I.ÚS 552/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 552/07 ze dne 1. 10. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Kružíka, správce konkursní podstaty se sídlem Příkop 2, Brno, zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2006, č.j. 1 Ko 88/2006-2608, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, č.j. 38 K 32/96-2494, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 12. 2005, č.j. 38 K 32/96-2494, v právní věci úpadce TOS KUŘIM, a.s. (dále jen "úpadce"), při výkonu dohlédací činnosti soudu v konkursním řízení, zprostil funkce správce konkursní podstaty JUDr. Milana Kružíka, CSc. (dále jen "stěžovatel") a novým správcem konkursní podstaty ustavil Ing. Oldřicha Kalu (výroková část I.), dále rozhodl, že zproštění funkce správce a ustavení nového správce je vykonatelné ode dne doručení usnesení Ing. Oldřichu Kalovi (výroková část II.) a uložil dosavadnímu správci (stěžovateli), aby do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložil soudu podrobný přehled výdajů vynaložených v období od předložení aktualizované verze konečné zprávy do 30. 11. 2005 (výroková část III). Krajský soud v Brně mimo jiné uvedl, že usnesením ze dne 29. 4. 2005, č.j. 38 K 32/96-2401, schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty (poznámka: konečná zpráva byla vyvěšena dne 6. 12. 2004), schválil hotové výdaje stěžovatele ve výši 785.868,- Kč, jeho odměnu ve výši 5.162.828,- Kč; tu snížil ze správcem vyúčtované částky 6.883.771,- Kč o 25 %, a to z důvodu stěžovatelových pochybení (uvedených v citovaném usnesení), přičemž usnesení o schválení konečné zprávy nabylo právní moci dne 24. 5. 2005. Stěžovatel předložil dne 13. 6. 2005 návrh na rozvrh, z něhož krajský soud zjistil, že řada věřitelů je označena nepřesně, nebylo z něj patrno, jak stěžovatel dospěl k částce, která měla být rozdělována, a nebyl uveden ani součet zjištěných pohledávek, takže soud nemohl provést kontrolu správnosti výpočtu procenta uspokojení pohledávek druhé třídy. Druhou verzi návrhu na rozvrh podal stěžovatel dne 27. 9. 2005 a opět z něj nebylo patrno, z jaké částky, určené na poměrné uspokojení pohledávek druhé třídy, vyšel. Krajský soud dal stěžovateli pokyn (usnesením ze dne 5. 10. 2005), aby návrh na rozvrh přepracoval; následně jej (usnesením ze dne 24. 10. 2005) vyzval k podání vysvětlení s tím, že z dosud předložených návrhů na rozvrh není uvedena jako výdaj platba DPH 984.1001,- Kč a upozornil jej na průtahy v řízení. Stěžovatel podáním doručeným soudu dne 9. 11. 2005 sdělil, že částka 984.101,- Kč je v převažující části DPH, o kterou byl povinen navýšit svou odměnu (schválenou soudem), neboť je jejím plátcem a uvedenou částku odvedl do státního rozpočtu. Podle správce takto vznikl po pravomocném schválení konečné zprávy nadměrný odpočet ve stejné výši, který byl uplatněn v daňovém přiznání k DPH za úpadce; jelikož je úpadce rovněž plátcem DPH, bude mu tato částka správcem daně vrácena zpět do konkursní podstaty. Protože stěžovatel přepracovaný návrh na rozvrh nepředložil, byl k tomu vyzván usnesením ze dne 14. 11. 2005. Stěžovatel dne 2. 12. 2005 předložil třetí verzi návrhu na rozvrh dle stavu ke dni 30. 11. 2005. Mimo jiné uvedl, že snížil částku určenou věřiteli č. 234 Finanční úřad Brno - venkov (který dle jeho názoru má již částečně uspokojenou pohledávku druhé třídy ve výši 989.998,- Kč), s nímž vede spor, neboť ač Finanční úřad Brno - venkov uznal odpočet stěžovatele v částce 989.998,- Kč, tuto částku si započetl na svoji pohledávku přihlášenou do konkursního řízení. Jiné skutečnosti stěžovatel neuvedl a žádnou DPH, jejímž zaplacením údajně vznikl úpadci nárok na nadměrný odpočet, jako výdaj z konkursní podstaty, nevykázal. Krajský soud proto uzavřel tak, že pokud stěžovatel uhradil DPH, jejímž je plátcem, ze svých prostředků (neboť bylo nutno postupovat dle ustanovení § 8 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění platném do 30. 4. 2005) a nikoli z konkursní podstaty, pak mu částka 989.998,- Kč (původně uváděná ve výši 984.101,- Kč) nemůže v konkursní podstatě scházet a částka, o kterou vede s Finančním úřadem Brno - venkov (dále jen "FÚ") spor, by pak po případném úspěchu byla předmětem dodatečného rozvrhu. Pokud však stěžovatel DPH ze své odměny uhradil z prostředků konkursní podstaty (a jiné vysvětlení se v tomto případě nenabízí), pak hrubě porušil své povinnosti, neboť s prostředky podstaty nakládal v rozporu se zákonem. Podle názoru soudu správce (stěžovatel) hrubě porušil své povinnosti v konkurzním řízení i tak, že nebyl schopen, popř. ochoten předložit věcně správný návrh na rozvrh, čímž došlo v řízení k nežádoucím průtahům. Jelikož již dříve snížil soud stěžovateli odměnu pro liknavé plnění jeho povinností, ztratil důvěru v jeho odbornou způsobilost k předložení věcně správného návrhu na rozvrh. Proto jej funkce správce zprostil a jmenoval správce nového. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 10. 2006, č.j. 1 Ko 88/2006-2608, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že podle § 8 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání (dále "ZKV"), ve znění platném od 30. 4. 2005, platí, že nárok správce na odměnu a náhradu hotových výdajů, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Přechodná ustanovení k zákonu č. 179/2005 Sb. sice stanoví, že takto stanovená odměna a úhrada jeho hotových výdajů náleží správci i za řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (poznámka: tj. před 1. 1. 2006), avšak s výjimkou konkursních řízení, ve kterých již byla vyvěšena na úřední desce soudu konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále jen "konečná zpráva"). Konečná zpráva slouží jako jeden z podkladů pro vydání rozvrhového usnesení. Odvolací soud poukázal na to, že z hlediska jednotlivých fází konkursního řízení má pravomocné usnesení o schválení konečné zprávy své pevné místo a ty otázky, k jejichž řešení především slouží (včetně výše odměny a hotových výdajů správce), by tedy zásadně neměly být předmětem přezkumné činnosti soudu později, např. při přezkoumání správnosti rozvrhového usnesení. Údaje uvedené v konečné zprávě, které se týkají vyúčtování odměny správce a jeho výdajů, výtěžku zpeněžení majetku podstaty a nákladů konkursu, jakož i údaje týkající se úplnosti zjištění majetku podléhající konkursu nebo procesních postupů, na jejichž základě byla taková zjištění učiněna, mohou být napadány a zkoumány pouze v tomto rámci a může být o nich rozhodnuto toliko usnesením vydaným podle § 29 odst. 3 ZKV, proti němuž je odvolání přípustné. Konečnou zprávou a zejména pravomocným rozhodnutím o ní, je účastníkům konkursu dáno na vědomí, jaká částka má být správci na odměně a úhradě jeho výdajů vyplacena a jakou částkou bude soud disponovat v rámci rozvrhového usnesení (i když ta se však, na rozdíl od odměny a hotových výdajů správce, může v opodstatněných případech v následujícím řízení změnit). Vrchní soud proto dále konstatoval, že nezávisle na skutečnosti, zda správce konkursní podstaty je či není plátcem DPH, výše jeho odměny je ve vztahu mezi ním a úpadcem na základě pravomocného rozhodnutí konkursního soudu o konečné zprávě, konečná a správce (stěžovatel) proto nebyl oprávněn tuto schválenou odměnu a hotové výdaje navyšovat. Stěžovatel uvedenou zásadu nerespektoval, v rozporu s pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně o konečné zprávě ze dne 29. 4. 2005 (jež odvoláním stěžovatele napadeno nebylo) si svou odměnu a výdaje o částku, představující DPH, jejímž je plátcem, "neoprávněně navýšil". S ohledem na výši této částky a důsledky, jež pro předmětné konkursní řízení nastaly, neboť je skutečností, že nyní správce nemá v konkursní podstatě dostatek prostředků k rozvrhu, je to důležitým důvodem k tomu, aby byl stěžovatel výkonu funkce správce zproštěn. Stěžovatelovou vinou a jeho nezákonným postupem (pozn.: zde odvolací soud v zájmu stručnosti zcela odkázal "na úplná a správná skutková zjištění a závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje") došlo k závažným průtahům v předmětném konkursním řízení, a to bez ohledu na nesprávný postup FÚ, který je dle názoru odvolacího soudu v souzené věci irelevantní. Odvolací soud v této souvislosti dodal, že osobu úpadce a správce (stěžovatele) nelze ztotožňovat, protože jde o dva různé daňové subjekty. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2006, č.j. 1 Ko 88/2006-2608, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, č.j. 38 K 32/96-2494, napadl stěžovatel ústavní stížností. V prvé řadě uvedl, že usnesení Vrchního soudu v Olo