§ 57 občanský zákoník – Právo soudu omezit svéprávnost člověka
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Soud může omezit svéprávnost člověka, pokud kvůli dlouhodobé duševní poruše není schopen právně jednat, a přesně určí, v čem je jeho schopnost jednat omezena. Problémy s dorozumíváním samy o sobě nejsou důvodem k omezení svéprávnosti. Soud může omezit vaši schopnost samostatně právně jednat, pokud trpíte duševní poruchou, která není jen dočasná. (§ 57 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 57 odkazuje 34 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud může omezit vaši schopnost samostatně právně jednat, pokud trpíte duševní poruchou, která není jen dočasná.
- Omezení se týká jen té oblasti, ve které nejste schopni právně jednat.
- Pokud se jen těžko dorozumíváte, není to důvod pro omezení vaší svéprávnosti.
Příklad
Pan Novák trpí Alzheimerovou chorobou v pokročilém stádiu, kvůli které není schopen rozumět složitým finančním transakcím. Soud mu může omezit svéprávnost v oblasti nakládání s majetkem, ale ponechá mu svéprávnost v běžných denních záležitostech, jako je nákup potravin.
Na co si dát pozor
- Omezení svéprávnosti musí být vždy přesně vymezeno soudem.
- Duševní porucha, která vede k omezení svéprávnosti, nesmí být jen přechodná.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 57
Jak soudy aplikují § 57
… „nepovažuje za vyřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu“, a to: a) posouzení ustanovení § 55 odst. 1, 2 o. z. v otázkách pojmů zájmu člověka, rozsahu i stupně neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti, hrozby závažné újmy a posouzení mírnějších a méně omezujících opatření, b) posouzení ustanovení § 57 odst. 1 o. z. v otázce rozsahu omezení svéprávnosti, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, c) zda lze změnit rozsah omezení svéprávnosti posuzované, aniž by došlo ke změně charakteru a …
Důvodem pro omezení svéprávnosti může být ve smyslu § 57 odst. 1 občanského zákoníku pouze duševní porucha, která není jen přechodná, pokud dosáhne takového stupně, že člověku brání v určitých záležitostech samostatně právně jednat.
Podle § 57 odst. 1 občanského zákoníku může soud omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat.