15 CO 122/2021-275 — Krajský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 29. 4. 2020 ve znění rozšíření ze dne 30. 3. 2021 (změna žaloby připuštěna usnesením soudu I. stupně ze dne 7. 4. 2021) se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 321 120 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 201 120 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 60 000 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 60 000 Kč od 7. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 4. 2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o právní pomoci, na základě které se zavázal, že podnikne veškeré zákonné kroky k tomu, aby pro paní [jméno] [jméno] [příjmení] (dále také paní [příjmení]) dosáhl všech jejích oprávněných nároků v České republice; ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že pokud se mu podaří dosáhnout pro paní [příjmení] vlastnického práva k pozemku parc. č. [rok], jehož součástí je dům [adresa] v [anonymizováno] ulici [číslo] [obec] – [část obce] (dále jen předmětná nemovitost), tak za každou vymoženou 1/4 předmětné nemovitosti zaplatí žalovaná žalobci odměnu ve výši 160 000 Kč, a to ve třech splátkách, když první splátka 100 000 Kč byla splatná do 1 měsíce od nabytí právní moci soudního rozhodnutí či od uzavření mimosoudní dohody, druhá splátka 30 000 Kč byla splatná do 3 měsíců od zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí a třetí splátka 30 000 Kč byla splatná do 1 měsíce od uzavření dohody se spoluvlastníkem (spoluvlastníky) o správě domu, nejpozději však do 3 měsíců od splatnosti druhé splátky. Dále byla ve smlouvě sjednána paušální náhrada cestovních výdajů žalobce ve výši 5 000 Kč za jednu cestu k jednání do [obec]. Žalobce tvrdil, že po řadě náročných jednání uzavřel dne 14. 10. 2019 dohodu o narovnání se [územní celek], na základě které [územní celek] vydalo polovinu předmětné nemovitosti paní [jméno] [jméno] [příjmení]. Na základě toho žalobci vzniklo právo vyúčtovat žalované částku 200 000 Kč (2x 100 000 Kč) jako první splátku za vymožení jedné poloviny předmětné nemovitosti. Žalovaná poté požádala, aby žalobce odložil splatnost první splátky nejprve do doby, kdy dohoda o narovnání bude zapsána do katastru nemovitostí, a poté do doby, kdy dojde k předání předmětné nemovitosti. Žalobce oběma žádostem o odložení splatnosti vyhověl. Vlastnické právo pro paní [příjmení] k předmětné nemovitosti (id. ½) bylo do katastru nemovitostí zapsáno 6. 1. 2020, splatnost druhé splátky nastala 6. 4. 2020. K fyzickému předání předmětné nemovitosti došlo 24. 1. 2020, kdy žalobce nemovitost v zastoupení paní [jméno] [jméno] [příjmení] převzal od [územní celek], a téhož dne ji dle pokynů žalované předal jejímu právnímu zástupci (Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], který měl paní [příjmení] dále zastupovat v péči o její majetek v České republice po jeho vymožení). Podle smlouvy měl žalobce nárok i na hotové výdaje v souvislosti s vymožením majetku pro paní [příjmení]. V tom případě hotové výdaje (mimo cestovné) dosáhly částky 1 120 Kč (30 Kč za úřední ověření podpisu na dohodě o narovnání, 1 000 Kč za poplatek za návrh na vklad do katastru nemovitostí a 60 Kč za úřední ověření čestného prohlášení k plné moci ze 14. 11. 2019). Celkem tak žalované podle uzavřené smlouvy vznikl závazek zaplatit žalobci 326 120 Kč (320 000 Kč sjednaná odměna, 5 000 Kč paušální náhrada cestovného a 1 120 Kč za poplatky). Žalobce tvrdil, že z této částky žalovaná doposud uhradila jen 5 000 Kč (formou zápočtu vzájemných pohledávek provedeného žalobcem dne 4. 9. 2019), proto dluží částku 321 120 Kč. Z této částky požadoval i zákonné úroky z prodlení; z částky 201 120 Kč (první splátka 200 000 Kč + hotové výdaje 1 120 Kč) požadoval úrok z prodlení od 1. 3. 2020 (po vyhovění žádostem žalované o odklad splatnosti), z částky 60 000 (druhá splátka) požadoval úrok z prodlení od 7. 4. 2020 (následující den po uplynutí 3 měsíců od zapsání dohody o narovnání do katastru nemovitostí) a z částky 60 000 (třetí splátka) od 7. 7. 2020 (následující den po uplynutí 3 měsíců od splatnosti druhé splátky). 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta. V průběhu řízení vznesla tři základní námitky k uplatněnému nároku. Jednak namítala, že tvrzená smlouva o právní pomoci mezi účastníky nikdy uzavřena nebyla, když nikdy od žalobce neobdržela akceptaci smlouvy. K tomu tvrdila, že mezi účastníky sice v dubnu 2019 bylo jednáno o uzavření smlouvy, že žalovaná podepsaný návrh smlouvy zaslala žalobci poštou na konci dubna 2019 a že se jí tento návrh vrátil v červnu 2019 jako nedoručený. Poté bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalovaná ponechá podepsaný návrh smlouvy na recepci Nejvyššího soudu České republiky; to žalovaná učinila v červenci 2019. Žalobce poté však žalované nezaslal vyrozumění o tom, že smlouvu převzal (a podepsal), proto žalovaná dovozovala, že podle § 1740 občanského zákoníku nedošlo k uzavření smlouvy, neboť žalobce neprojevil se smlouvou souhlas v přiměřené době (podle § 1735 občanského zákoníku). Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena, žalovaná namítala, že cíl stanovený smlouvou nebyl dosažen výsledkem činnosti žalobce, ale zejména díky mediálnímu zájmu České televize o tuto věc; k tomu tvrdila, že se sama zásadním způsobem zasadila o vznik celé reportáže. Namítla také, že přípravu smlouvy o narovnání, na základě paní [příjmení] nabyla spoluvlastnické právo k předmětné nemovitosti, zajistilo [územní celek] a že žalobce, jakožto zmocněnec paní [příjmení], tuto dohodu pouze podepsal, následně zařizoval vklad do katastru nemovitostí a nemovitost převzal. Poslední námitkou žalované bylo to, že i kdyby smlouva byla mezi účastníky uzavřena a cíl smlouvy by byl dosažen zejména činností žalobce, tak jeho služby byly vadné minimálně ve vztahu k 1/4 předmětné nemovitosti. V tomto směru poukazovala na to, že na základě uzavřené dohody o narovnání došlo fakticky k darování 1/4 předmětné nemovitosti paní [příjmení] (nikoliv k potvrzení stávajícího vlastnického práva paní [příjmení] na základě rehabilitačního rozhodnutí Městského soudu v Brně), v důsledku čehož mohla paní [příjmení] vzniknout povinnost odvést darovací daň v USA (kde tato daň činí 40 % až 100 % z ceny nemovitosti); pokud by případně tento majetek danila v České republice, činila by její daňová povinnost 15 % z ceny nemovitosti. Navíc v důsledku této skutečnosti bylo aktivováno zákonné předkupní právo další spoluvlastnice nemovitosti (paní [příjmení] [jméno] [příjmení], která vlastnila ideální 1/2 nemovitosti), když ta následně po uzavření dohody o narovnání spoluvlastnické právo paní [příjmení] zpochybnila zápisem poznámky spornosti v katastru nemovitostí. 3. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 221 C 17/2020-212, vyhověl žalobě v celém rozsahu a žalované uložil povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 41 118,68 Kč. V odůvodnění uvedl, že dospěl k závěru, že tvrzená smlouva mezi účastníky byla řádně uzavřena, o čemž svědčí vzájemná komunikace účastníků, ze které jednoznačně vyplývá, že obě strany byly po předchozí komunikaci o obsahu smlouvy srozuměny s jejím obsahem, na který ostatně odkazovaly i poté, co bylo zřejmé, že služby žalobce budou žalované vyúčtovány. Poukázal i na e-maily žalované ze září 2019, ze kterých vyplývá, že chtěla úhradu sjednané odměny vázat až na získání vlastnického práva pro žalovanou od paní [příjmení], a následně reagovala na citaci smlouvy, aniž by tuto rozporovala. Dovodil dále, že žalobce jako právní zástupce paní [příjmení] činil řadu úkonů právní služby, které nepochybně ve svém souhrnu směřovaly k naplnění předmětu smlouvy, jak je vymezen v bodě II. Dále se soud I. stupně zabýval námitkou žalované, která směřovala k tomu, že zamýšleného výsledku bylo dosaženo nikoliv činností žalobce, ale mediálním tlakem, na němž má zásluhu žalovaná. K tomuto vyslechl celou řadu svědků (zejména členů zastupitelstva [územní celek] i osob, které připravovaly reportáž posléze odvysílanou v České televizi), a poté dospěl k závěru, že reportáže České televize mohly být důvodem změny postoje města, avšak tím hlavním důvodem byl právní rozbor (JUDr. [příjmení]), který si [územní celek] nechalo vypracovat a který navrhoval smírné řešení věci. Soud I. stupně se dále zabýval i tím, zda není na místě uplatnit korektiv sjednané odměny ve smyslu § 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) z důvodu neposkytnutí právních služeb ve sjednaném rozsahu. Zde zmínil, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce činil postupné kroky směřující k naplnění sjednaného rozsahu služeb (vymezeného v bodě II. smlouvy), a to již před podpisem smlouvy na základě plné moci od paní [příjmení] z února 2019. Zmínil, že žalovaná nikdy kvalitu služeb žalobce nerozporovala a že začala hledat zástupné důvody, pro které by neměla žalobci hradit sjednanou odměnu, až ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že žalobci vznikne nárok na vyúčtování sjednané odměny. Dodal, že skutečnost, že si žalovaná představovala, že bude muset podstoupit několikaletý soudní proces, nic nemění na faktu,