5 Afs 28/2013 — Nejvyšší správní soud

55 Af 9/2023- 58 - text  8 55 Af 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Pospíšila a soudců Zuzany Bystřické a Mariana Kokeše ve věci žalobce: JOPP Automotive s. r. o., IČO 26312417 sídlem Průmyslová 2047, 594 01 Velké Meziříčí zastoupený advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2023, č. j. 28327/23/5200-11431-711360 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je otázka snížení slevy na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 uplatněné žalobcem z titulu investiční pobídky dle § 35b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 2. Správce daně provedl u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012, 2013, 2014, a 2015 zaměřenou na ověření nároku na čerpání slevy na dani dle § 35a a § 35b zákona o daních z příjmů z titulu příslibu investiční pobídky. Shledal přitom porušení podmínky dané § 35a odst. 2 písm. d) ve spojení s § 35b odst. 6 zákona o daních z příjmů. Konkrétně zjistil zvýšení jednotlivých základů daně pro výpočet slevy na dani obchodními operacemi ve vztazích s osobami uvedenými v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů způsobem, který neodpovídá ekonomickým principům běžných obchodních vztahů. K úpravě převodních cen došlo v rámci daňového řízení při vzájemné spolupráci mezi finančními správami České republiky a Spolkové republiky Německo. Správce daně vyčíslil na základě srovnávací analýzy za jednotlivá zdaňovací období vyšší výši provozních nákladů, a na základě požadavku žalobce za zdaňovací období roku 2012 až 2014 zjištěný rozdíl v převodních cenách zohlednil při výpočtu nové daňové povinnosti. Ve zdaňovacích obdobích let 2012 až 2014 žalobce mohl čerpat slevu na dani na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o příslibu investičních pobídek z roku 2008, v roce 2015 tak mohl učinit na základě rozhodnutí téhož ministerstva o příslibu investičních pobídek z roku 2013. Ve zdaňovacím období roku 2014 nicméně žalobce slevu na dani z titulu investiční pobídky neuplatnil, neboť ji vyčerpal v předchozích zdaňovacích obdobích. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím let 2012, 2013 a 2015 orgány finanční správy přistoupily k přepočtu daňových povinností na základě § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů (řízení bylo ukončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 8. 2021, č. j. 32018/21/5200-11431-711360). 3. Jak uvedeno již výše, za zdaňovací období roku 2014 žalobce zprvu slevu na dani dle § 35b zákona o daních z příjmů neuplatnil v řádném ani dodatečném daňovém přiznání (obojí z roku 2015) vzhledem k vyčerpání nepřekročitelného souhrnu slev na dani dle rozhodnutí o příslibu investičních pobídek z roku 2008. V rámci daňové kontroly ovšem správce daně i v tomto zdaňovacím období shledal rozdíl v převodních cenách dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, konkrétně ve výši 12 717 000 Kč. Tuto částku zohlednil v základu daně a dodatečným platebním výměrem za rok 2014 vydaným po daňové kontrole příslušnou daňovou povinnost ve výši 12 968 490 Kč snížil na částku 10 552 260 Kč (žalobci tedy vznikl přeplatek). Protože na základě snížení slev na dani za zdaňovací období let 2012, 2013 nově vznikl prostor k čerpání slevy (nebylo dosaženo nepřekročitelného souhrnu slev), uplatnil žalobce tuto slevu v rámci odvolacího řízení navazujícího na daňovou kontrolu. Žalovaný tuto možnost zamítl, v rozhodnutí ze dne 25. 8. 2021 č. j. 32063/21/5200-11431-711360, však uvedl, že žalobce může případně slevu uplatnit prostřednictvím dodatečného daňového přiznání po pravomocném ukončení odvolacího řízení, a to za aplikace snížení nároku na slevu podle § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů z titulu zjištěného rozdílu v převodních cenách dle § 23 odst. 7 téhož zákona. 4. V návaznosti na to žalobce dne 17. 9. 2021 podal dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014, v němž uplatnil slevu na dani dle § 35b zákona o daních z příjmů v částce 8 262 697 Kč, odpovídající součtu snížení slev za zdaňovací období let 2012 a 2013. Nově uplatněnou slevu žalobce neupravil dle § 35b odst. zákona o daních z příjmů. Správce daně přesto vycházel z toho, že žalobce porušil podmínky § 35a odst. 2 písm. d) ve spojení s § 35b odst. 6 zákona o daních z příjmů, protože žalobce si neoprávněně zvýšil základ daně z důvodu nesprávně nastavených cen mezi spojenými osobami. Základ daně mu byl snížen správcem daně z moci úřední po provedené daňové kontrole. Skutečnost, že sleva na dani byla poprvé uplatněna až v dodatečném daňovém přiznání po pravomocném skončení doměřovacích řízení navazujících na daňovou kontrolu, není relevantní. Správce daně proto aplikoval § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů i na nově uplatněnou slevu, provedl její přepočet, a žalobcem tvrzené snížení daně ve výši 8 262 697 Kč změnil dodatečným platebním výměrem ze dne 2. 2. 2022, č. j. 173026/22/2913-00551-711338, na snížení daně ve výši 7 682 665 Kč. Snížení uplatněné slevy dle § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů činilo částku 580 032 Kč. Odvolání, jímž žalobce brojil proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru, žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 22. 8. 2023, proti němuž směřuje podaná žaloba. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobce ve včas podané žalobě v prvé řadě namítá, že v dodatečném daňovém přiznání ze dne 17. 9. 2021 nezvýšil základ pro výpočet daně ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Nelze tak uplatnit sankci dle § 35b odst. 7 téhož zákona, neboť podmínkou pro uplatnění sankce je porušení pravidla převodních cen. Žalobce však v dodatečném daňovém přiznání neměnil základ daně oproti posledně stanovené dani, sankce tak neměla být aplikována. 6. Smyslem § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů je zamezit neoprávněnému čerpání veřejných prostředků u poplatníků, kteří chybně navyšují základ daně při čerpání investiční pobídky. V případě žalobce k takové chybě nedošlo, neboť ve zdaňovacím období 2014 slevu na dani nečerpal a navýšení základu daně naopak vedlo k vyššímu odvodu peněžních prostředků. Uplatnění sankce dle § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů navíc není v daném případě technicky proveditelné. Dle tohoto ustanovení se sleva na dani snižuje o částku odpovídající součinu sazby daně a změny základu daně z důvodu předchozího navýšení základu daně z důvodu chybných převodních cen. Žalobce však žádnou změnu základu daně v dodatečném daňovém přiznání nedeklaroval, sankci tudíž nelze vypočítat. 7. Žalobce dále vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného, že by nebyl postižen za své dřívější pochybení při nastavení převodních cen. Za porušení § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů je však daňový subjekt sankcionován přímo ve zdaňovacím období, kdy k porušení tohoto ustanovení došlo. Důsledkem porušení tohoto ustanovení je snížení slevy na dani v daném zdaňovacím období a odpovídající zvýšení daňové povinnosti. Pokud k němu dojde v rámci daňové kontroly, zpravidla lze očekávat doměření daně a s ním související penále a úrok z prodlení. Neexistuje jediný důvod, proč by sankce za pochybení měly být jakkoli přenášeny do jiných zdaňovacích období. Sankční charakter § 35b odst. 7 zákona o daních z příjmů tedy spočívá ve snížení výše slevy čerpané v daném zdaňovacím období, nikoli v jejím úplném odejmutí. 8. Správnost výkladu zastávaného žalobcem potvrdilo rovněž Ministerstvo financí v odpovědi na metodický dotaz žalobce. Stanovisko se přitom týká stejného skutkového stavu jako v nyní projednávané věci, pouze k opravě základu daně dochází nikoliv v předchozí daňové kontrole, ale až v dodatečném daňovém přiznání, to však nelze považovat za zásadní rozdíl. 9. U žalobce tedy bylo shledáno pochybení ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů i ve zdaňovacím období roku 2014, slevu na dani za toto období však žalobce uplatnila až poté, co bylo toto pochybení pravomocně napraveno. Nemohlo tak dojít k porušení podmínky stanovení v § 35a odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů. 10. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 11. 2023 žalovaný setrval na argumentaci, že při porušení podmínky dle § 35a odst. 2 písm. d) zákona o daních z příjmů se na základě § 35b odst. 7 téhož zákona snižuje nárok na slevu za zdaňovací období, ve kterém tuto podmínku poplatník nedodrží. Zvyšování základu daně ze strany žalobce přitom bylo zřetelné od počátku čerpání slevy na dani z titulu investiční pobídky, tj. od roku 2010. V předchozích letech žalobce vykazoval násobně menší základ daně než v letech 2010 až 2014 (v letech 2003 a 2004 vykázal základ daně ve výši 0 Kč, v