21 CO 38/2020-270 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně zamítl žalobu, aby uložil žalované povinnost zdržet se obtěžování žalobců nadměrným hlukem způsobeným zvukovými projevy žab z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova], pronikající na pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v k. ú. [anonymizována dvě slova] tak, že nejpozději do 30 pracovních dnů od právní moci rozsudku požádá o udělení výjimky s nakládáním s chráněnými živočichy – žábami z vážných důvodů individuálního charakteru s tím, že je povinna poskytnout správnímu orgánu potřebnou součinnost a veškerá omezení určená správním orgánem vybudovat na vlastní náklady, a dále povinnost zdržet se obtěžování žalobců nadměrným stíněním způsobeným porostem tújí tak, že je povinna upravit veškeré túje na svém pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] po celé délce hranice s pozemkem žalobců parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] tak, aby nejvyšší vzrůst těchto stromů nepřesahoval výšku hraničního betonového plotu o 60 cm a aby do budoucna udržovala stromy nasázené při hranici s pozemkem žalobců tak, aby tuto výšku nepřekračovaly (výrok I), žalobce zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 25.295,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II) a žalobce zavázal společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení za znalecký posudek ve výši 24.289,70 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobě podané soudu dne [datum], ve znění její změny, kterou posoudil jako žalobu podle ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. na ochranu vlastnického práva proti imisím způsobeným hlukem (zvukovými projevy žab) a stíněním. 2. Proti rozsudku podali odvolání žalobci, které po výzvě ze strany soudu odůvodnili, a domáhali se zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, event. jeho změny a vyhovění podané žalobě. Namítali, že z jednání stran je zřejmé, že žalovaná uznává důvodnost podané žaloby a svými kroky směřuje k nápravě. Byla svolná krátit túje, zahájit řízení u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí o povolení výjimky a zábrany vybudovala, soud I. stupně jí poskytoval prostor k nápravě a jednání odročoval, tím vyjádřil svůj názor na věc. Soud proto měl zvážit a vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř., vadou řízení bylo, že takový rozsudek nevydal, ačkoli pro to byly splněny zákonné předpoklady. Soud rozhodl překvapivě ve prospěch žalované, v rozporu s vývojem řízení. Dále uvedli, že žalobu podali s formálně formulovaným petitem v souladu s ustálenou soudní praxí. Žalobcům je více jak 60 let, dům si postavili s úmyslem dožití a dříve, než své bydliště začala budovat žalovaná. Předpokládali dostatek prostoru a soukromí. Uvědomili si, že v oblasti zvukových projevů obojživelníků není rozhodnutí v kompetenci soudu, ale orgánu státní správy, který je nadán v nakládání s takovými živočichy. S ohledem na jednání stran považovali za účelné doplnit petit a konkretizovat výšku udržování porostu tújí. Soud I. stupně upřesnění připustil a účastníky poučil, že nemůže zasahovat do nakládání s chráněnými živočichy. To bylo důvodem přerušení řízení, aby bylo dosaženo odborného stanoviska. Žalovaná požádala krajský úřad o výjimku a tato jí byla udělena, zábrany byly vybudovány, avšak byly neúčinné neodborným provedením. Pokud soud tento postup považoval za zbytečný, protože zvukové projevy živočichů nejsou zvuk, pak nevědí, z jakého konkrétního důvodu umožnil přerušení řízení. Pokud by byly účinné zábrany vybudovány a přesto docházelo k imisím přirozenou cestou, pak by situace byla jiná. Z postupu správního orgánu je zřejmé, že minimálně omezit tyto negativní imise lze. Soud připustil doplňování znaleckého posudku o další výpočty vlivu ostínění na obydlí, žalobci sami dodali výpočet zvýšené energetické náročnosti budovy. Je zřejmé, že počínání žalované má vliv na kvalitu a pohodu jejich bydlení. Pokud žalovaná není na základě rozhodnutí soudu nucena jakkoli udržovat porosty přiměřené výšce, mohl by záhy dosáhnout i výše více jak 5 m a žalobci by byli de facto bezmocní. Vysázením nebyly vyznačená hranice, nebyla prokázána nutnost vybudování této rozhrady a žalovaná pro velikost svého pozemku mohla zvolit jinou lokalitu osázení. Při formulaci závěrečného návrhu chtěli reflektovat stav, ke dni rozhodování, proto trvali na změněném petitu. Postup soudu je udivil, proto podali námitky proti protokolaci. Namítají tedy zmatečnost postupu soudu, který spatřují v nepřiměřeném formalismu, který upřednostnil před skutečným posouzením místních poměrů, a v zohlednění všech okolností ve prospěch žalované. Podstatný je přitom zásah do vlastnických práv žalobců. Dále namítali, že soud sám doplnil dokazování aplikací letecké mapy o stavu v blízkém okolí. Ani tak nevyvrátil jejich tvrzení, že nebylo prokázáno, že by bylo místním standardem ostiňovat okna stavby sousedů tújemi. Ty mají žalobci na svém pozemku také, ale nikoho tím neostiňují. [obec] jsou vymezeny plotem, nebyl žádný racionální důvod osazovat túje ze strany žalované. Pozemek žalované je natolik rozměrný, že jí to umožňuje sázet zeleň tak, aby omezovala především sebe, nikoli okolí. V tom spatřují zohlednění místních poměrů. Lokalita [anonymizována dvě slova] vznikala a dosud se zastavuje jako lokalita přímo související s městem Znojmo, nejde o samostatnou vesnici. Zcela splňuje podmínky satelitu kolem spádového města. V době výstavby zde nikdo neměl slepice, divoká zvířata ani domácí chov a obojživelníci se zde nevyskytovali. Přivádět lidskou činností do bydlení živočichy není záměrem ochrany živočichů. Závěr soudu o tom, kdo by měl nést náklady na nápravu stavu je překvapivý, neboť by je měl nést ten, kdo daný stav zaviní. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného. Uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobců, že měl být vydán rozsudek pro uznání, pokud jde o její vstřícné jednání. Mezi účastníky probíhala různá jednání a její vstřícnost nelze považovat za uznání nároku. Vždy tvrdila, že žaloba je nedůvodná. Soud řešil otázku imisí podle § 1013 o. z., přičemž musí jít o imise vnikající na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání nemovitosti. K této problematice odkázala na komentář k občanskému zákoníku. Uvedla, že podle znaleckého posudku zvukový projev žab není hlukem, nelze jej měřit, taktéž Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí se vyjádřil, že hlasové projevy obojživelníků jsou časově omezené, patří ke koloritu jarních nocí, není prokázán jejich negativní dopad na zdraví člověka. V případě stínění pozemku žalobců porostem tújí, sice dochází k zastínění pozemku i domu žalobců, ale nikoli nad míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání nemovitosti žalobců. Tyto podmínky, jak vyplývá ze znaleckého posudku a jeho doplňku, splněny nebyly. Túje nadlimitním způsobem nemovitosti žalobců nezastiňují. Dodala, že žalobci stavěli svůj dům v době, kdy žalovaná měla pozemek osázený tújemi. [územní celek] – [anonymizováno] je spíše vesnického rázu než městského, většina nemovitostí má zahrady se živočichy. Soud učinil správná skutková zjištění a tyto i správně právně posoudil. Za nedůvodnou a nekonkrétní označila pochybnost o nestrannosti soudu. Ten žalobce několikrát vyrozuměl o tom, že v případě nedoplnění důkazů nebude žalující strana ve věci úspěšná. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné, soud I. stupně rozhodl věcně správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. V odvolacím řízení neuplatnili účastníci žádná nová tvrzení a neoznačili ani žádné nové důkazy. Odvolací soud sám neshledal potřebu dokazování opakovat nebo doplňovat. <i>6. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z tohoto vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.</i> 7. Obecně platí, že vlastník může se svou věcí v rámci právního řádu libovolně nakládat. To však může zasahovat i do vlastnictví jiných osob – pak je třeba řešit střet – kolizi těchto dvou užívání sousedních nemovitostí. Výše citované ustanovení představuje generální klauzuli, kterou vlastníku ukládá a pro něj stanoví oprávnění vykonávat svá práva v mezích právního řádu, které omezují rozsah výkonu jeho vla