14 CO 110/2021-182 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 57 462 Kč, úrok z prodlení z částky 57 462 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 7. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 69 951 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 7. 2017 do 14. 10. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu zamítl ohledně částky 57 953 Kč a ohledně úroku z prodlení z částky 57 953 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 7. 2017 do zaplacení Výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 694,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce i žalovaný. Žalovaný napadl odvoláním přísudečný výrok I a vytýká v něm soudu I. stupně, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům a věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na rozhodnutí téhož senátu v jiných sporech, které žalovaný s žalobcem vede, zejména na rozsudek vydaný v řízení o vyklizení nemovitosti a na rozsudek o zaplacení za neoprávněně sklizenou kukuřici. Uvedl, že ve snaze odvrátit tento spor nabídl žalobci za užívání jeho pozemku částku 15 Kč/m2 ročně, avšak soud I. stupně tento vstřícný postoj vyhodnotil v neprospěch žalovaného a své rozhodnutí přiznat žalobci částku 16,50 Kč/m2 ročně odůvodnil i tím, že žalovaný si je vědom toho, že užívání předmětného pozemku má takovou hodnotu. Žalovaný přitom platí vlastníkům pozemků v zemědělském areálu částky v rozmezí 4 – 7 Kč/m2 za rok a v průběhu řízení byla uhrazena částka dle revizního znalce [příjmení] [příjmení]. [příjmení] 16,50 Kč/m2 ročně byla stanovena jako průměr částky 24 Kč stanovené v posudku Ing. [příjmení] a revizního znalce [příjmení] [příjmení], v němž se částky pohybovaly okolo 9 Kč/m2 ročně. Tímto postupem byl zcela pominut znalecký posudek Ing. [příjmení], čímž byl žalovaný významně poškozen a naopak žalobce zvýhodněn. Soud I. stupně dle žalovaného zcela pominul, že znalec [příjmení] [příjmení] neprovedl dostatečné místní šetření a vyšel z koeficientů, které jsou u některých položek pravděpodobně nadsazené. Přes vlastní zjištění revizního znalce, že nejvyšší místní nájemné činí 15 Kč/m2 ročně, stanovil soud obvyklé nájemné ještě vyšší částkou. Nájemné ve výši 15 Kč/m2 ročně se vymyká i ostatním zjištěným nájmům v obdobných obcích, jako jsou [obec], takový nájem požaduje pouze Ing. [příjmení], který je znám svými vysokými nároky na výši nájemného. Taková částka by měla být považována již za exces, rozhodně ne za minimum pro stanovení obvyklého nájemného. V praxi je běžné, že porovnávané ceny oscilují kolem určitého průměru, nikoliv, že nejvyšší zjištěné nájemné v daném místě je stále pod hranicí obvyklého nájemného, jak rozhodl soud I. stupně. Posudek Ing. [příjmení] vychází z kupních cen, jež místní poměry nezohledňují a nadto jsou nadsazené. Sám znalec u jednání uvedl, že u osmi porovnávaných nabídek nevěděl, zda a za jakou cenu se obchody skutečně realizovaly. Znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že je nepřesné vycházet pouze z nabídek, protože nabídková cena neodráží obvyklou cenu. Oba znalci vypracovali znalecký posudek jinou metodou než revizní znalec, neboť neměli k dispozici realizované nájmy v dané či obdobné lokalitě. Revizní znalec však tyto údaje k dispozici měl a mohl stanovit obvyklé nájemné nejpřesněji. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč soud I. stupně tyto skutečnosti nezohlednil. Zcela se pak soud vyhnul vyhodnocení námitky uplatněné u jednání 3. 10. 2018 týkající se existence dvou originálů znaleckého posudku. Rozhodnutí je dle žalovaného nesprávné i ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků, protože soud hodnotil pouze procentuální úspěch žalobce, přestože žalovaný nezavdal vlastní nabídkou příčinu k podání žaloby, žalobce požadoval přemrštěnou výši nájemného a nad rámec mimosoudní nabídky byl úspěšný v mizivém poměru. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby ve výroku I a přiznání náhrady nákladů řízení. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že za podjatost nelze označit okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce v daném řízení nebo jeho rozhodování v jiných obdobných věcech. Je atributem soudního rozhodnutí, že minimálně jedna ze stran s ním není srozuměna, což však nemůže vést k závěru o předpojatosti soudu. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný užívá sporný pozemek, a tento již na začátku řízení deklaroval ochotu uhradit částku odpovídající nájemnému ve výši 15 Kč/m2 ročně, avšak nezaplatil nic. Ani po zahájení řízení, kdy žalovaný tvrdil částku dle posudku znalce [příjmení] [příjmení] ve výši 5 Kč/m2 ročně, však nezaplatil ani takto vyčíslenou částku a k dílčí úhradě se odhodlal až pod tlakem soudního řízení a vypracování revizního znaleckého posudku. Podklady pro jeho zpracování však poskytl znalci samotný žalovaný, takže z takových podkladů nemohou být učiněny závěry objektivně způsobilé podat věrný obraz o tržní ceně nájmu v dané oblasti. K postupům a závěrům revizního znalce a zvolené metodě se žalobce vyjadřoval ve sporu vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 16 C 178/2017. Žalovaný pozemek stále užívá a není ochoten jej vyklidit, je seznámen s požadavkem žalobce na částku odpovídající nájmu ve výši 24 Kč/m2 ročně, a pokud za této situace pozemek užívá, je zjevné, že uvedenou částku akceptuje. Žalobce jako vlastník pozemku má právo určit výši náhrady, za kterou poskytne svůj majetek jinému, a to tím spíše, pokud je mu takový majetek bez souhlasu zabrán. Nechce již řízení dále protahovat, i když má stále za to, že má právo požadovat po žalovaném vyčíslenou náhradu za užívání pozemku. 4. Žalobce svým odvoláním napadl zamítavý výrok II a výrok III o náhradě nákladů řízení účastníků, a to bez bližšího odůvodnění. Písemným podáním doručeným soudu I. stupně 28. 5. 2021 vzal žalobce odvolání výslovně zpět. Odvolací soud proto odvolací řízení dle ustanovení § 207 odstavec 2 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, zastavil. 5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I a III a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedeným důkazem (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je z převážné části důvodné. 6. Žalobce se v dané věci domáhá zaplacení celkem částky 115 415 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému v období tři roky zpětně od podání žaloby, tedy od 26. 3. 2014 do 26. 3. 2017, a to na základě tvrzení, že je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], že část pozemku o výměře 2 574 m2 žalovaný užívá bez nájemní smlouvy či jiného právního důvodu a za užívání nic neplatí a že výše bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 23. 6. 2017 v částce 24 Kč/m2 ročně. Soud I. stupně žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl s odůvodněním, že je třeba vyjít ze závěrů znaleckých posudků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a revizního znalce [titul] [jméno] [příjmení] o výši obvyklého nájemného a výši bezdůvodného obohacení stanovit průměrem částek oběma znalci stanovenými. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. 7. Dle ustanovení § 2991 odstavec 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle ustanovení § 2999 odstavec 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 9. Dle ustanovení § 3003 nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. 10. Dle ustanovení § 3004 odstavec 1 věta prvá o. z. obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. 11. Plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, je i stav, kdy je pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez souhlasu vlastníka nebo jiného obdobného titulu. Prospěch v takovém případě vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to cokoliv platil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Výše náhrady za vzniklé bezdůvodné obohacení odpovídá obvyklé výši nájemného v daném místě a čase, tedy částce, již by za obvyklého běhu okolností musel takový uživatel vynaložit na zajištění práva srovnatelné nemovitosti užívat na