18 CO 239/2021-900 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že kupní smlouva ze dne 28. 6. 1995, kterou [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., převedla na žalovaného budovu [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] tento pozemek v k. ú. [okres] za kupní cenu ve výši 219.104 Kč, je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I), žalovaného zavázal nahradit žalobci na nákladech řízení 66.516 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalovaného zavázal nahradit České republice„ na účet“ Okresního soudu ve [obec] náklady„ znalečného“ ve výši 84.305,43 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III) a rozhodl, že po právní moci rozsudku bude žalobci vrácena záloha na znalečné v částce 5.000 Kč žalobci (výrok [příjmení]). Rozhodl tak v řízení zahájeném žalobou podanou soudu I. stupně již dne 26. 10. 1995, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhal vyslovení právní neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 28. 6. 1995, kterou žalovaný nabyl od firmy [anonymizována dvě slova], spol. s r. o. (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), výše označené nemovitosti, a to podle § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud I. stupně rozhodoval o věci opakovaně poté, co jeho předchozí rozhodnutí - rozsudek ze dne 21. 11. 2014, č. j. 6 C 331/96-440, byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2016, č. j. 21 Co 109/2015-492). I po doplnění dokazování dospěl k závěru, že podmínky pro vyslovení právní neúčinnosti úkonu podle ustanovení § 42a obč. zák. byly naplněny, když znalecký ústav stanovil obvyklou cenu převáděné nemovitosti na 1.060.000 Kč, dlužník tedy za převedení nemovitosti neobdržel obvyklou cenu. Rovněž měl za to, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že by dlužník - [právnická osoba] [anonymizováno] měla v době učinění úkonu dostatek jiného majetku, kterým by se věřitel mohl uspokojit a pak by se nejednalo o zkracující právní úkon. Neprovedl důkaz zpracováním znaleckého posudku z oboru ekonomie k oceňování aktiv [právnická osoba] [anonymizováno], případně k ocenění hotelu Černý medvěd s tím, že není k dispozici kompletní účetnictví uvedené společnosti z roku 1995 a nelze ocenit pouze některá aktiva společnosti. 2. Proti rozsudku, jeho výrokům I, II a III podal odvolání žalovaný, které následně odůvodnil tak, že žalobce měl pohledávku za [anonymizována dvě slova] z titulu nedoplacené kupní ceny hotelu Černý medvěd. V květnu 1995 [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., nakoupila od Fondu národního majetku tři nemovitosti za účelem jejich prodeje svým společníkům. Tvrdil, že [anonymizována dvě slova] měla další majetek, a to právě hotel Černý medvěd, jehož hodnota v té době byla kolem 12.000.000 Kč, dále že kupní smlouvou nedošlo ke krácení věřitelů, neboť nemovitosti by nemohla sloužit k uspokojení, neboť pokud by nebyla prodána napadenou kupní smlouvou, [právnická osoba] [anonymizováno] by nemohla zaplatit kupní cenu Fondu národního majetku, od kterého ji získala a ten měl právo od smlouvy odstoupit. Dovozoval, že nákup nemovitostí od Fondu národního majetku a jejich převod společníkům firmy [anonymizována dvě slova], byla jedna nerozdělitelná transakce, žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti, poznat úmysl krátit věřitele, zejména proto, že zde žádný takový úmysl neexistoval. Soud pochybil, když zamítl návrh na vypracování znaleckého posudku na ocenění majetku pouze proto, že nebylo k dispozici kompletní účetnictví. Tvrdí, že [anonymizována dvě slova] měla další majetek, ze kterého se věřitel mohl uspokojit, doložil stav závazků účetní závěrkou z roku 1995, znaleckým posudkem by byla zjištěna hodnota hotelu Černý medvěd nejméně ve výši 12,1 mil. Kč. Tvrdil, že jen ocenění hotelu povede k adekvátnímu zjištění. Žalovaný nepředložil kompletní účetnictví, ale předložil dostatek podkladů, ze kterých bylo možné stav majetku zjistit. Úvaha soudu poukazující na stav majetku oproti stavu pohledávek nezahrnuje majetek společnosti, k pohledávkám je nutné přičíst i majetek v tržních cenách. Právě proto chtěl tržní ocenění hotelu Černý medvěd. Podle soudu se mu nepodařilo prokázat, že měl dva zájemce o hotel za cca 13 mil. Kč. Dále uvedl, že prodejem nemovitosti nemohlo dojít ke krácení věřitelů, neboť až z kupní ceny měla být zaplacena kupní cena Fondu národního majetku. Pokud by mu zaplacena nebyla, fond by odstoupil od smlouvy a nemovitosti by se mu vrátily. [anonymizována dvě slova] takto nabyla od fondu tři nemovitosti za 1,6 milionu Kč. Nákup nemovitosti od fondu a jejich převod na společníky byla jedna transakce, jednotlivé kroky od sebe oddělovat nelze. S ohledem na výše uvedené neexistoval úmysl krátit věřitele, žalovaný se domníval, že hodnota hotelu Černý medvěd je 13,5 milionu Kč. [anonymizována dvě slova] měla o hotel dva zájemce s nabídkou v rozpětí 13,5 až 14 milionů Kč. Hotel Černý medvěd přitom koupila za 10 milionů Kč v roce 1993. Dovozoval, že úmysl krátit nemohl mít. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn a žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Poukázal na znalecký posudek VUT – Ústavu soudního inženýrství, který určil obvyklou cenu převáděné nemovitosti na 1.060.000 Kč, tedy cenu několikrát vyšší, než za jakou ji žalovaný koupil. Žalobce rovněž namítl, že žalovaný kompletní účetnictví [právnická osoba] [anonymizováno] nepředložil a z ostatních podkladů vyplývá, že společnost dostatek majetku neměla. K dispozici není ucelený přehled o majetkové situaci dlužníka – [právnická osoba] [anonymizováno]. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích I, II a III, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, rozsudek soudu I. stupně je, pokud jde o posouzení věci samé, správný a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. V odvolacím řízení nebyly uplatněny žádné novoty jak z hlediska skutkových tvrzení, tak ani z hlediska důkazních návrhů. Odvolací soud sám potřebu opakovat nebo doplňovat dokazování neshledal. Věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce (jeho zástupce), který ač řádně předvolán se k jednání nedostavil a o jeho odročení nepožádal, vycházel přitom z obsahu spisu a dosud provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Stran skutkových i právních závěrů odvolací soud poukazuje na své dřívější rozhodnutí v této věci – usnesení ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 21 Co 109/2015 (zejména str. 2 a 3), a dále na skutková zjištění soudu I. stupně uvedená v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 4. až 12. 7. Věc je tedy třeba posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy došlo k uzavření odporovatelného právního úkonu, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření kupní smlouvy, tj. 28. 6. 1995. Z hlediska naplnění jednotlivých podmínek ustanovení § 42a obč. zák. lze uzavřít, že na straně žalobce je dána aktivní věcná legitimace k podání odpůrčí žaloby, neboť žalobce – město Znojmo - je věřitelem dlužníka, jímž byla [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., proti kterému měl k datu rozhodnutí soudu vykonatelnou pohledávku. Jedná se o pohledávku v původní výši 4.200.000 Kč, žalobci přiznanou rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 9. 1998, č. j. 7 C 352/96-94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, č. j. 17 Co 404/2009-185, na zaplacení doplatku kupní ceny za prodej hotelu Černý medvěd, na kterou bylo následně (v průběhu konkurzu na majetek dlužníka – [anonymizována dvě slova], spol. s r. o.) zaplaceno pouze 212.228,80 Kč a ze které tak zbývá doplatit 3.987.711,20 Kč s příslušenstvím. Z výpisu z obchodního rejstříku se pak podává, že [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., byla do obchodního rejstříku zapsána dne 23. 9. 1992, vymazána byla 18. 1. 2012 a jejím jednatelem a společníkem s podílem o velikosti 1/3 byl po celou uvedenou dobu žalovaný - [jméno] [příjmení]. Lze přitakat rovněž závěru o tom, že na majetek obchodní firmy [anonymizována dvě slova], spol. s r. o., byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2000, sp. zn. 44 K 35/99, prohlášen konkurz, který by po splnění rozvrhového usnesení zrušen usnesením téhož soudu ze dne 2. 9. 2009, č. j. 44 K 35/99-414. Zmíněná obchodní firma byla zrušena podle § 68 odst. 3 písm. f/ obchodního zákoníku ke dni 30. 9. 2009, její výmaz z obchodního rejstříku byl proveden v důsledku zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetkové podstaty. 8. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť se jedná o třetí osobu, v jejíž prospěch byl odporovatelný právní úkon učiněn. 9. Předmětem odporovatelného právního úkonu