18 CO 193/2022-44 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vyhověl podané žalobě a žalovanou zavázal zaplatit žalobci 27.295 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení blíže uvedenými, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, splatnými vždy do 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek (vše výrok I) a žalobci vůči žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal dlužného nájemného a nákladů za služby ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 2. 1. 2014, kterou se žalovanou jako pronajímatel uzavřel a následně po skončení nájemního vztahu za užívání bytu bez právního důvodu za dobu od září 2021 do února 2022. Žalovaná proti dlužné částce nebrojila, pouze poukazovala na své nepříznivé poměry a žádala o umožnění úhrady ve splátkách. Soud I. stupně žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl za užití § 150 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal pro nemajetnost žalované a její celodenní péči o sedm nezletilých dětí s tím, že žalovaná je v plném rozsahu odkázána na peněžitou pomoc státu, včetně plnění ze strany charity. 2. Proti rozsudku, a to jeho výroku II o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Nezpochybňoval tíživou sociální situaci žalované, avšak za nepřiměřené měl, že mu soud I. stupně nepřiznal ani náhradu nákladů na zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 1.365 Kč, které byly nezbytně spojeny s uplatněním jeho práva u soudu. Uvedené označil za zjevnou nespravedlnost. Domáhal se změny napadeného výroku tak, aby mu náhrada nákladů, jež vynaložil na soudní poplatek za žalobu, byla vůči žalované přiznána. 3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení, řízení jeho vydání předcházející, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, napadený výrok proto změnil (§ 220 o. s. ř.). 5. Žalobce byl se svojí žalobou zcela úspěšný a má proto právo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Soud I. stupně žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnou částkou s ohledem na mimořádné důvody spočívající v nepříznivých poměrech na straně žalované, aplikoval tak ustanovení § 150 o. s. ř. <i>6. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.</i> 7. Výše uvedené moderační pravidlo je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci i ze zásady zavinění a soud je použije tehdy, pokud by rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vedlo k nepřiměřeným tvrdostem. Důvody zvláštního zřetele hodné mohou spočívat v konkrétních okolnostech sporu, jakož i v osobních, sociálních a majetkových poměrech účastníků řízení a také těch, které vedly k uplatnění nároku u soudu. V tomto řízení byl žalobce se svým nárokem zcela úspěšný a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud opakovaně judikoval, že za účelně vynaložené nelze považovat náklady na zastoupení žalobce – [územní celek] - advokátem, kdy u něj lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů, a proto by mu mohla náležet náhrada za jednotlivé úkony ve výši paušální částky po 300 Kč podle § 151 odstavec 3 o. s. ř. Stran těchto nákladů považuje odvolací soud mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. pro nepříznivé poměry na straně žalované, jak byly soudem I. stupně zjištěny, za důvodnou. Na stranu druhou ve shodě s odvolatelem má za to, že užití ustanovení § 150 o. s. ř. nemůže vůči žalobci způsobovat zjevnou nespravedlnost, který své právo uplatnil u soudu a byl úspěšný, natolik, aby mu nebyla přiznána alespoň náhrada nezbytných výdajů, které s uplatněním práva u soudu musel vynaložit, a to nákladů na zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Tím spíše, že upomínky před podáním žaloby zaslané žalované se ukázaly jako marné. Žalobce tak podle názoru odvolacího soudu nemůže doplácet na to, že musel, ačkoli žalovanou vyzýval k úhradě dluhu, podat předmětnou žalobu a předpokladem pro její projednání a získání rozsudku jakožto exekučního titulu, bylo i zaplacení soudního poplatku ve výši 1.365 Kč Odvolací soud tak podanému odvolání vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit náklady soudního poplatku představující část nákladů řízení žalobce, které mu lze přiznat, a to v prodloužené lhůtě k plnění dvanácti měsíců od právní moci tohoto usnesení. 8. Ve vztahu k náhradě nákladů odvolacího řízení je namístě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., tak jak ji užil soud I. stupně, odvolací soud proto i o náhradě odvolacích nákladů rozhodl tak, že žádnému z účastníků jejich náhrada nepřísluší.