13 CO 169/2021-547 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném výživného ve výši 8 000 Kč měsíčně s účinností od [datum] (výrok I.). Soud prvního stupně pak zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně s účinností od 24. 1. [číslo] (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalovaného (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě žalobkyně, kterou se domáhala stanovení výživného manželky ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Svůj požadavek žalobkyně odůvodnila tím, že v září 2018 se žalovaný odstěhoval z rodinné domácnosti, žalobkyně byla v té době na rodičovské dovolené a pobírala pouze rodičovský příspěvek a dávky sociální podpory. Na své potřeby si přivydělávala brigádně, musí však měsíčně hradit splátky hypotéky ve výši 15 000 Kč, leasingové splátky na vozidlo ve výši 13 500 Kč a výdaje za energie ve výši 7 000 Kč. Taktéž hradí náklady na soukromou školku nezletilé dcery. S uvedenými výdaji jí musí vypomáhat rodina. Žalovaný si žije nad poměry, zatímco žalobkyně žije v bídě a zadlužuje se. Žalobkyně v průběhu řízení, dne [datum] vzala žalobu částečně zpět (ohledně nároku na výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně) a nadále požadovala výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žádný z manželů se nenacházel v období let 2019 – 2020 v situaci, kdy by nebyl schopen zajišťovat přiměřeně své potřeby. Nebylo zjištěno, že by v tomto období byla hmotná a kulturní úroveň manžela v porovnání s hmotnou a kulturní úrovní manželky na podstatně odlišné úrovni v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem, žalovaný ke třem dětem, oba hradí výživné na dvě dosud nezletilé děti. Dcera účastníků, s níž byla žalobkyně do konce května 2020 na rodičovské dovolené, je na základě pravomocného rozhodnutí soudu od [datum] ve výlučné péči žalovaného. Taktéž další dcera žalobkyně [jméno] je nyní v péči otce na Slovensku. Ze zpráv úřadu práce soud prvního stupně zjistil příjem žalobkyně, který za rok 2019 činil celkově částku 287 748 Kč, i to, že v rozhodném období pobírala žalobkyně dávky SSP. Od [datum] je žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, kdy jí po podpůrčí dobu byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Rovněž bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalobkyni byla úřadem práce nabízena volná pracovní místa s výdělkem od 12 000 Kč do 31 000 Kč měsíčně. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí, které dosud užívá, a to nemovitostí v [obec] v hodnotě nejméně 10 000 000 Kč, a nemovitostí na [země] v [příjmení] [jméno], které koupila dne [datum] za 34 000 euro, a jejichž hodnota od této doby vzrostla. Žalobkyně používá luxusní vůz [příjmení] [příjmení] X5. Náklady na její bydlení činí částku cca 5 000 Kč. Pokud se týká příjmů žalovaného, vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že tento byl v rozhodném období zaměstnán. V roce 2019 činil jeho průměrný výdělek částku 22 900 Kč měsíčně a dále mu byly vypláceny cestovní náhrady ve výši 10 000 Kč. V letním období pak měl měsíčně přivýdělek od 5 000 Kč do 10 000 Kč. V roce 2020 činil jeho průměrný měsíční příjem 26 000 Kč a v roce 2021 částku 25 578 Kč, bez cestovních náhrad. Náklady na bydlení žalovaného se pohybují ve výši 16 000 Kč měsíčně, když tento bydlí v nájemním bytě. Žalovaný nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. 4. Při právním posouzení věci soud prvního stupně aplikoval § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že životní úroveň účastníků byla v rozhodném období let 2019 – 2020 obdobná a není důvod, aby o výživném manželky rozhodoval soud. Pro období roku 2021 považoval soud prvního stupně přiznání výživného žalobkyni za rozporné s dobrými mravy, když její pracovní způsobilost není omezená, nic jí nebrání, aby byla zaměstnána na plný úvazek, či aby nepřijala některé z míst, které jí byly nabídnuty úřadem práce. Vyhýbá-li se žalobkyně pracovní a výdělečné činnosti, nelze jí výživné přiznat. Soud prvního stupně při svém právním hodnocení přihlédl i k tomu, že mezi účastníky není uplatněn zákonný majetkový režim, účastníci mají oddělený majetek, k jehož hodnotě při rozhodování přihlížel. Z důvodu částečného omezení žaloby ohledně požadavku na výživné manželky ve výši 8 000 Kč měsíčně od [datum] řízení zastavil. Ve zbývající výši pak soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou a pro rozpor s dobrými mravy zamítl. Úspěšnému žalovaného pak přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. Proti výroku II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval otázkou výdajů žalobkyně na živobytí, či jejích výdajů spojených s péčí o její čtyři děti. Žalobkyně má za to, že žalovaný úmyslně nedokládá své skutečné příjmy, když příjmy, které doložil, by nepokryly jeho měsíční náklady. Žalobkyně dále uváděla, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že apartmán v [příjmení] [jméno] užívá matka žalobkyně a již několik měsíců je nabízen k prodeji. Dům v [obec] je zatížen hypotékou, kterou žalobkyně splácí splátkami ve výši 15 300 Kč měsíčně a současně jej hodlá prodávat. Totéž platí i automobilu BMW X5, který žalobkyně sice nyní užívá, ale zamýšlí jej rovněž prodat. Z kupní ceny pak musí splatit leasing, který jí byl na koupi automobilu poskytnut. Žalobkyně taktéž namítala, že za žalovaného splácí dluhy, k nimž nebylo v řízení přihlédnuto. Není zaměstnána z důvodu nutnosti péče o děti, dojíždění za dcerou na [země], a protože kvůli zranění nemůže vykonávat práci, kde by musela stát či chodit déle než 6 hodin. Kvalifikaci má pouze v oboru švadlena, kdy v současné pandemické době je textilní průmysl utlumen. Pokud se týká výroku o náhradě nákladů řízení, navrhovala, aby soud aplikoval § 150 o. s. ř. z důvodu jejích nízkých příjmů a proto, že částka, kterou soud prvního stupně žalovanému přiznal, je pro žalobkyni likvidační. 6. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil. K námitkám žalobkyně uvedl, že náklady na soukromou školku nezletilé dcery účastníků byly zapříčiněny čistě rozhodnutím žalobkyně. Pokud jde o apartmán v [příjmení] [jméno], není významné, kdo ho užívá, ale skutečnost, že žalobkyně je jeho vlastnicí. O prodeji domu v [obec] nelze uvažovat, protože na této nemovitosti vázne exekuce se zákazem jejího zcizení. V případě tvrzené realizace prodeje automobilu BMW X5 nedojde ke změně životní úrovně žalobkyně v rozhodném období. Co do zaměstnání žalobkyně a jejích postojů k hledání práce provedl soud prvního stupně rozsáhlé dokazování a dospěl ke správným závěrům. Stejně tak má žalovaný za to, že nebyly splněny podmínky pro moderaci výše náhrady nákladů řízení či aplikaci § 150 o. s. ř. 7. Výrok I. napadeného rozsudku, kterým bylo řízení částečně zastaveno, nebyl odvoláním napaden, proto samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 8. Ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku Krajský soud v [obec] (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. 9. Dle § 697 o. z.: (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. <i>(2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.</i> Dle § 911 o. z.: <i>Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> Dle § 913 o. z.: <i>(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>(2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> 10. Odvolací soud má za to, že ohledně skutkové stránky věci soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, z něhož dospěl ke správným skutkovým závěrům. Soud