18 CO 277/2021-355 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně zaplacení částky 4.559 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8. 12. 2018 do zaplacení (výrok I), žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 177.764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8. 12. 2018 do zaplacení (výrok II), žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 111.381,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III) a žalovaného zavázal zaplatit České republice„ na účet“ Okresního soudu ve Znojmě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 4.705,50 Kč (výrok IV). Rozhodl tak o žalobě podané dne 21. 1. 2019, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 182.323 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení, založené na tom, že účastníci byli rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitosti – pozemku parc. č. st. 902, jehož součástí je stavba [adresa] v obci a k. ú. [obec], kterou však žalobkyně od února 2013 neužívala, a naopak v celém rozsahu byla užívána žalovaným. Žalobkyně se domáhá náhrady za užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu za období od ledna 2016 do 22. 3. 2018, kdy došlo k vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ohledně částky 4.559 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně s ohledem na závěry znaleckého posudku žalobu zpět a soud I. stupně v této části řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Ve zbylém rozsahu (výrok II) žalobě vyhověl, za základ pro své rozhodnutí vzal znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, který stanovil obvyklou cenu za užívání předmětné nemovitosti v roce 2016 na 13.225 Kč měsíčně, v roce 2017 na 13.318 Kč měsíčně a v roce 2018 na 13.659 Kč měsíčně. 2. Proti rozsudku, a to jeho výroku II o věci samé a závislým výrokům III a IV, podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny a zamítnutí žaloby. Poukazoval na nesprávné právní posouzení věci a neúplně zjištěný skutkový stav pro neprovedení navržených důkazů, a naopak provedení důkazů, které s věcí nesouvisely. Z dokazování nevyplynulo, zda skutečně nemovitost užíval i v rozsahu podílu žalobkyně, tj. nad rámec svého podílu, namítal, soud se nevypořádal se všemi důkazy. Na užívání nemovitosti nad rámec podílu nelze usuzovat jen z toho, že žalobkyně bez dohody s ním dům opustila a on v něm zůstal sám, v užívání domu jí nijak nebránil. Žalobkyně si musela být vědoma, že veškeré nevyhnutelné náklady bude hradit on, aby nemovitost neztrácela na hodnotě, včetně platby hypotéky. Žalobkyně nechtěla být účastníkem správy společné věci. Předmětný dům šlo přebudovat a rozdělit, aby mohl být užíván dvěma uživateli. Soud se nevyjádřil ani k jeho návrhu, že část nemovitosti mohla být dána do užívání třetí osobě. Další otázkou je, že pokud se do nemovitosti konce roku 2014 nastěhovala jeho manželka s dcerami, zda by pasivně legitimovány neměly být ony. Soud se nevypořádal s jeho námitkami ke znaleckému posudku Ing. [příjmení], který použil výnosovou metodu. Spis obsahoval kupní smlouvu mezi účastníky ze dne 9. 3. 2018, kterou mu žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl prodala za 850.000 Kč, od toho bylo třeba odvíjet výnosovou cenu. Z výpovědí svědků vyplývá, že dům nebyl prodejný za částku 2 až 2,25 milionu korun. Až poté, co byl vyjednán nájem zahrady a následné převedení do vlastnictví, došlo k jeho prodeji. Znalecký posudek neobsahoval výši nezbytných nákladů souvisejících s užíváním nemovitosti, včetně splátky hypotéky. Požadavek žalobkyně označil za nemorální, ryze spekulativní, když nikdy předtím s ním věc neřešila. Žádal, aby jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, které zavinila žalobkyně svojí nečinností, nepodílela se na úhradě nezbytných nákladů nemovitosti a sama věc neřešila až do prosince 2018. Dodal, že sám je v částečném invalidním důchodu, jeho měsíční příjem činí 15.300 Kč, jeho manželka pracuje s nízkou mzdou (12.707 Kč). 3. Žalovanému bylo následně soudem I. stupně usnesením ze dne 15. 7. 2021, č. j. 7 C 206/2019-314, pro odvolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 30 % Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného usnesení o přiznání částečného osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 18 Co 227/2021, potvrdil. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek v napadených výrocích a přiznat jí náklady řízení odvolacího. Uvedla, že se neztotožňuje s odvolacími námitkami žalovaného, nemá je za správné. Základ jejího nároku je velmi jednoduchý, účastníci byli spoluvlastníky nemovitosti, každý k ideální jedné polovině, kterou žalobkyně neužívala a žalovaný nemovitost užíval zcela. Je třeba hodnotit faktický stav, nikoli možnost úpravy a rozdělení domu na dvě bytové jednotky. I původní návrh byl co do výše korigován znaleckým posudkem, což je odborná otázka. Žalovaný rodinný domek užíval celý, poukázala na charakter nemovitosti. Nedůvodné jsou poukazy na to, že žalobkyni z užívání nevypudil a že i ona mohla v libovolném rozsahu tuto užívat, případně ji pronajmout. Nedůvodný je rovněž poukaz na to, že dům mohl být upraven na vícegenerační, rozhodující je faktický stav. Opodstatněné nejsou ani námitky o nedostatku pasivní legitimace žalovaného s tím, že pasivně legitimovány by mohly být jeho manželka a její dcery. Znalecký posudek označila za správný. Uvedla, že institut dobrých mravů do věci nezasahuje, napadené rozhodnutí není s nimi v rozporu. Poukázala na to, že uplatnila část své pohledávky. Dodala, že je paradoxní, že polovinu nemovitosti od ní žalobce získal za 850.000 Kč, ale celou nemovitost následně prodal za 3.310.287 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k plnění. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích II, III a IV, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého zopakoval dokazování, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není z převážné části důvodné, rozsudek soudu I. stupně proto v rozsahu uvedeném ve výroku I odstavci b/ tohoto rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 6. Odvolací soud zopakoval dokazování výzvou žalobkyně ze dne 6. 12. 2018 adresovanou žalovanému k úhradě pohledávky, učiněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 385.000 Kč na blíže uvedený účet do 15 dnů od doručení výzvy, přičemž zmíněná částka představovala náhradu za užívání předmětné nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaného v období od února 2013 do dubna 2018. Tato výzva byla podle listiny České pošty, s. p., o sledování zásilek žalovanému doručena dne 7. 12. 2018. 7. Účastníci v odvolacím řízení neuplatnili žádné nové skutečnosti, ani nenavrhli doplnění dokazování o nové dosud neoznačené důkazy. Potřebu dále opakovat (než jak je výše uvedeno) či doplňovat dokazování odvolací soud neshledal. 8. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o tom, že účastníci byli rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to parcely č. st. 902, jejíž součástí byla stavba [adresa] v obci a k. ú. [obec]. Taktomu bylo po celé rozhodné období, za které žalobkyně požaduje peněžité plnění, tedy od ledna 2016 do 22. 3. 2018. Lze mít rovněž za prokázané, že předmětný dům v rozhodném období užíval pouze žalovaný a jeho nová rodina, nikoli již žalobkyně, která se z něj v únoru 2013 odstěhovala. Společně se žalovaným nemovitost užívala jeho manželka [jméno] [příjmení] a příležitostně její zletilé dcery. Pokud žalovaný poukazoval na neprokázání užívání nemovitosti nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, nelze jeho odvolací námitce přisvědčit, naopak lze poukázat na jeho vlastní vyjádření u jednání soudu I. stupně dne 11. 5. 2020 o tom, že po uzavření manželství se do nemovitosti jeho manželka i její dcery přihlásily k trvalému pobytu a od prosince 2014 užívali nemovitost v celém rozsahu. Tomu odpovídají i provedené důkazy např. svědecká výpověď [jméno] [příjmení], dcery manželky žalovaného, která způsob a rozsah užívání domu popsala. Z popisu domu (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], popis nemovitosti uvedený ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení], CSc., a v nabídkách realitních kanceláří) pak vyplývá, že dům nebyl určen ke společnému užívání dvou různých a oddělených rodin. Přiznání nároku žalobkyně na náhradu za užívání spoluvlastnického podílu nebrání, že k užívání žalovaným došlo bez dohody spoluvlastníků, kteří se nedohodli ani na dalších věcech souvisejících s jejich spoluvlastnictvím – zejména na úhradě nákladů na správu, udržování a opravy společné věci a zde ani o úhradě nákladů (hypotéky) na její pořízení. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně s ním nejednala o tom, jak nakládat se svým podílem a případně nepřispívala na náklady a údržbu společné věci ani na splátky hypotéky, j