18 CO 202/2022-127 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I rozhodl, že [jméno] [příjmení] se omezuje ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky, jejichž hodnota přesahuje částku jeho starobního důchodu měsíčně, není způsobilý se zavazovat svým právním jednáním k plnění, jehož hodnota přesahuje částku 10.000 Kč v každém jednotlivém případě a není způsobilý posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popř. důsledky jejich poskytnutí podle zákona o zdravotních službách, rozhodovat o zásahu do své tělesné a duševní integrity. Ve výroku II byl posuzovanému jmenován opatrovník [územní celek]. Ve výroku III bylo rozhodnuto o odměně znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ve výroku IV o odměně opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], ve výroku V nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení státu a ve výroku VI nebylo přiznáno žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti výrokům I a II výroku rozsudku soudu I. stupně podal prostřednictvím svého opatrovníka odvolání posuzovaný. Uvedl, že nyní požívá léky, je vyrovnaný a nevidí důvod pro omezení své svéprávnosti. 3. Podáním ze dne 29. 9. 2022 doplnil posuzovaný své odvolání o předběžnou propouštěcí zprávu z nemocnice, z níž vyplývá, že se již podrobil léčení, s lékaři spolupracuje a dodržuje léčebný režim. Další přílohou podání posuzovaného bylo prohlášení jeho manželky, [jméno] [příjmení], že i když původně nechtěla vykonávat funkci opatrovníka pro svého manžela, nyní své stanovisko změnila a žádá, aby byla určena jeho opatrovníkem. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – se zabýval napadeným rozhodnutím a řízením jeho vydání předcházejícím, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady změnu rozsudku soudu I. stupně v napadených výrocích. 5. Výroky III a IV rozsudku soudu I. stupně o odměně znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a odměně opatrovníka pro řízení JUDr. [jméno] [příjmení] nebyly napadeny odvoláním žádného z účastníků, staly se již pravomocnými a nepodléhají přezkumu odvolacího soudu. 6. V řízeních, která lze zahájit i bez návrhu (tzv. nesporná řízení), vyplývá potřebnost zjistit pro rozhodnutí relevantní skutečnosti z jednotlivých ustanovení hmotného práva (srov. § 20 z. ř. s.). V řízení ve věci omezení svéprávnosti člověka je nutno aplikovat ustanovení § 55 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Z těchto ustanovení zákona vyplývají požadavky na zjištění konkrétních skutečností, jenž mohou mít relevanci pro rozhodnutí o svéprávnosti. 7. K rozhodnutí o omezení svéprávnosti musí být přistupováno se zřetelem k subjektivnímu hledisku v tom smyslu, že není rozhodné, o jakou diagnózu duševní poruchy v daném případě jde, ale relevantní je, jak se projevuje v psychické způsobilosti konkrétní osoby, tj. jde-li o tak podstatnou odchylku od normálního psychického vývoje člověka, která mu v určitém rozsahu brání postarat se o vlastní záležitosti. Nebezpečí, že v případě neomezené svéprávnosti dojde k závažné újmě na straně člověka, musí být nikoliv jen hypotetické. Při řešení míry způsobilosti člověka jednat tedy soud vychází ze skutkových zjištění učiněných na základě posudku znalce, ovšem v souvislosti s ostatními výsledky dokazování. 8. Odvolací soud po přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku, jakož i řízení jemu předcházejícího dospěl k závěru, že soud prvého stupně na základě provedeného dokazování zcela správně uzavřel, že v daném případě jsou dány důvody pro omezení svéprávnosti posuzovaného a zároveň nepostačuje v jeho zájmu přikročit k mírnějším a méně omezujícím opatřením. Z obsahu spisu vyplývá, že podle závěrů znaleckého posudku posuzovaný trpí paranoidní schizofrenií s postpsychotickým defektem (přičemž paranoidní schizofrenie u něj byla diagnostikována již v roce 1989). Jde o onemocnění trvalé, léčbou jen částečně ovlivnitelné, které je navíc komplikováno tím, že důvěra posuzovaného k lékařské péči je kolísavá. Posuzovaný od roku 2020 na vlastní žádost přešel z léčby depotní na léčbu perorální, v letech 2021 a 2022 byl opakovaně nedobrovolně hospitalizován na psychiatrickém oddělení, v červnu 2021 došlo k napadení manželky. Na základě uvedených zjištění a zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku, spisovou dokumentaci o opakovaných nedobrovolných hospitalizacích a na základě výslechu posuzovaného dospěl soud I. stupně k řádně odůvodněnému závěru, že v důsledku nedodržování léčby posuzovaného u něj došlo k závažnému zhoršení zdravotního stavu, posuzovaný je v době psychózy manipulovatelný a zneužitelný, má nereálné představy, hrozí i jeho neuvážené nakládání s finančními prostředky (v posledních měsících si kupoval značné množství věcí z úspor) a je též nutné jeho omezení pokud jde o rozhodování o jeho zdravotním stavu, neboť nemá zcela náhled na své onemocnění Ani zpráva propouštěcí zpráva z Psychiatrické nemocnice [obec] ze dne [datum] a zpráva nemocnice ze dne 5. 10. 2022 na těchto závěrech nic nemění, když z takto doplněného dokazování vyplývá, že posuzovaný byl naposledy pro psychiatrické onemocnění (s diagnózou F205) hospitalizován od 26. 5. 2022 do 9. 9. 2022, původně šlo o léčbu nedobrovolnou, od 22. 8. 2022 již léčba probíhala se souhlasem pacienta. Na oddělení Psychiatrické nemocnice [obec] byl posuzovaný již bez neklidu a bez spontánní bludné produkce, v kontaktu přátelský, částečně se i upravil vztah v rodině, do minula však bez náhledu. 9. Odvolací soud zamítl návrh posuzovaného na další dokazování doplněním znaleckého posudku MUDr. [příjmení] či zadáním revizního znaleckého posudku, neboť z dosavadního provedeného dokazování soud nevyplynuly pochybnosti o úplnosti a správnosti odborných závěrů znalkyně; aktuálně lepší zdravotní stav posuzovaného je zapříčiněn zejména jeho momentálně lepší spoluprací s lékaři a řádným dodržováním medikace. Jak však vyplývá z původního posudku, onemocnění posuzovaného je trvalé a i v minulosti u posuzovaného docházelo k opakovaným relapsům. 10. Podle přesvědčení odvolacího soudu, soud I. stupně zároveň v souladu s ust. § 57 o. z. správně vymezil rozsah omezení svéprávnosti posuzovaného, kdy rozsah vymezený I. výrokem napadeného rozsudku nepřekračuje míru nezbytně nutnou. Odvolací soud pouze výrok I napadeného rozsudku změnil de facto formulačně, když jinak vyjádřil míru omezení svéprávnosti posuzovaného v odrážce prvé, a to tak, že [jméno] [příjmení] není způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky, jejichž hodnota přesahuje částku 20.000 Kč (oproti původnímu vyjádření„ jejichž hodnota přesahuje částku jeho starobního důchodu měsíčně“). Jak bylo zjištěno ze zprávy ČSSZ ze dne 12. 10. 2022, posuzovaný aktuálně pobírá starobní důchod ve výši 18 058 Kč, odvolací soud tedy pokládá za vhodné uvést do výroku rozhodnutí o omezení svéprávnosti částku konkretizovanou, avšak stále přibližně odpovídající právě výši starobního důchodu posuzovaného. 11. S ohledem na změnu stanoviska manželky posuzovaného, [jméno] [příjmení], soud po doplnění dokazování rozhodl o změně rozsudku soudu I. stupně ve výroku II tak, že soud jmenuje [jméno] [příjmení] opatrovníkem [jméno] [příjmení] namísto původně jmenovaného veřejného opatrovníka obce Trstěnice. Podle ust. § 62 o. z. soud při výběru opatrovníka přihlédne k přáním opatrovance, k jeho potřebě, k podnětům osob opatrovanci blízkých. Z vyjádření opatrovance i jeho manželky u jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2022 bylo zjištěno, že tito obnovili společnou domácnost, společně hospodaří, posuzovaný má k manželce důvěru, manželka souhlasí se svým jmenováním opatrovníkem. [jméno] [příjmení] je osobou pro posuzovaného blízkou a je zároveň osobou vhodnou pro výkon funkce opatrovníka (§ 63 o. z.), když podle výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že není omezena ve svéprávnosti, ze zprávy obce Trstěnice vyplývá, že se zde těší výborné pověsti, podle výpisu z insolvenčního rejstříku pro ni není a v posledních pěti letech nebylo vedeno insolvenční řízení a nemá ani záznam v rejstříku trestů. Jednoznačně tak má přednost jmenování její před jmenováním opatrovníka veřejného (§ 471 odst. 2 o. z.) 12. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) 13. Výroky III a IV o nákladech řízení České republiky a účastníků mají svůj základ v ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 23 z. ř. s., respektive § 43 z. ř. s , když odvolací soud neshledal žádné mimořádné okolnosti pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení kterémukoliv z účastníků v řízení.