15 CO 133/2021-139 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne 11. 7. 2019 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne 28. 3. 2019, je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy byl od roku 2008 u žalované zaměstnán, naposledy na pozici„ vedoucí oddělení – oddělení technické správy nemovitostí“; místo výkonu práce bylo ve [obec]. Dopisem z 28. 3. 2019 mu žalovaná dala výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost podle § 52 písm. c/ zákoníku práce. Žalobce odmítl výpověď převzít, protože dle jeho názoru nebyl pro výpověď zákonný důvod. Dne 16. 5. 2019 oznámil žalované, že výpověď považuje za neplatnou a dne 11. 7. 2019 oznámil, že trvá na dalším svém zaměstnávání. Neplatnost výpovědi spatřoval v tom, že žalovaná sice ve výpovědi zmiňovala rozhodnutí o organizační změně ze dne 26. 3. 2019, kdy s účinností od 1. 6. 2019 plánovala zrušit pracovní pozici žalobce, nicméně bližší vysvětlení této změny ve výpovědi scházelo. Poukazoval na to, že informace žalované, které v průběhu času obdržel, byly zmatečné, protichůdné, když v prosinci 2018 obdržel informaci, že s referenty jeho oddělení bude rozvázán pracovní poměr a jejich práce se převede pod centrálu. Také mu bylo sděleno, že pracovní pozice vedoucího oddělení (jeho pozice) a terénních techniků zůstanou zachovány. V únoru 2019 mu však bylo prostřednictvím videokonference oznámeno, že bude probíhat organizační změna, a to tak, že k datu 31. 5. 2019 se na regionálních pracovištích sloučí oddělení facility managementu a oddělení přestavby, přičemž zanikne pozice vedoucího oddělení facility managementu (jeho pozice) i vedoucího oddělení přestavby a od 1. 6. 2019 vznikne nová pozici pozice vedoucího oddělení správy nemovitostí, který bude vést obě sloučená oddělení. Měl za to, že jelikož působil na pracovní pozici vedoucího oddělení technické správy nemovitostí, tak mu nemohla být zrušena pozice, která následně vznikla od 1. 6. 2019. Uváděl také, že jelikož žalované oznámil, že trvá na svém dalším zaměstnávání, náleží mu náhrada mzdy až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když měla za to, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalobci dala dopisem ze dne 28. 3. 2019, je platná. Uváděla, že důvodem výpovědi bylo to, že dne 26. 3. 2019 přijala rozhodnutí o organizační změně, na základě které byla k 1. 6. 2019 zrušena pracovní pozice žalobce. Na základě této organizační změny se žalobce stal nadbytečným. K této změně dále uváděla, že žalobce pracoval v logistickém centru [obec] ([obec]) a že kromě tohoto centra provozovala ještě logistické centrum v [obec], [obec] a [anonymizováno] nad [příjmení]. Přijatá organizační změna se týkala všech čtyř logistických center. Změna spočívala v tom, že každé centrum mělo čtyři provozní oddělení, a to: 1) oddělení akvizic, 2) oddělení výstavby, 3) oddělení technické správy nemovitostí (facility management) a 4) oddělení přestavby. Každé provozní oddělení mělo svého vedoucího. V rámci organizační změny ze dne 26. 3. 2019 došlo ode dne 1. 6. 2019 ke změně struktury regionálních úseků nemovitostí a k reorganizaci provozních oddělení v rámci těchto úseků, když na všech čtyřech logistických centrech došlo ke sloučení 3) a 4) oddělení (tj. oddělení technické správy nemovitostí a oddělení přestavby). Současně došlo k vytvoření nového oddělení správy nemovitostí, které nově souhrnně zaštiťovalo vybrané činnosti zrušených oddělení, to vše s ohledem na změnu úkolů zaměstnavatele, zefektivnění a optimalizaci procesů a regulaci počtu zaměstnanců tak, aby to odpovídalo potřebám zaměstnavatele. Součástí této změny bylo též zrušení pracovních míst vedoucích původních oddělení tak, aby s ohledem na zřízení jediného oddělení správy nemovitostí bylo zřízeno pouze jedno nové místo vedoucího daného oddělení, tj. pracovní pozice vedoucího oddělení správy nemovitostí. Činnost dvou vedoucích téhož oddělení by pro žalovanou již nemohla být potřebná. V případě logistického centra, kde pracoval žalobce ([obec]), bylo nově zřízené oddělení obsazeno zaměstnancem, který byl původně zaměstnán na pracovní pozici vedoucího oddělení přestavby, které bylo touto změnou rovněž zrušeno. Žalovaná poukazovala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je výběr nadbytečného zaměstnance věcí zaměstnavatele. 3. Žalobce v řízení trval na tom, že ve skutečnosti na základě organizační změny nedošlo k zániku jeho pracovní pozice, když došlo pouze ke změně názvu oddělení, kde byl vedoucím (když bylo vypuštěno slovo„ technické“), podstata jeho činnosti v nově nazvaném oddělení však zůstala stejná (tj. řízení terénních techniků, kontrola prodejen, inventarizace apod.), pouze tam přibyly některé nové činnosti (ze sloučeného oddělení přestavby). V průběhu řízení pak začal namítat, že ze strany žalované byl opakovaně vystaven protiprávnímu jednání včetně neodůvodněného, nerovného zacházení, které vyústilo ve výpověď z důvodu tvrzené nadbytečnosti. Nerovné zacházení spatřoval v tom, že žalovaná postupovala netransparentně, kdy žalobci neumožnila, aby se ucházel o pracovní pozici, která (dle tvrzení žalované) v důsledku organizační změny vznikla sloučením dvou stávajících oddělení, a to i navzdory tomu, že vzhledem k délce praxe a zkušenostem měl největší předpoklady pro obsazení předmětné pozice. Nerovné zacházení spatřoval i v tom, jak žalovaná odměňovala své zaměstnance, když tvrdil, že žalovaná zasáhla do jeho práv při vyplácení ročních bonusů (tzv. pobídkové složky mzdy). Zmínil rovněž, že žalovaná mu při výpovědi nabídla novou pracovní pozici (manažer prodejny) jen v případě, že splní potřebné zkoušky a zúčastní se výběrového řízení, na rozdíl od ostatních zaměstnanců, kteří dostali nabídku nového místa bez jakéhokoliv výběrového řízení. 4. Žalovaná v řízení popírala jakékoliv nerovné zacházení nebo diskriminaci ve vztahu k žalobci. Poukázala na to, že žalobce nebyl jediným zaměstnancem, který dostal výpověď pro nadbytečnost na základě předmětné organizační změny; výpověď dostal i zaměstnanec [obec] [anonymizováno], který byl vedoucím zrušeného oddělení přestaveb v logistickém centru v [obec]. K ostatním námitkám, které směřovaly k nerovnému zacházení, uváděla, že tvrzení žalobce jsou neurčitá a že nijak nesouvisí s předmětnou věcí. 5. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 10 C 208/2019-117, kterým žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru danou žalobci žalovanou dopisem ze dne 28. 3. 2019 zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 45 973 Kč (výrok II.). Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru o tom, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy na pozici popsané v žalobě, že dne 28. 3. 2019 mu žalovaná dala výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, když důvodem výpovědi bylo rozhodnutí žalované o organizační změně ze dne 26. 3. 2019, kterou žalovaná popsala ve vyjádření k žalobě (viz výše). Ostatně tyto skutečnosti mezi účastníky sporné nebyly. [příjmení] bylo rovněž to, že žalobce výpověď odmítl převzít a že dne 16. 5. 2019 sdělil žalované, že výpověď ze dne 28. 3. 2019 považuje za neplatnou a trvá na svém dalším zaměstnávání. Provedenými důkazy (prezentací prostřednictvím videokonference, výpovědí svědků) vzal také za prokázané, že o organizační změně byl žalobce informován již dne 30. 1. 2019. Z výpovědi 10 slyšených svědků (všichni zaměstnanci žalované) vzal za prokázané, že přijatá organizační změna představovala faktickou změnu v pracovní náplni zrušené pracovní pozice (vedoucí oddělení technické správy nemovitostí) i nově vzniklé pozice (vedoucí oddělení správy nemovitostí), když pracovní náplň byla odlišná jak obsahově, tak co do počtu podřízených zaměstnanců. Vzal za prokázané rovněž to, že předmětná organizační změna byla přijata jednak rozhodnutím žalované ze dne 26. 3. 2019 a také byla specifikována v písemné výpovědi z pracovního poměru žalobce ze dne 28. 3. 2019. Na základě učiněných skutkových závěrů pak soud I. stupně dovodil, že v případě žalobce výpovědní důvod podle § 52 písm. c/ zákoníku práce byl naplněn. Dodal, že i kdyby žalobce s organizační změnou nebyl dopředu seznámen, dle judikatury Nejvyššího soudu (např. řízení ve věci sp. zn. 2 Cdon 1130/97) postačí, že s organizační změnou byl žalobce seznámen nejpozději ve výpovědi z pracovního poměru. K námitkám žalobce ohledně diskriminace a nerovného zacházení dodal, že tyto námitky s projednávanou věcí nesouvisí. 6. Žalobce proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání, kterým navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno, případně aby rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nadále trval na tom, že výpověď, kterou mu žalovaná dala pro nadbytečnost, byla účelová, jelikož pro ostatní zaměstnance (kteří byli organizační změnou zasaženi) se pracovní u