16 CO 243/2019-114 — Krajský soud v Brně

1. Prvním výrokem shora v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově byla zamítnuta žaloba žalobce na určení, že žalovaný není vlastníkem pozemku KN p. [číslo] pozemku KN [parcelní číslo] a pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [obec], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a k. ú. [obec]. Druhým výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit žalovanému na nákladech řízení 12.787 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 2. Soud I. stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí tím, že na předmětné určovací žalobě není dán naléhavý právní zájem. Žalobní petit spočívající v negativním určení vlastnického práva by nemohl být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, pokud by takové žalobě bylo vyhověno, přičemž právní postavení žalobce by se tím navíc nikterak nezměnilo. Soud v souvislosti se svým rozhodnutím odkázal i na příslušnou soudní judikaturu, vztahující se k dané problematice, například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1799/2004, 21 Cdo 3820/2009, či 30 Cdo 2246/2005. 3. Proti rozsudku podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhal buď jeho zrušení a vrácení ve věci okresnímu soudu k dalšímu řízení nebo jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Odvolatel namítl, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem ani k označeným důkazům, neprovedl ve věci náležité dokazování a tím i neúplně zjistil skutkový stav věci. Žalobce zdůraznil, že žalobou o negativním určení vlastnictví majetku státu, který byl tzv. veřejným statkem nezamýšlel provést změnu zápisu v katastru nemovitostí, nýbrž zamýšlel eliminovat stav ohrožení svých práv, jakož i práv vlastníka (České republiky) před nezákonným zásahem obce, která docílila změny zápisu k tomuto majetku v katastru nemovitostí, aniž by splnila podmínky pro jejich přechod podle zákona č. 172/1991 Sb. 4. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnil se správnými závěry prvostupňového soudu, a proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku. I z dalších judikatorních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (například 22 Cdo 1772/2000, 30 Cdo 2246/2005 a 30 Cdo 2320/2017), vyplývá, že v případech tzv.„ negativní“ určovací žaloby nemůže být zjevně splněna zákonem požadovaná preventivní funkce a rozhodnutí není v daných poměrech způsobilé v pozitivním slova smyslu eliminovat postavení žalobce. Jinými slovy tak u takto formulované žaloby absentuje naléhavý právní zájem a takové určovací žalobě nelze vyhovět. 5. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce částečně zpět svoji žalobu a to ohledně pozemků parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec] a nadále tak setrval na své určovací žalobě, již jen ve vztahu k pozemku parc. [číslo]. 6. Žalovaný vyslovil souhlas s částečným zpětvzetím žaloby u odvolacího jednání konaného dne 23. 3.2022. 7. Dále v rámci odvolacího řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2020 č. j. 16 Co 243/2019-94 byl zamítnut návrh účastníků na přerušení daného odvolacího řízení podle § 109 odstavec 2 písm. c/ občanského soudního řádu (o. s. ř.) a současně bylo rozhodnuto o přerušení odvolacího řízení podle § 110 o. s. ř. Usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne 3. 9. 2020. 8. 31. 8. 2021 navrhl žalobce pokračovat v odvolacím řízení, a proto odvolací soud posléze svým usnesením ze dne 17. 12. 2021 č. j. 16 Co 243/2019-102 rozhodl, že v předmětném odvolacím řízení bude pokračováno. 9. Krajský soud vzal nejprve v úvahu částečné zpětvzetí žaloby ke dvěma shora označeným pozemkům včetně souhlasu žalovaného s tímto procesním úkonem, poté přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], ověřil si, že ke dni rozhodování o odvolání je žalovaný evidován jako výlučný vlastník tohoto pozemku parc. [číslo] dále vzal v úvahu, že žádná z procesních stran neuplatnila v odvolacím řízení žádné nové skutečnosti ani nové důkazy (§ 212a odstavec 3 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] s přihlédnutím k souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby tak odvolací soud nejprve v souladu s ustanovením § 222a odstavec 1 o. s. ř. rozhodl napadený rozsudek v části výroku I., týkající se pozemků parc. [číslo] zrušit a v tomto rozsahu současně řízení zastavit. 11. Ve zbývající části výroku I. ohledně pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec] byl rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. Odvolací soud se v tomto zcela shoduje se správným právním posouzením ze strany soudu I. stupně, včetně přiléhavé soudní judikatury a nemá ničeho, čím by doplnil závěry prvostupňového soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na takovéto určovací žalobě. Odvolací soud proto v podrobnostech a pro stručnost odkazuje na podrobné, přiléhavé, výstižné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Je rovněž možno v této souvislosti přisvědčit i správné právní argumentaci žalovaného, uvedeného mimo jiné i v jeho vyjádření k opravnému prostředku žalobce. 12. V souladu s ustanovením § 220 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 o. s. ř. a § 142 odstavec 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) však odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku o nákladech řízení. S ohledem na předmět a charakter daného řízení činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 9 odstavec 4 písm. b/ a § 7 bod 5 této vyhlášky částku 3.100 Kč, nikoliv 2.500 Kč, jak nesprávně uvedl soud I. stupně. Správná výše účelně vynaložených nákladů řízení žalovaného před soudem I. stupně představuje včetně 21 % DPH částku 14.965 Kč. Jedná se o náklady spojené s právním zastoupením žalovaného a sice odměna právního zástupce za tři úkony po 3.100 Kč, 3 x 300 Kč režijní paušál, náhrada za ztrátu času, tj. 6 půlhodin po 100 Kč, náhrada cestovného 1.567,45 Kč a 21 % DPH. 13. Obdobně bylo rozhodnuto i o nákladech odvolacího řízení, kdy úspěšnému žalovanému byly dle § 224 o. s. ř., § 142 odstavec 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznány i účelně vynaložené odvolací náklady spočívající v odměně právního zástupce za dva úkony právní služby po 3.100 Kč (písemné vyjádření k odvolání a osobní účast právního zástupce u odvolacího jednání), 2 x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas, za 8 půlhodin po 100 Kč, cestovné z místa výkonu advokacie právního zástupce k odvolacímu soudu a zpět 2.099 Kč a 21 % DPH. Celkem tak na odvolacích nákladech bylo žalovanému přiznáno 11.736 Kč.