18 CO 280/2022-125 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení (výrok I) a žalované 1/ a 2/ zavázal společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení 600 Kč (výrok II). Vycházel z toho, že žalobou ze dne 21. 3. 2022 se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaných 1/ a 2/ s uzavřením kupní smlouvy ohledně podílu na blíže označených pozemcích v k. ú. [obec]. Dne 11. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, že žalovaní na ni převedli své spoluvlastnické podíly k předmětným pozemkům kupní smlouvou ze dne 13. 7. 2022 a žaloba se tak stala bezpředmětnou. Soud I. stupně řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil (§ 96 odst. 2 o. s. ř.), o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když žaloba byla vzata zpět v důsledku chování žalovaných, kteří uzavřeli se žalobkyní smlouvu ve znění navrhovaného předmětu řízení. Důvodnost podání žaloby zvažoval procesně, žalované 1/ a 2/ zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v paušální náhradě za 2 úkony po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2. Proti usnesení, a to jeho výroku II o náhradě nákladů řízení, podali odvolání žalovaní a domáhali se jeho změny tak, aby žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Uvedli, že jejich návrh na řešení pozemků v NP [anonymizováno], který byl rozsáhlejší než požadavky žalobkyně, tato obdržela 31. 1. 2022. Dne 21. 2. 2022 učinili písemnou nabídku na odprodej 2/6 předmětných pozemků, za cenu, za kterou je nakoupili a nabídli řešení dalších pozemků. Žalobkyně přes tyto návrhy podala žalobu. Tu žalovaní odmítli, protože obsahovala chyby a požádali správu NP [anonymizováno] o uzavření smlouvy, když věděli, že žalobkyně je přesvědčena, že se musí soudit,„ aby si zasloužila své peníze a ukázala svou důležitost“. Smlouva si vyžádala delší čas a další schvalování jinými orgány, po dohodě byla definitivně uzavřena dne 13. 7. 2022. Přestože již v březnu došlo k dohodě žalobkyně 8. 6. 2022 změnila petit žaloby. Předkupní právo státu nikdo nezpochybnil. 3. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení, řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné, soud I. stupně rozhodl správně a jako takové jeho rozhodnutí ve výroku II podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba z titulu porušení předkupního práva státu na nahrazení projevu vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu žalovaných ve výši id. 2/6 k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] za kupní cenu 34.994 Kč byla soudu podána dne 21. 3. 2022. Žalovaní ve vyjádření k žalobě navrhovali její zamítnutí, poukazovali a dokládali, že nabízeli komplexní řešení týkající se i dalších nemovitostí. Poukazovali i na nepřesnost stran uvedení výše jejich spoluvlastnického podílu k nemovitostem, které se věc týká. Následovalo zpětvzetí žaloby ze dne 11. 8. 2022, učiněné žalobcem s odkazem na skutečnost, že mezi účastníky byla dne 13. 7. 2022 uzavřena smlouva o převodu předmětu sporu. <i>6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).</i> 7. V citovaném ustanovení je formulována zásada tzv. procesního zavinění, podle které je k náhradě nákladů řízení povinen ten, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Jak správně uvedl soud I. stupně, zaviněním na zastavení řízení se soud při aplikaci tohoto ustanovení zabývá pouze z procesního hlediska, neřeší hmotněprávní stránku věci. Z procesního hlediska zaviní žalovaní zastavení řízení, pokud v době po podání žaloby naplní požadavek, který je žalobou uplatňován, a žalobce v důsledku toho vezme podanou žalobu zpět. Je nerozhodné, zda tvrzené a uplatněné právo žalobci skutečně svědčilo, či nikoli. Posuzováno z tohoto pohledu je rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení správné. Skutečnosti, na které poukazují žalovaní v odvolání (jednání stran v době před podáním žaloby, nepřesnost v označení velikosti jejich spoluvlastnického podílu či snaha o komplexnější řešení majetkových vztahů), navíc nejsou takového druhu, aby odůvodnily případné mimořádné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci podle ustanovení § 150 o. s. ř. Skladbu a výši nákladů řízení žalobkyně soud I. stupně stanovil a odůvodnil správně, v tomto směru lze na odůvodnění napadeného usnesení odkázat. Z těchto všech důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 8. V řízení před odvolacím soudem úspěšné žalobkyni náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.