědkyně [příjmení] [příjmení]. Jeho úvahy o tom, zda rozsah účtovaných služeb je adekvátní k předmětnému úkonu právní služby, jsou zcela logické, a to i z hlediska konkrétních faktických činností, jež ten který úkon vyžadoval. Soud I. stupně řešil v rámci dokazování i takový detail jako je účtování jedné cesty z [obec] do sídla žalobkyně o půl hodiny déle než u všech ostatních, přičemž bylo konkrétně vysvětleno a doloženo, že je to způsobeno v ten den nastalou dopravní situací. 8. Úplně stejným způsobem řešil soud I. stupně při jednání tvrzení žalovaného o zaplacení záloh v celkové výši 127 495 Kč (jak jsou specifikovány v příloze podání žalovaného z [datum]). Pokud v odvolání uvádí celkovou částku 109 783 Kč, jedná se o stejné položky, po odečtu faktury z [datum] ve výši 17 712 Kč. K tomuto se opět vyjadřovala svědkyně [příjmení] [příjmení] a opět k tomu byly provedeny listinné důkazy, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že veškeré žalovaným tvrzené platby (některé z nich uplatnil duplicitně) hradila [právnická osoba] s. r. o. A nepochybně právě proto žalovaný u zmíněného jednání rovněž po provedení dokazování k tomuto uvedl, že„ mi to nějak nerozporujeme, skutečně tyto účtované částky se týkají [právnická osoba] s. r. o.“. Této otázce se pak soud I. stupně věnoval i v odůvodnění svého rozhodnutí a s jeho závěry se odvolací soud může jenom ztotožnit (viz. bod 7. odůvodnění rozsudku). Pokud žalovaný v odvolání namítá, že je jediným jednatelem i společníkem uvedené firmy, naprosto pomíjí, že dle hmotného práva jsou fyzická osoba a právnická osoba naprosto odlišné a samostatné právní subjekty. Tím přirozeně není vyloučeno, aby z účtu jednoho subjektu byla zaplacena platba ve prospěch druhého subjektu, ovšem to by musela ze specifikace této platby, případně z jiné skutečnosti, taková identifikace jasně vyplynout. V tomto případě však není ani tvrzeno a ani prokázáno, že by kterákoliv z plateb tvrzených žalovaným byla při jejím odeslání z účtu uvedené společnosti označená jako platba ve prospěch žalovaného (ať už označením věci, ve které ho žalobkyně zastupovala, účetního dokladu nebo jiným transparentním způsobem), případně mezi stranami dohodnuto, že platby od společnosti jsou zálohami od žalovaného. Ostatně to je i v rozporu s tím, že žalovaným tvrzené platby jsou zapsány do účetnictví [právnická osoba] v její hlavní knize. 9. Z těchto důvodů odvolac