17 CO 83/2022-105 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve [obec] (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 3. 3. 2022, č. j. 12 C 297/2020-69, že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 162.840 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 23.760 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Dle závěru soudu prvního stupně měl žalovaný na základě dohody o provedení práce dohlížet na pořádek v podniku K-Club ve [obec] na ulici [obec], a to každý pátek a sobotu od 20:00 hod do 6:00 hod a je tedy dán místní a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele - provozovatele klubu. V daném případě je tedy dle závěru soudu prvního stupně osobou odpovědnou za způsobenou škodu ve smyslu § 420 odst. 2 občanského zákoníku provozovatel, a nikoliv žalovaný. Žalobce poukázal na trestní rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 3. 2011, č. j. 1 T 235/2010-300, z něhož je zřejmé, že žalovaný úmyslně způsobil jinému těžkou újmu na zdraví a dopustil se veřejné výtržnosti tím, že napadl jiného a tím spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení poškozeného dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Žalobce má za to, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil důkazy a je názoru, že soud je vázán ustanovením § 135 odst. 1 věta první o. s. ř., kdy je vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo je spáchal. V daném případě byl spáchán zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví a pachatelem byl uznán žalovaný. Soud prvního stupně měl vycházet z obsahu trestního rozsudku Okresního soudu ve [obec], kterým byl žalovaný odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost nahradit žalobci náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení] ve výši 891.117 Kč, kdy tato pohledávka je vymáhána prostřednictvím exekuce. Dále žalobce namítl, že žalovaný nebyl v žádném pracovním či jiném smluvním vztahu k majiteli [příjmení] [jméno] [příjmení], na místě činu byl jako obyčejný, byť privilegovaný návštěvník baru. [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaného nezná, neměl s ním uzavřenou žádnou smlouvu, sám ho neplatil, neodváděl za něj žádné platby, zdravotní pojištění ani daně, žalovaný se choval jako host a příležitostně zasahoval jako vyhazovač. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, zejména za účelem správného vyhodnocení důkazů, případně, aby rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že odpovědnost za škodu nese namísto žalovaného třetí osoba, kterou je provozovatel [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný odkázal na průběh řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 83/2013 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 17 Co 80/2020-257, z něhož vyplývá, že žalovaný vykonával činnost ostrahy – vyhazovače v podniku K-Club ve [obec], nedopustil se excesu a neodpovídá za způsobenou škodu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 25 Cdo 2590/2021, konstatoval, že škodní jednání žalovaného nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti provozovatele klubu a že odvolací soud posoudil pasivní legitimaci žalovaného správně. Bylo prokázáno, že žalovaný vykonával závislou činnost pro jedinou osobu – provozovatele [příjmení] [jméno] [příjmení], a to pravidelně za odměnu, každý pátek a sobotu, kdy v K-Clubu dělal ostrahu a pracoval podle pokynů jeho provozovatele. Žalovaný nebyl podnikatelem, natož„ samozvaným“, nevystupoval jako nezávislá entita, ale jako součást kolektivu podniku K-Club. Žalovaný neměl na výběr, jakou formou pracovněprávní vztah měl, jinak by neměl žádný příjem, fakticky se však jednalo o pracovněprávní vztah. Žalovaný neprováděl činnost v podniku K-Club na vlastní odpovědnost či svým jménem. Pokud by žalovaný u [jméno] [příjmení] nebyl zaměstnán, na místě by vůbec nebyl a o pořádek se nestaral, proto leží odpovědnost za škodu na zaměstnavateli, nadřízeném subjektu, který se odpovědnosti zprostí jen v případě excesu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn. že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 6. Z obsahu předloženého spisu nepodává, že žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 162.840 Kč s příslušenstvím představující další náklady vynaložené na léčení poškozeného [jméno] [příjmení]. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že žalovaný způsobil dne [datum] v době od 6:00 hod do 6:35 hod v podniku K-Club ve [obec] úraz [jméno] [příjmení] tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy takovou silou, že [jméno] [příjmení] upadl na zem a utrpěl zlomeninu čelní kosti vpravo s krvácením pod lební pleny s poškozením čelních laloků mozku komplikovaným rychlým nástupem otoku s nitrolebním přetlakem, který vedl k závažnému poranění mozku, což si následně vyžádalo jeho léčení, které v době podání návrhu trvalo. Žalobce uhradil v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví [jméno] [příjmení] smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony a náklady zdravotní péče v období od [datum] do [datum] ve výši 90.119,02 Kč a v období od [datum] do [datum] ve výši 72.721,41 Kč, což celkem činí žalovanou částku 162.840 Kč. Odpovědnost žalovaného za poškození zdraví vyplývá z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 T 235/2010. Žalovaný byl k náhradě vynaložených nákladů na zdravotní výkony a léčení poškozeného vyzván písemnými výzvami ze dne [datum] a [datum], na které nereagoval a žalobci ničeho nezaplatil. 7. Žalovaný se k návrhu vyjádřil písemně s tím, že nárok žalobce neuznává ani z části a na svoji obranu uvedl, že dne [datum] pro podnik K-Club ve [obec], na ulici [obec], jehož provozovatelem byl [jméno] [příjmení], zajišťoval brigádně ochranu a pořádek, při zajišťování pořádku způsobil v objektu škodu, což vyplývá z pravomocného trestního rozsudku Okresního soudu ve [obec]. Jedním z podstatných zájmů nočních klubů je zajišťování pořádku a bezpečnosti zaměstnanců a hostů, kdy tuto činnost žalovaný vykonával brigádně na základě dohody o provedení práce. Žalovaný v okamžiku, kdy napadl [jméno] [příjmení] v objektu klubu, nesledoval své osobní zájmy, ale zájmy provozovatele klubu, došlo ke konfliktu s agresivním mostem a ke způsobení újmy na jeho zdraví, došlo k tomu při práci žalovaného a plnění pracovních úkolů pro provozovatele klubu [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl osobou užitou k předmětné činnosti, v případě provozovatele klubu nemusí být užita osoba zaměstnance, ale může se jednat o kteroukoliv jinou osobu k výkonu této činnosti. Žalovaný současně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že ten, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkonů nebo v souvislosti s tím porušil právní povinnost, se zavinění přičítá té právnické či fyzické osobě, která na místo přímého škůdce odpovídá za škodu, a která je tak povinna i k náhradě nákladů zdravotního pojištění. Žalovaný tudíž namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace s tím, že jeho škodní jednání nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti provozovatele klubu tak, jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Co 2590/2021. Žalovaný se při