18 CO 245/2022-73 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu prvního stupně, který byl napaden odvoláním, bylo rozhodnuto o zastavení řízení ohledně částky 6.188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, od 16. 5. 2022 do zaplacení (výrok I) a o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 4. 2021 do 16. 5. 2022 z částky 6.188 Kč (výrok II). Žalovaný byl dále zavázán zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 12.775,88 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku, a to výroku III, podal žalovaný odvolání. V něm uvedl, že žalobkyni nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť nepostupovala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., když nezaslala žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, předžalobní výzvu. Žalobkyně použila chybnou adresu, tuto chybu však způsobila výhradně sama, žalovaný se na ní nijak nepodílel, neboť žalobkyni poskytl platné a aktuální údaje o svém bydlišti. Ze stejných důvodů byla žaloba podána i k nepříslušnému soudu v Ostravě. Žalovaný se o vyčíslené a vymáhané pohledávce dozvěděl až poté, co byl kontaktován Okresním soudem ve Znojmě. Vzhledem k tomu, že celková částka byla již navýšena o náklady řízení a nebyl znalý procesního práva, obrátil se na právního zástupce a po poradě s ním vymáhanou jistinu uhradil, a to ještě před jednáním soudu. Vznik nákladů v daném řízení způsobila žalobkyně svým pochybení. Poukazuje rovněž na to, že náklady řízení jsou vyšší než samotná jistina. Navrhuje, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobkyni nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.). Právní moc výroků I a II není odvoláním žalovaného dotčena, neboť jeho odvolání směřuje pouze do výroku III o nákladech řízení (§ 206 odstavec 3 o. s. ř.). 5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odst. 1 nezaslal. 6. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z toho, že absence výzvy k plnění podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten nebo schopen existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1154/2014). Aniž se soud prvního stupně zabýval vadami v doručení předžalobní výzvy, dospěl k závěru, že situace popsaná ve shora uvedeném usnesení Nejvyššího soudu dopadá i na poměry v projednávané věci. 7. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalovanému byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručen současně s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. EPR 267282/2021 (o vyslovení nepříslušnosti a postoupení věci Okresnímu soudu ve Znojmě), a to dne 16. 11. 2021. 8. V podání ze dne 7. 3. 2022 žalovaný uvedl, že ukončením smluvního vztahu mezi pojistitelem a pojistníkem vznikla dlužná částka, která nebyla zákonnými prostředky nárokována. Žalobce mu nezaslal vyúčtování ani žádné další výzvy k úhradě dluhu. Pokud po něm žalobce požadoval částku 1.659,36 Kč prostřednictvím společnosti [právnická osoba], inkasní agentura, pak tuto částku uhradil dne 8. 2. 2022. Navíc žalobce disponuje nesprávnou adresou [adresa], přičemž on sám tuto adresu nikdy nesdělil. V podání ze dne 12. 5. 2022 žalovaný uvedl, že žalovanou jistinu ve výši 6.188 Kč zcela uznává a tuto uhradí. Pokud jde o příslušenství a náklady řízení, pak má za to, že žalobci na jejich úhradu nevznikl nárok. U jednání, které se konalo před soudem prvního stupně 16. 5. 2022, žalovaný uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby, neboť dlužnou částku zaplatil předchozího dne. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ověření, zda dlužná částka byla žalovaným uhrazena. 9. Podáním ze dne 19. 5. 2022 žalobce potvrdil zaplacení dlužné částky ve výši 6.188 Kč s tím, že eviduje úhradu žalovaného ze dne 16. 5. 2022. Následně podáním ze dne 1. 7. 2022 vzal žalobu částečně zpět co do částky 6.188 Kč s tím, že trvá na zaplacení úroků z prodlení a nákladů řízení. 10. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaný ani po doručení žaloby dlužnou částku neuhradil a svůj dluh vůči žalobkyni uznal (mimo úroky z prodlení) až 6 měsíců po podání žaloby, a to již ve fázi, kdy bylo nařízeno jednání. Nebyl tak dán důvod, aby žalobkyni bylo odepřeno právo na náhradu nákladů řízení, když je zcela zřejmé, že ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. žalovaný nebyl ochoten na dluh plnit. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 11. Odvolací soud se dále zabýval výší přiznaných nákladů řízení a dospěl k jiným závěrům než soud prvního stupně. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odvolací soud posoudil jako podání, které je vyhotoveno na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč, postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení za úkony právní služby do podání žaloby z tarifní hodnoty uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen,„ advokátní tarif“) a sazby 200 Kč za 1 úkon právní služby. Do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byly úspěšné žalobkyni přiznány náklady řízení za dva úkony právní služby – přípravu a převzetí věci a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) po 200 Kč a paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 14b odst. 2 advokátního tarifu). Další účelně vynaložené náklady řízení byly již přiznány žalobkyni podle ustanovení § 7 bod 4 advokátního tarifu v částce 1.500 Kč za jeden úkon právní služby a podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 300 Kč za paušální náhradu hotových výdajů na jeden úkon právní služby. Jedná se o úkony právní služby: písemné vyjádření ve věci samé ze dne 11. 4. 2022, účast u jednání dne 16. 5. 2022 a podání spojené s částečným zpětvzetím žaloby ze dne 1. 7. 2022, tedy 3 úkony (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátního tarifu). Mezi účelně vynaložené náklady náleží také cesta zástupce žalobkyně k jednání ze Znojma do Brna a zpět (2 x 69 km), při zohlednění paušální sazby základních náhrad za použití osobních silničních vozidel ve výši 4,7 Kč/km a průměrné spotřebě pohonných hmot na 100 km 4,7 l, celkem částka 1.002 Kč, a náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 4 advokátního tarifu). Výše uvedeným položkám odpovídá částka 8.956,42 Kč. S připočtením 21% DPH ve výši 1.554,42 Kč a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, představují náklady řízení před soudem prvního stupně částku 9.356,42 Kč. Za předžalobní výzvu nebyla náhrada nákladů řízení žalobkyni přiznána, neboť tato výzva nebyla žalobci doručena. Z předžalobní upomínky, připojené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je zřejmé, že adresa žalovaného byla označena [obec a číslo], tedy adresa, kterou žalovaný neoznačil jako adresu pro doručování. 12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 9.356,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).