15 CO 194/2021-724 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh žalobce na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 141/2016 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 45/2019 (výrok I.), nepřiznal žalovanému 1) náhradu nákladů řízení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným 2) a 3) náklady řízení ve výši 6 534 Kč (výrok III.) a nepřiznal státu náhradu nákladů řízení (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že návrh není důvodný, pokud je založený na tvrzení žalobce o tom, že existuje důkaz, který bez své viny nemohl použít v původním řízení a který by pro něho mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 62 Co 270/2019-494, 62 Co 8/2020, 2. kde v bodě 31. odůvodnění a i v dalších pasážích soud uvedl, že spis Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] (o jehož obsah se opírají meritorní rozhodnutí vydaná ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a v návaznosti na to i rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 141/2016) s meritem této trestní věci vůbec nesouvisí, neboť se týká právních vztahů k jinému bytu, a to bytu [číslo] v [obec] [anonymizována dvě slova], nikoli k bytu [číslo] který je předmětem tohoto řízení. Soud I. stupně poukázal zejména na skutečnost, že žalobce v původním řízení nebyl úspěšný z toho důvodu, že nedisponoval naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému 1) žádné náklady v souvislosti s návrhem na povolení obnovy řízení nevznikly a žalovaným 2) a 3) vznikly náklady řízení ve výši 6 534 Kč O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., když neúspěšný žalobce byl osvobozen od placení soudních poplatků. 3. Proti tomuto usnesení žalobce podal dne 9. 8. 2021 odvolání ve znění doplnění z 13. 8. 2021. Nesouhlasil se zamítnutím jeho návrhu na povolení obnovy řízení, když měl za to, že žaloba je zcela důvodná. Opětovně poukázal na to, že žaloba na obnovu se opírá zejména o rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 7. 2020, č. j. 62 Co 270/2019-494, 62 Co 8/2020, ze kterého vyplynula nová skutečnost, a to že Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí vydaném v rámci řízení vedeného (u Krajského soudu v Brně) pod sp. zn. [spisová značka] vycházel při svém meritorním rozhodování ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], přestože tento spis s meritem této věci vůbec nesouvisí, neboť se týká právních vztahů vztahujících se k naprosto jinému bytu. Z této nové skutečnosti tedy vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci vyřešil otázku (která byla v původním řízení označena za otázku prejudiciální) na základě podkladů, které s předmětnou věcí nesouvisely. Z toho žalobce dovozoval, že Vrchní soud v Olomouci nemusel tuto předběžnou otázku vyřešit správně a že soud I. stupně měl tuto předběžnou otázku na základě této nové skutečnosti posoudit sám. Měl tak za to, že výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 7. 2020 lze považovat za rozhodnutí, které by pro něho mohlo v rámci tohoto řízení přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Dalším odvolacím důvodem bylo, že soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani slovem nezmínil o tom, že žalobce u soudního jednání dne 30. 6. 2021 uvedl (doplnil) jako další důvod obnovy řízení skutečnost, že žalobce v listopadu 2008 převedl členská práva a povinnosti k předmětnému bytu na svého otce [jméno] [příjmení]; proto nemohl později (stejná) členská práva a povinnosti převést na [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně se také nezmínil ani o dalším důvodu obnovy (rovněž uplatněnému u jednání dne [datum]), a to že [jméno] [příjmení] ještě předtím, než převedl členská práva a povinnosti k předmětnému bytu na žalované 2) a 3), uzavřel dohodu o převodu členských práv a povinností k předmětnému bytu s [jméno] [příjmení]. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4872/2008 je dohoda o převodu členských práv a povinností uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými 2) a 3) absolutně neplatná, neboť v době jejího uzavření [jméno] [příjmení] již členská práva a povinnosti nevlastnil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaný 1) se k odvolání žalobce nevyjádřil. 5. Žalovaní 2) a 3) navrhli, aby napadené usnesení bylo potvrzeno. Vyslovili přesvědčení, že žalobcem tvrzené skutečnosti nemohou v původním řízení změnit závěr soudu o tom, že na žádném určení žalobce nemá naléhavý právní zájem, neboť tvrzené (nové skutečnosti) se nijak nedotýkají závěrů, které byly v původním řízení rozhodné pro posouzení naléhavého právního zájmu. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Podle § 228 odst. 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. 8. Podle § 233 odst. 1 o.s.ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. 9. Podle § 233 odst. 2 o.s.ř. po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny. 10. Z obsahu spisu vyplývá, že v původním řízení zahájeném dne 23. 5. 2016 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalovaní 2) a 3) nejsou vlastníky předmětné bytové jednotky (byt [číslo] o velikosti 3+1 nacházející se v 2. nadzemním podlaží na adrese [anonymizována dvě slova] 2, [PSČ] [obec] a společných bytových prostor a pozemku o podílu [číslo]) dle smlouvy o převodu vlastnictví jednotky z 14. 4. 2010 uzavřené mezi nimi a žalovaným 1). Dále se domáhal určení, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je žalovaný 1). Soud I. stupně rozsudkem z 3. 10. 2018, č. j. 61 C 141/2016-377 žalobu na určení vlastnictví zamítl, a to jak ve vztahu k žalovaným 2) a 3), tak ve vztahu k žalovanému 1). Pokud se týká určení vlastnictví ve vztahu k žalovaným 2) a 3), uvedl, že žalobce na tomto určení nemá naléhavý právní zájem. Pokud se týká určení vlastnictví ve vztahu k žalovanému 1), zde žalobu zamítl na základě výsledku řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které se týkalo určení, zda žalobce je členem žalovaného 1) a nájemcem předmětného bytu. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně z 23. 1. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo nejdříve návrhu vyhověno a o členství žalobce v družstvu a existenci nájemního vztahu bylo rozhodnuto kladně; k odvolání účastníků však Vrchní soud v Olomouci usnesením z 15. 8. 2018, č. j. [číslo jednací] toto rozhodnutí změnil tak, že návrh na určení, že žalobce je členem žalovaného 1) a nájemcem předmětného bytu, zamítl (rozhodnutí nabylo právní moci 14. 9. 2018). Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že smlouva o převodu členských práv k předmětnému bytu byla platně uzavřena nejdříve mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] a následně mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými 2) a 3). Žalobce proti rozsudku soudu I. stupně z 3. 10. 2018 podal odvolání. Ve věci poté rozhodoval Krajský soud v Brně rozsudkem ze 14. 5. 2019, č. j. 15 Co 45/2019-467, kterým byl rozsudek soudu I. stupně z 3. 10. 2018 potvrzen v zamítavých výrocích o určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že žalobce od počátku neměl naléhavý právní zájem na určení, že žalovaní 2) a 3) nejsou vlastníky předmětné bytové jednotky. Pokud se týká určení vlastnictví ve vztahu k žalovanému 1), zde uvedl, že na počátku řízení žalobce měl naléhavý právní zájem na tomto určení, avšak v důsledku řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] (na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 15. 8. 2018, č. j. [číslo je