18 CO 169/2019-389 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna odstranit ze svého pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vzrostlý strom břízy bělokoré rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna odstranit ze svých pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] všechny stromy dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatní stromy rostoucí ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok II). Rovněž žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna zdržet se sázení stromů na pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti od 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatních stromů ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok III). O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 21.136,00 Kč (výrok [příjmení]) a České republice - Městskému soudu v Brně 10.150 Kč (výrok V), vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Ve vztahu k žalobě na odstranění stromů podél společné hranice pozemků účastníků (o níž bylo rozhodnuto výrokem II rozsudku) vyšel soud ze zjištění, že pozemky účastníků řízení jsou odděleny drátěným plotem, u něhož se na straně žalované nachází řada mladších břízek a jiných dřevin (např. dub, ořešák, bez černý) zarovnaných do úrovně drátěného plotu, z nichž žalovaná vytváří živý plot. Soud prvního stupně považoval za prokázané, že bříza není nejvhodnějším druhem dřeviny k tvorbě živého plotu, že břízky i jiné dřeviny žalovaná nesázela cíleně, nýbrž se jedná o nálet, a že břízky byly na pozemku žalované již v letech 2009 [číslo]. Kořenový systém břízek pak podle soudu prvního stupně pravděpodobně zasahuje na pozemek žalobců. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci nelze aplikovat § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neboť břízky byly vysázeny před [datum]. Nadto uvedl, že v řízení prozatím nebylo prokázáno, že by tyto stromy jakkoliv negativně ovlivňovaly či obtěžovaly nad míru přiměřenou poměrům imisemi pozemek žalobců, a že by v důsledku jejich kořenového systému došlo k vysychání trávníku či odumírání ptačího zobu (živého plotu žalobců). Nicméně uvedl, že znalci vyloučili, že by živý plot z bříz či jiných stromů dorůstajících výšky přesahující 3 m byl v místě bytové zástavby vhodný. 3. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, jímž se domáhali jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Namítli, že svůj nárok zdůvodnili zejména hrozícím nebezpečím škody na majetku a újmy na zdraví žalobců a dalších osob, jakož i již vzniklými škodami na majetku žalobců a újmou na zdraví žalobce. Reálné a vážné ohrožení jejich majetku a jich samotných spatřují žalobci v dlouhodobém působení kořenového systému vzrostlé břízy a v pokračující nečinnosti žalované při zajišťování provozní bezpečnosti tohoto dřevokaznými houbami napadeného stromu, jakož i ve výsadbě (dle žalované náletu) dalších 21 břízek a dalších stromů v těsné blízkosti hranice pozemku žalobců a žalované. Odstranění stromů (stromu) od společné hranice mělo směřovat k tomu, aby již nedocházelo k pronikání kořenů na pozemek žalobců a poškozování jejich majetku, a tím i k vynakládání dalších výdajů na opravy. Mělo rovněž předejít zhoršování dýchacích problémů žalobce a dalšími jeho zdravotním komplikacím. Všechny tyto v žalobě obsažené skutkové okolnosti řádně tvrdili a prokázali. Soud v rámci dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, která dle názoru žalobců svědčí o důvodnosti žalobního nároku, neboť samotné odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje pro věci významná skutková zjištění. Tyto místní poměry nebyly podle žalobců soudem nijak hodnoceny. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná vysazovala (resp. trpěla nálet dřevin) toliko na hranici pozemku s žalobci, přičemž na jiných místech nálety odstraňovala, svědčí to o nutnosti uložení preventivního opatření, jak je požadováno v bodě III. žalobního petitu, dle § 1017 OZ. Soud nepřihlédl k nejdůležitější skutečnosti, že osázení pozemku žalované při společné hranici tak velkým počtem lesních stromů bude mít v budoucnu nevídaný a nežádoucí dopad na sousední pozemek, který je žalobci obhospodařován jako zahrada. Dále žalobci uvedli, že v průběhu řízení argumentovali, jak § 1017 OZ ve vztahu k bodu III žalobního petitu – zdržení se sázení stromů, tak především § 2903 OZ (resp. § 417 OZ 64). Soud tedy dle jejich názoru měl předmětnou právní normu aplikovat právě s ohledem na zjištění skutkového stavu, když v průběhu řízení byla zjištěna rizika, která bříza (potažmo další vysázené břízy) pro žalobce představuje, jakož i deklarován rozsah škod, které bříza zapříčinila, či ještě zapříčinit může. Na příslušnou normu § 2903 OZ (potažmo § 417 OZ 64) žalobci poukazovali. Vzhledem k tomu, že právní kvalifikace náleží soudu, a žalobci mají za to, že jednoznačně popsali skutkový stav tak, aby bylo možno aplikovat § 2903 o.z. (§ 417 OZ 64), mají žalobci za to, že soud aplikoval nesprávnou normu hmotného práva na zjištěný skutkový stav, což mělo za následek nesprávné právní posouzení věci. 4. K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. 18 Co 169/2019-323, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna odstranit ze svého pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vzrostlý strom břízy, rostoucí při hranici pozemků žalobců a žalované, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (bod a/ výroku I), ve výroku II potvrdil (bod b/ výroku I), ve výroku III změnil tak, že žalované uložil povinnost zdržet se sázení stromů na pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatních stromů ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované, a ve výroku V změnil tak, že České republice – Městskému soudu v Brně jsou povinni zaplatit, na náhradě nákladů řízení, žalobci 3.383,33 Kč a žalovaná 6.766,66 Kč, všichni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (bod c/ výroku I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, částku 21.424 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců (výrok II). 5. K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 22 Cdo 656/2021-365, rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 18 Co 169/2019-323, ve výroku I bodu b/ a d/ a výroku II zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že odvolacím soudem učiněný poukaz na nenaplnění podmínek užití ust. § 2903 OZ, jak byly shledány u vzrostlé břízy (a vedly k vyhovění části žaloby, kterou se žalobci domáhali její odstranění), při hodnocení nároku žalobců na odstranění stromů na pozemku žalobkyně při společném plotu účastníků nepostačuje a rozhodnutí o tomto nároku je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci totiž uplatnili specifické důvody k odstranění těchto stromů, které spatřovali v hrozbě vzniku závažné újmy jednak nepříznivým působením kořenového systému stromů na živý plot a trávník žalobců, a v budoucnu (při zmohutnění kořenového systému) pak i na stavby na jejich pozemku, a jednak pronikáním listů a pylu z korun těchto stromů na pozemek žalobců, nepříznivě působícím na zdravotní stav žalobce a/, trpícího astmatem. Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby posoudil, zda jsou naplněny předpoklady pro uložení povinnosti odstranit stromy vysazené na pozemku žalované (blíže specifikované v žalobním petitu) jakožto vhodného přiměřeného opatření k odvrácení hrozící újmě na majetku žalobců na zdraví žalobce a/, kterou žalobci požadují podle § 2903 odst. 2 OZ. Současně mu uložil, aby se dostatečným způsobem zabýval námitkami žalobců a následně své rozhodnutí v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. náležitě odůvodnil vylíčením skutkového stavu, z něhož při svém rozhodování bude vycházet, i uvedením právního posouzení věci. 6. Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem [datum] zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum] ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba v části, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované odstranit ze svých pozemků stromy dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m rostoucí ve vzdálenosti do 3 metrů od společné hranice pozemku žalobců a žalované a ostatní stromy ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice žalobců a žalované, a v závislých výrocích o nákladech řízení státu a účastníků, odvolací soud (§ 10 odst. 1 zákona