15 CO 27/2022-1099 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní bezúplatnou smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. tak, že žalovaná převádí do vlastnictví žalobkyně pozemky parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. Sudkův [obec], parc. [číslo] zapsanou na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a parc. [číslo] zapsanou na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Současně zamítl návrh na nahrazení vůle žalované uzavřít se žalobkyní bezúplatnou smlouvu ohledně pozemků parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Nárok žalobkyně se opírá o zákon č. 229/1991 Sb. Podle § 11b tohoto předpisu nárok oprávněných osob, kterým nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1, 2, lze vypořádat převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu. Ust. § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. stanoví, které nemovitosti nelze z vlastnictví státu na jiné osoby převádět. Mezi účastníky je nesporné, že právní předchůdkyni žalobkyně byly protiprávně odňaty pozemky a všechny pozemky nemohly být vydány, jak vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo]. Žalobkyně je právním nástupcem a ve věci je aktivně legitimována k podání žaloby, když žalovaná nerozporuje restituční nárok, vyjma toho, že nárok plynoucí z prvního z uvedených rozhodnutí je již uspokojen. Mezi účastníky je potom nesporný rozsah pozemků, které žalobkyně žádá k vydání, s tím, že jsou ve vlastnictví státu a žalovaná je proto ve věci pasivně legitimována. [příjmení] je potom také to, že judikatura se vyvinula v názor, že žalobkyně může žádat přímé vydání pozemku. [příjmení] je cena požadovaných pozemků a sama žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně ve výši 114 023,90 Kč. Neshoda spočívá ve výši nároku žalobkyně, ve vydatelnosti požadovaných pozemků a možnosti žádat jejich vydání z důvodu liknavosti na straně žalované. K této poslední otázce soud I. stupně odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 348/2020-150, dle něhož je nezbytným předpokladem pro možnost řádně uplatnit restituční nárok v rámci veřejné nabídky jeho správné vyčíslení, což je úkolem a povinností státu, který nese za toto odpovědnost. Žalobkyně si nechala vyčíslit své nároky znalcem [příjmení] [příjmení], s jeho posudkem žalovaná nesouhlasí, ale přesto jeden z nároků přehodnotila s tím, že původně byl chybně vyčíslen. Již touto skutečností znemožňovala řádné uplatnění a vymožení restitučního nároku, což ve svém důsledku vede k závěru o existenci libovůle a liknavosti státu. Pokud je namítána pasivita žalobkyně při účasti na veřejných nabídkách, za situace, kdy oprávněná osoba důvodně nesouhlasí s oceněním nároku, nelze na ní právem požadovat, aby se účastnila veřejných nabídek, jejichž okruh je v důsledku nízké hodnoty nároku výrazně omezen. Lze souhlasit se žalobkyní, že judikatura se v současné době ustálila na závěru, že za liknavý postup lze považovat již samotné nesprávné ohodnocení nároku. [jméno] skutečnost, že nárok byl částečně v minulosti uspokojen, nemůže vyvracet závěr o liknavosti. Pokud žalovaná zpochybňovala aktivní legitimaci žalobkyně týkající se nároků dle rozhodnutí [příjmení] úřadu [číslo] i žalovaná eviduje tento nárok v nenulové, byť v naprosto zanedbatelné výši. Ovšem vzhledem k tomu, že vydávané pozemky nedosahují nároku, který sama žalovaná uznává, nebylo nutné se uvedenou otázkou a případnou výší faktického nároku žalobkyně zabývat. Proto okresní soud dále přistoupil k posouzení vhodnosti jednotlivých pozemků k jejich vydání. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] sama žalovaná zahrnula do veřejné nabídky, takže není žádný důvod pro to, aby nemohl být vydán. U pozemků parc. [číslo] v k. ú. Sudkův [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaná namítá, že jsou potřebné jednak pro realizaci pozemkových úprav, jednak jsou k nim uzavřeny nájemní smlouvy. Nájemní vztah však nepředstavuje ani z hlediska § 6 zákona č. 503/2012 Sb. překážku převoditelnosti, ostatně většina pozemků nabízených ve veřejných dražbách je zatížena nájemními či pachtovními smlouvami. Na listu vlastnictví pak u žádného z těchto pozemků není ani v poznámce uvedeno, že by byly potřebné pro realizaci pozemkových úprav. Pokud dle zprávy SPÚ z 1. 6. 2021 jsou tyto pozemky potřebné k realizaci případných pozemkových úprav a k tvorbě rezervy státní půdy pro tyto úpravy, tak dle okresního soudu je třeba chránit práva restituenta před veřejným zájmem, když pozemky jsou vhodné k převodu a nelze očekávat nějaké problémy při hospodaření s nimi v budoucnu. Jiná situace je u pozemků v k. ú. [obec]. Dle zprávy Města Pacov má tento subjekt zájem o pozemek parc. [číslo] žádá o odkoupení či bezúplatný převod, neboť má být využit pro stavbu komunikace a jako veřejné prostranství v části plochy pro bydlení. I z územního plánu města je zřejmé, že je určen k zástavbě, s předpokládanou kapacitou 20 rodinných domů. Jelikož není již nadále určen k zemědělskému obhospodařování, má okresní soud za to, že není vhodný k převodu. Byť samotná skutečnost, že pozemek je určen k zastavění stavbou pro bydlení, ještě není podřaditelná pod pojem zastavěný pozemek, zvažoval soud I. stupně základní účel zákona o půdě, kterým je zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu. Jelikož uvedený pozemek není určen do budoucna k obdělávání zemědělské půdy, vznikly by problémy při hospodařením s ním. I pozemky parc. [číslo] užívá na základě smluv jiná osoba, což však nemá vliv na rozhodnutí, stejně jako není rozhodující ani smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene přes parc. [číslo]. Oba pozemky jsou územním plánem zařazeny do plochy VL výroba a skladování, průmysl a část do dopravní infrastruktury stavební. Pozemek parc. [číslo] je určen k zastavění dopravní infrastruktury a navíc je definován jako veřejně prospěšná stavba č. VD 7 k obnovení silnic. Toho je si vědoma i žalobkyně, která navrhla jeho rozdělení geometrickým plánem s tím, že jí bude vydána jenom ta část, na kterou by se blokace nevztahovala. Bez ohledu na to, že otázka, zda může soud geometrickým plánem část pozemku oddělit, se vyvíjí, má soud I. stupně za to, že pozemek není vhodný k vydání, neboť lze předpokládat neshodu v tom, jak velká část má být oddělena. Lze dát za pravdu žalované, že tyto pozemky jsou určeny pro výstavbu a s tím související využití, takže soud I. stupně uzavřel, že pozemky v k. ú. [obec] nejsou vhodné k převodu. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která nesouhlasí se zamítnutím části žaloby. Uvádí, že soud I. stupně správně dovodil liknavost na straně žalované a tudíž správně rozhodl o vydání části pozemků. Nesouhlasí však se závěrem o nepřevoditelnosti pozemků v k. ú. [obec]. Ohledně parc. [číslo] v prvé řadě namítá, že žádost o bezúplatný převod nebyla Městem Pacov podána. Pokud pak soud I. stupně poukazuje na zařazení pozemků v územním plánu do ploch zástavby, dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 887/2019„ jeho plánované funkční využití vymezené v územním plánu vedlejšího účastníka jeho převodu na žalobce nebrání“ (shodně také Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 22 Co 57/2019). Dále žalobkyně cituje znění § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., dle něhož se veřejné nabídky sestavují i z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo v zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka. Na tuto argumentaci pak žalobkyně odkazuje i ohledně parc. [číslo]. Dále cituje textovou část územního plánu Města Pacov, která připouští využití daného území i pro zařízení zemědělské výroby a zemědělských provozů. Pokud jde o oddělení části pozemku parc. [číslo] který je zatížen veřejně prospěšnou stavbou, žalobkyně cituje Stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], dle něhož rozhodnou-li obecné soudy v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby k bezúplatnému převodu náhradního pozemku na základě k rozsudku přiloženého geometrického plánu, nepostupují ultra vires. Toto stanovisko, kterým byl překonán excesivní nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19, bylo přitom soudu I. stupně v době rozhodování známo. Veřejně prospěšná stavba je zakreslena v územním plánu, takže geodet může stanovit její přesnou hranici a problémy jsou v této oblasti vyloučeny. V závěru odvolání pak žalobkyně uvádí, že u náhradních pozemků, které soud I. stupně vydal, nebylo zapotřebí zkoumat celkovou výši restitučního nároku. Pozemky v k. ú. [obec] však svou hodnotou přesahují nespornou výši restitučního nároku. Jak žalobkyně uvedla již před soudem I. stupně, nárok dle rozhodnutí č. 450/91 by neměl být 0,05 Kč, ale 3 086 800,50 Kč. I k tomuto žalobkyně doložila znalecký posudek Ing. [příjmení], který vycházel z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec Chvaly. Právě z této listiny přitom při přecenění nevydaného