18 CO 268/2021-106 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vyhověl podané žalobě a žalovaného zavázal vyklidit a vyklizený žalobci předat altánek – budovu o výměře [výměra] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], situovanou v jihovýchodním rohu hranice pozemku parc. [číslo] sousedící s pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] vše v k. ú. [okres], a dále vyklidit a vyklizený žalobci předat přístavek budovy [adresa] – bytového domu na adrese [obec] č. or. [anonymizováno], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], sloužící jako sociální zařízení, o výměře [výměra], jež je umístěn ve dvorním traktu při západním konci podloubí budovy [adresa], a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (vše výrok I) a žalovaného zavázal nahradit žalobci náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal zmatečnost a nepřezkoumatelnost postupu soudu I. stupně a nesprávné posouzení, když připustil změnu žaloby. Měl za to, že nebyly naplněny podmínky žaloby, že žalobce nedal žalovanému platnou výpověď. Pokud soud shledal nájemní smlouvu za neplatnou, žalobce dal žalovanému výpověď na základě neplatné smlouvy. Nesouhlasil ani s náhradou nákladů řízení s poukazem na to, že město Znojmo má své právní oddělení. 3. Písemné vyjádření žalobce k odvolání podáno nebylo. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, soud I. stupně rozhodl věcně správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. Po přezkumu napadeného rozhodnutí, nebyly dány důvody pro opakování ani doplnění dokazování, neboť listiny označené a doložené žalovaným v průběhu odvolacího řízení nejsou pro posouzení věci relevantní. 6. Odvolání není důvodné. Odvolací soud sice přisvědčuje námitce žalovaného stran poukazu na nesprávný postup soudu I. stupně, pokud rozhodl o připuštění změny žaloby (usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. 12 C 257/2020-68) za situace, kdy byl upřesňován žalobní petit, tedy odstraňovány jeho vady (nevykonatelnost; srov. § 79 odst. 1, § 43 odst. 1). Nejedná se však o vadu, jež by měla být důvodem pro zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo měla vliv na jeho správnost. Ve všem dalším však je rozsudek soudu I. stupně správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, pro stručnost tak lze na odůvodnění rozsudku odkázat. Účastníci řízení jsou nositeli věcné legitimace – aktivní žalobce jako vlastník nemovitostí, pasivní žalovaný jako ten, který je užívá. Zásadní pro rozhodnutí o povinnosti vyklidit nemovitosti je, zda k datu vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) a nyní i k vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dán na straně žalovaného nějaký právní důvod k užívání předmětných nemovitostí - nebytových prostor, jež jsou označeny ve výroku rozsudku. Žádný takový nalezen nebyl, a proto byl rozsudek soudu I. stupně, kterým byl žalovaný zavázán nemovitosti ve vlastnictví žalobce vyklidit, jako správný potvrzen. Soud I. stupně správně vyhodnotil i obsah a platnost nájemních smluv ze dne [datum] i ze dne [datum], když pro vznik platného nájemního vztahu právní úprava – zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, vyžadovala obligatorně písemnou formu a mezi podstatné náležitosti obsahu smlouvy (§ 3) patřil i určitě vymezený předmět nájmu – blíže bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Nedostatek určitého vymezení předmětu nájmu nelze v daném případě odstranit výkladem (§ 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), bez významu bylo i to, že smluvním stranám bylo jasné, o jaké prostory se jedná. Nadbytečné pak bylo dávat výpověď z nájmu, který ani platně nevznikl. Postačovala výzva k vyklizení, která ze strany žalobce jako vlastníka nemovitostí učiněna byla. Žaloba na vyklizení představuje žalobu na ochranu vlastnického práva ve smyslu § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. K námitkám žalovaného je třeba dodat, že je zcela na žalobci jako vlastníku, jak se svým majetkem naloží. Skutečnosti, na které poukazuje žalovaný, a to k jakému účelu předmětné nebytové prostory slouží a to, že žalobce má k dispozici ještě jiné volné prostory, nemají na právní posouzení ani rozhodnutí této věci vliv. Mohou být významné pouze z hlediska rozhodování města Znojma v rovině obecní politiky, nikoli však zde v rovině právní. Je tedy na rozhodnutí příslušných orgánů města, jak to bude se svým majetkem nakládat. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu I. stupně, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, potvrzen. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně byla v řízení úspěšnému žalobci přitom přiznána pouze ve výši jím zaplaceného soudního poplatku ([částka] – srov. Položka 4 bod 1. písm. a/ Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a paušální náhrady podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po [částka], tj. výši, jež by v případě úspěchu náležela každému, tedy i nezastoupenému účastníku. 7. Obdobné důvody jaké uvedl soud I. stupně ve vztahu k náhradě nákladů řízení žalobce aplikoval odvolací soud i při rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení. Úspěšnému žalobci byla podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů, byť byl zastoupen advokátem, pouze ve výši, na kterou by měl právo i jako nezastoupený účastník, tj. [částka] (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 2 písm. c/; § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).