§ 57 OZ – Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 57 · Občanské právo
Stručně: Soud může omezit svéprávnost člověka, pokud kvůli dlouhodobé duševní poruše není schopen právně jednat, a přesně určí, v čem je jeho schopnost jednat omezena. Problémy s dorozumíváním samy o sobě nejsou důvodem k omezení svéprávnosti.
§ 57
(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.
Soud může omezit svéprávnost člověka, pokud kvůli dlouhodobé duševní poruše není schopen právně jednat, a přesně určí, v čem je jeho schopnost jednat omezena. Problémy s dorozumíváním samy o sobě nejsou důvodem k omezení svéprávnosti.
Co to znamená v praxi
Soud může omezit vaši schopnost samostatně právně jednat, pokud trpíte duševní poruchou, která není jen dočasná.
Omezení se týká jen té oblasti, ve které nejste schopni právně jednat.
Pokud se jen těžko dorozumíváte, není to důvod pro omezení vaší svéprávnosti.
Příklad
Pan Novák trpí Alzheimerovou chorobou v pokročilém stádiu, kvůli které není schopen rozumět složitým finančním transakcím. Soud mu může omezit svéprávnost v oblasti nakládání s majetkem, ale ponechá mu svéprávnost v běžných denních záležitostech, jako je nákup potravin.
Na co si dát pozor
Omezení svéprávnosti musí být vždy přesně vymezeno soudem.
Duševní porucha, která vede k omezení svéprávnosti, nesmí být jen přechodná.