17 CO 47/2022-81 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně (dle jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 11. 2021 č. j. 20 C 62/2021 – 54 (dále již jen rozsudek soudu prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 382.730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.846,6 Kč, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Doplňujícím usnesením ze dne 26. 11. 2021 č. j. 20 C 62/2021 – 57 doplnil soud prvního stupně výše citovaný rozsudek o výrok III, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení spočívající v soudním poplatku ve výši 19.137 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítl nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že soud prvního stupně uvedl pouze stručný popis jednotlivých provedených důkazů a tyto důkazy pak již dostatečně nevyhodnotil a neuvedl, jaká zjištění z toho kterého důkazu vzal za prokázaná. Rozsudek soudu prvního stupně tak nesplňuje náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. V této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se otázky nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. Soudu prvního stupně žalovaný dále vytknul, že neprovedl jím navržené důkazy, které dle jeho názoru měly zásadní význam pro rozhodnutí ve věci. Měl provést zejména důkaz navrhovaným znaleckým posudkem. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, poukázal na rozhodnutí soudu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl žalovaný uznán nejen vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 trestního zákoníku, ale v rámci adhezního řízení byl také zavázán k povinnosti nahradit žalobci náklady léčení ve výši 59.878 Kč. Žalobce poukázal na závaznost tohoto rozsudku. Konstatoval, že námitky, které žalovaný uplatňoval v průběhu řízení ohledně spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, mohl a měl uplatnit v trestním řízení. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1338/2006 a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o. s. ř.). Ve svých důvodech je odvolání žalovaného podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly ani namítány. 5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 382.730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to s poukazem na skutečnost, že žalovaný byl uznán trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně, č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2020 vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, k jehož spáchání došlo 29. 12. 2018 tak, že došlo k žalovaným zaviněnému zranění [jméno] [příjmení] (dále jen poškozená), které si vyžádalo její hospitalizaci a lékařské ošetření. Poškozená byla pojištěnkyní žalobce jako zdravotní pojišťovny a žalobce uhradil zdravotnickým zařízením za léčení poškozené celkem 442.608 Kč. Z této částky již byla částka 59.878 Kč přiznána žalobci v rámci adhezního řízení v trestním řízení výše zmíněným trestním příkazem, tudíž žalovaná částka 382.730 Kč představuje zbývající náklady na léčení poškozené, které žalobce uhradil. Žalovaný žalovanou částku ani přes výzvy, které mu byly zaslány, dosud neuhradil. 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, poukazoval na skutečnost, že chybějící výplň v zábradlí na balkoně, kterou poškozená propadla, byla zabezpečena reflexními páskami a při vstupu na balkon zaměstnanci security a provozní upozorňovali hosty na chybějící výplň. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že poškozená byla v době úrazu ovlivněna požitím alkoholických nápojů, neboť v její krvi bylo zjištěno větší množství než 1 g na kilogram. Dle žalovaného za úraz je odpovědná sama poškozená a jeho odpovědnost dána není. 8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, nárok žalobce podřadil pod ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a poté dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalovanou částku žalobci s příslušným úrokem z prodlení uhradit. Soud prvního stupně poukázal na trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] a konstatoval, že příčinou vzniku škody bylo porušení povinnosti žalovaného, bez něhož by ke škodě nedošlo. Jestliže žalovaný jako nájemce nemovitostí a osoba odpovědná za provoz baru nezajistil bezpečnost balkonu při běžném užívání ani v součinnosti s vlastníkem nemovitosti, nelze pak dovodit spoluzavinění poškozené. Poškozené byl zpřístupněn nezajištěný balkon, ta se na balkoně chovala způsobem, který nevybočoval z mezí běžného užívání balkonu náležejícího k baru. Ani skutečnost, že poškozená byla v době užívání balkonu pod vlivem alkoholu nelze považovat za vybočení z mezí běžného užívání. Nemovitost se provozovala jako bar, kam lidé běžně chodí za účelem požití alkoholického nápoje. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by poškozená byla před vstupem na balkon poučena o skutečnosti, že v zábradlí balkonu chybí skleněná výplň. Bar byl provozován v noci, viditelnost zde byla snížena, chybějící skleněná výplň nemusela být běžným okem v šeru viditelná. Poškozené byla v důsledku zranění po pádu z balkonu poskytnuta lékařská péče v hodnotě 382.730 Kč, žalobce tuto částku poskytovatelům zdravotních služeb uhradil, a proto má dle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění právo na úhradu této částky, kterou za léčení poškozené vynaložil. Soud prvního stupně proto žalobci jím požadovanou částku spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení přiznal. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. S bližším odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni. 9. Základní námitka žalovaného vůči rozsudku soudu prvního stupně spočívá v tom, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, když soud prvního stupně provedl v odůvodnění svého rozsudku pouhý výčet důkazů, které provedl a blíže tyto důkazy nevyhodnotil a neuvedl, jaká zjištění z toho kterého důkazu vzal za prokázaná. Do jisté míry se lze s tímto názorem žalovaného ztotožnit, nicméně názor žalovaného, že by rozsudek soudu prvního stupně byl nepřezkoumatelný, odvolací soud nesdílí. Soud prvního stupně skutečně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, co zjistil z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] i z výslechu žalovaného, avšak jaké skutečnosti má těmito svědeckými výpověďmi i účastnickou výpovědí žalovaného za prokázané, jak tyto důkazy hodnotil, již blíže neuvedl. Nicméně z obsahu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze dovodit, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil především na výsledcích trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka], zejména na trestním příkazu vydaném v tomto řízení dne 22. 6. 2020 pod č. j. [číslo jednací]. Pokud soud prvního stupně blíže svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i účastnickou výpověď žalovaného blíže nehodnotil a nečinil z nich žádné závěry, pak lze dovodit, že tyto výpovědi nepovažoval za podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. 10. Pokud se jedná o skutkovou stránku věci, pak tato byla zcela jednoznačně objasněna v rámci trestního řízení a veškeré skutkové okolnosti případu vyplývají z výrokové části trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 6. 2020 č. j. [číslo jednací]. Zde je podrobně popsáno, jakým způsobem a za jakých okolností došlo k újmě na zdraví poškozené [jméno] [příjmení] a z výrokové části trestního příkazu je zcela zřejmé, že k újmě na zdraví poškozené došlo tím, že tato při n