§ 25 zákon o daních z příjmů – Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení
Zákon o daních z příjmů · 286/1992 Sb. · Daňové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 25 zákona o daních z příjmů stanovuje, které výdaje (náklady) nelze uznat pro daňové účely jako výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to i přesto, že se jedná o odpisy hmotného a nehmotného majetku. Některé výdaje, které podnikatelé nebo firmy skutečně vynaloží, nemohou snížit základ daně, a tím ani výslednou daňovou povinnost. (§ 25 zákona č. 286/1992 Sb., zákon o daních z příjmů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména:
a) výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku, nehmotného majetku (§ 26) a pozemků včetně splátek a úroků z úvěrů spojených s jejich pořízením, jsou-li součástí jejich vstupní ceny,
b) výdaje na zvýšení základního jmění včetně splácení půjček,
c) výdaje na nákup cenných papírů,
d) odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob,
e) vyplácené podíly na zisku,
f) placené penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut a přirážky k pojistnému placenému do fondů sociálního pojištění, fondu zaměstnanosti a fondu zdravotního pojištění,
g) přirážky k základním sazbám poplatků za znečišťování ovzduší,25)
h) přirážky k základním úplatám za vypouštění odpadních vod,26)
i) výdaje (náklady) vynaložené na příjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně,
j) výdaje nad limity stanovené tímto zákonem nebo zvláštními předpisy,21) a 22)
k) výdaje převyšující příjmy v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob s výjimkou § 24 odst. 2 písm. j),
l) tvorbu rezervních a ostatních účelových fondů, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak,
m) vklad do základního jmění a nákup podílů na základním jmění společnosti nebo družstva,
n) manka a škody přesahující přijaté náhrady s výjimkou uvedenou v § 24,
o) zůstatkovou cenu trvale vyřazeného hmotného majetku a nehmotného majetku s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. b) a c),
p) technické zhodnocení (§ 33),
r) daně zaplacené za jiného poplatníka,
s) daň dědickou, darovací, z převodu nemovitostí, daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob,
t) výdaje na reprezentaci,
u) výdaje na osobní potřebu poplatníka,
v) úplatu investiční společnosti za správu podílového fondu,14)
w) úroky placené z úvěrů a půjček poskytnutých subjekty, které nemají sídlo nebo bydliště na území České a Slovenské Federativní Republiky, a to ve výši, o kterou souhrn půjček a úvěrů takto poskytnutých přesahuje v průběhu zdaňovacího období čtyřnásobek výše základního jmění, u bankovních a pojišťovacích společností šestinásobek výše základního jmění.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Některé výdaje, které podnikatelé nebo firmy skutečně vynaloží, nemohou snížit základ daně, a tím ani výslednou daňovou povinnost.
- Příkladem takových neuznatelných výdajů jsou například výdaje na pořízení hmotného a nehmotného majetku, nákup cenných papírů, vyplácené podíly na zisku nebo placené pokuty (s výjimkami).
- Technické zhodnocení majetku (§ 33) se rovněž nepovažuje za daňově uznatelný výdaj v okamžiku jeho vynaložení.
- Výdaje spojené s příjmy, které jsou od daně osvobozené nebo se nezahrnují do základu daně, nelze pro daňové účely uplatnit.
Na co si dát pozor
- Je třeba pečlivě rozlišovat mezi účetními a daňovými výdaji, neboť ne všechny účetní výdaje jsou daňově uznatelné.
- U některých výdajů jsou stanoveny limity, nad které již nejsou daňově uznatelné.
- Manka a škody jsou daňově uznatelné pouze do výše přijatých náhrad, s výjimkou uvedenou v § 24.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.