19 CO 92/2022-217 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 101 300 Kč s příslušenstvím, výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobce na zaplacení předmětné částky z titulu dlužného nájemného, příslušenství a smluvní pokuty. Soud I. stupně rozhodl o zamítnutí předmětného žalobního nároku s tím, že předmětem žaloby byla pohledávka žalobce za žalovanou z roku 2011, kterou žalobce po zahájení insolvenčního řízení na žalovanou v roce 2014 nepřihlásil jako věřitel žalované. Usnesením Krajského soudu v Brně dne [datum] vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované, které bylo zároveň přiznáno osvobození od placení všech pohledávek, mimo jiné i těch, které do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly, ač být přihlášeny měly. Osvobození od placení pohledávek se vztahuje i na pohledávky, které byly předmětem tohoto řízení. 2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce podáním ze dne [datum], doplněným dne [datum]. S rozsudkem soudu I. stupně nesouhlasil. V odvolání opakovaně poukazuje na další údajné pohledávky, které za žalovanou má, a to z titulu náhrady škody, dále z nároku na vydání věci, tyto nároky však nebyly předmětem řízení, ani soud I. stupně, ani soud odvolací se těmito dalšími tvrzenými nároky tedy nezabýval. Pokud se žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně domáhal změny žalobního návrhu, tento návrh byl soudem I. stupně pravomocně zamítnut usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 113 C 240/2012-157. Žalobce trvá na tom, že jeho nárok na zaplacení požadované částky je dán, že osvobození žalované od pohledávek insolvenčním soudem se předmětného nároku netýká. 3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila v tom smyslu, že s odvoláním nesouhlasí, s rozsudkem soudu I. stupně se plně ztotožňuje a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Podstatný závěr o skutkovém stavu je následující: Žalobce se žalobním návrhem ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení dlužného nájemného, příslušenství a smluvní pokuty, a to z titulu nesplněných závazků žalovanou z nájemní smlouvy, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], a to žalobce na straně pronajímatele, žalovaná na straně nájemce, kdy žalovaná dle žalobních tvrzení nezaplatila žalobci nájemné za měsíce V až VIII 2011, dále z toho vyplývající smluvní pokutu ujednanou ve smlouvě a příslušenství. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] A-8, byl zjištěn úpadek žalované a povoleno řešení úpadku žalované oddlužením, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku [datum] Věřitelé žalované byli shora citovaným usnesením insolvenčního soudu vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení o zjištění úpadku v insolvenčním rejstříku. O výše uvedené skutečnosti byli účastníci předmětného sporu vyrozuměni usnesením soudu I. stupně ze dne [datum] s tím, že předmětné sporné řízení je s ohledem na úpadek žalované a povolení oddlužení ze zákona přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované. Dále ve výroku IV. přiznal žalované, která řádně splnila povinnosti schváleného způsobu oddlužení, osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, kdy toto osvobození se vztahuje také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. V předmětné věci již soud I. stupně 1× rozhodoval, a to usnesením ze dne [datum], kdy rozhodl o zastavení řízení s odkazem na shora citované usnesení insolvenčního soudu o splnění oddlužení žalované a osvobození od placení pohledávek, toto rozhodnutí však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 8. 2020, č. j. 19 Co 111/2020-146, zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že postupem podle § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) nedochází k zániku pohledávky, nýbrž pouze k zániku její vymahatelnosti ze strany věřitele, což by bylo důvodem pro zamítnutí žaloby na plnění, nikoliv však k zastavení řízení. 6. Po vyhlášení napadeného rozsudku soudu I. stupně rozhodoval insolvenční soud dále usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], tak, že návrh žalobce na odejmutí osvobození žalované od pohledávek byl zamítnut. Z usnesení vyplývá, že žalobce se u insolvenčního soudu domáhal odejmutí osvobození dlužníku (žalované). Insolvenční soud neshledal zákonné důvody, pro které by bylo namístě odejmutí osvobození žalované od placení pohledávek. <i>7. Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.</i> 8. Odvolací soud považuje za správné i právní hodnocení skutkových zjištění soudem I. stupně, který postupoval dle shora uvedeného ustanovení insolvenčního zákona. V předmětné věci je nesporné (a vyplývá to i z elektronického insolvenčního spisu), že žalobce se do insolvenčního řízení dlužníka (žalované) nepřihlásil. Předmětná pohledávka žalobce je však pohledávka penězi vyčíslitelné hodnoty, a tedy k datu zjištění úpadku dlužníka (žalované) dne [datum] mohla a měla být žalobcem vyčíslena a ve lhůtě pro přihlášení pohledávek věřitelů řádně přihlášena, následně by byla přezkoumána. Za uvedeného stavu na tuto situaci dopadá shora citované ustanovení § 414 odst. 2 IZ a nelze než dojít k závěru, ke kterému došel i soud I. stupně, že osvobození žalované od placení pohledávek, o kterém rozhodl insolvenční soud, se vztahuje i na tvrzenou pohledávku žalobce za žalovanou, která je předmětem tohoto sporného řízení. Z konstantní soudní judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu dne 24. 11. 2010, sp.zn. 29 Cdo 3509/2010) vyplývá, že pohledávka, pokud by byla důvodná, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Za tohoto stavu pak bylo nadbytečné se dále zabývat důvodností a výší žalobního nároku. 9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný za použití § 219 o.s.ř. potvrdil. Správné bylo i rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení, pokud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. 10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.