18 CO 190/2021-92 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 95.000 Kč a zákonné úroky z prodlení z jednotlivých částek, jak jsou specifikovány ve výroku I rozsudku, co do částky 5.000 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žalovanou zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 38.884 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vrácení zápůjčky ve výši 100.000 Kč, poskytnuté žalované dne 4. 9. 2016. 2. Proti rozsudku, a to jeho výrokům I a III, podala odvolání žalovaná a domáhala se změny rozsudku a zamítnutí žaloby. Měla za to, že soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a věc i nesprávně právně posoudil. Uvedla, že se z důvodů na straně žalobce a jeho manželky dostala do důkazní nouze. Poukazovala na to, že žalobce a jeho manželka nemají zúžené společné jmění manželů, vracela-li finanční prostředky manželce žalobce, byly vráceny do SJM, ze kterého jí byly zaslány. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalobce, ve své výpovědi potvrdila, že od ní přebírala peníze v hotovosti, důvod během výpovědi několikrát měnila. Také existenci písemného seznamu svědkyně nejdříve připustila, ale následně popřela. Dále namítala, že jednání žalobce je jednáním v rozporu s dobrými mravy, které nezaslouží právní ochrany. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Odvolání žalované označil za nedůvodné a nedostatečně zdůvodněné. Uvedl, že žalovaná uvádí nové skutečnosti, které nejsou v odvolacím řízení přípustné. Žalovaná tvrdí, že se v řízení před soudem I. stupně dostala do důkazní nouze z důvodů na straně žalobce a jeho manželky ohledně splacení dluhu. Naopak podle žalobce svědkyně [příjmení] vypověděla, že žádné finanční prostředky od žalované na splacení dlužné částky neobdržela. Další námitky ohledně výpovědi se netýkají věci, jsou v rovině osobních pocitů žalované a nemají právní význam. Tvrzení o dobrých mravech je také nové, neuvedla, v čem konkrétně jejich narušení spatřuje. Bylo na žalované, aby ochránila své právo a unesla důkazní břemeno, což se nestalo. Z její strany se jedná pouze o účelovou obranu. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích I a III, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné a rozsudek soudu I. stupně je správný a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. Ve výroku II rozsudku soudu I. stupně, kterým byla žaloba co do částky 5.000 Kč zamítnuta, nebyl rozsudek odvoláním napaden a nabyl již právní moci, v tomto rozsahu již nepodléhá přezkumu odvolacího soudu. 6. U jednání odvolacího soudu již nebyla uplatněna žádná nová tvrzení ani nové důkazy, odvolací soud sám potřebu opakovat nebo doplňovat dokazování neshledal. 7. Lze mít za to, že soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající a správné skutkové závěry a tyto i správně právně odůvodnil, žalovanou vznášené odvolací námitky opodstatněné nejsou. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně přezkoumával v rozsahu částky 95.000 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých splátek, tak jak měly být ze zápůjčky činěny. Soud I. stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena v ústní formě smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Je tak povinností žalované zápůjčku poskytnutou v penězích, žalobci vrátit. Doložené písemné„ Potvrzení o půjčce“ (č. l. 5 spisu) s ověřeným podpisem žalované, ze dne 4. 11. 2016 pak zejména dokládá, kdo je stranou zavázanou v uvedeném vztahu, tedy že jí je pouze žalovaná, a nikoli její přítel, jak původně tvrdila (… že půjčka byla poskytována jim oběma, tedy i jejímu bývalému příteli – synovi žalobce). Ostatně, i pokud by tomu tak bylo, nic by to na pasivní věcné legitimaci žalované neměnilo (srov. § 1872 odst. 1 o. z.). Na obsahu ústní smlouvy o zápůjčce se strany shodly, ten nebyl mezi nimi sporný, ani to, že došlo k předání částky 100.000 Kč žalobcem žalované. [příjmení] žalované byla založena na tvrzení, že zápůjčku jednotlivými splátkami postupně splatila, jak je v různé výši tvrdila v období od března do listopadu 2017, které činila v hotovosti k rukám manželky žalobce - [jméno] [příjmení]. Důkazy, které v tomto směru žalovaná označila, a které byly soudem I. stupně provedeny, však tvrzení, na kterých žalovaná založila svoji obranu, neprokázala. Výpisy z účtu žalované vedeného u [příjmení] [příjmení] svědčí pouze o výběrech peněz z účtu, nikoli o tom, jak s nimi žalovaná dále naložila a pokud jako důkaz označila a byl proveden výslech manželky žalobce [jméno] [příjmení], tato byla slyšena jako svědkyně u jednání soudu I. stupně dne 4. 3. 2021, skutkovou verzi žalované ve svém výslechu popřela. Obsah její výpovědi soud I. stupně v rozsudku vyhodnotil správně (viz bod 5. odůvodnění napadeného rozsudku) a odvolací soud se s tímto hodnocením výpovědi svědkyně jako důkazu ztotožňuje. Svědkyně v podstatě vyvrátila skutkovou verzi žalované, vysvětlila, že pokud od žalované přebírala jednotlivé částky, jednalo se o platby za zboží, které za žalovanou přebírala a platila. Nejedná se tak o stav důkazní nouze, kdy bylo namístě poskytnout žalované další poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., ale o situaci, kdy skutkové tvrzení žalované vznesené na její obranu prokázáno nebylo, a o důvodech plnění k rukám manželky žalobce bylo zjištěno něco jiného. Ve vztahu k případné kolizi s dobrými mravy žalovaná ničeho konkrétního neuvádí, nové skutečnosti by v odvolacím řízení ani nebyly přípustné a ty, vyplývající ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud I. stupně, mimořádný stav, kdy by soud mohl odepřít žalobci plnění pro rozpor s dobrými mravy, neodůvodňují. Odvolací soud tak pro stručnost jako na správný odkazuje na rozsudek soudu I. stupně, včetně přiznané částky 95.000 Kč jistiny zápůjčky i příslušenství a úroků z prodlení, které žalobci náleží podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to jeho § 2, z jednotlivých částek, tak jak měly být spláceny, přičemž pokud jde o částku 5.000 Kč, kterou žalovaná zaplatila a pro kterou byla žaloba zamítnuta, tato se vztahovala, jak vyplývá z jejího tvrzení ve vyjádření k žalobě na č. l. 25 spisu, k poslední splátce, kterou měla učinit. I uvedené soud I. stupně proto vyhodnotil správně. Za správný lze považovat rozsudek i ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v tomto směru lze pro stručnost zcela odkázat na bod 11. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. 8. Žalobce byl úspěšný i v řízení před odvolacím soudem a má proto proti žalované právo na náhradu jeho nákladů. Tyto mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem za dva úkony právní pomoci – vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu v sazbě mimosmluvní odměny po 4.900 Kč za úkon (tarifní hodnota je 95.000 Kč - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 2x režijní paušál á 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), vše navýšené o 21% náhradu daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.184 Kč, tedy v celkové výši 12.584 Kč Náklady odvolacího řízení v této výši byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).