18 CO 294/2022 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl žádost navrhovatelky o obnovu řízení o projednání dědictví po otci navrhovatelky [jméno] [příjmení], které bylo vedeno u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 23 D 1401/82 (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Proti uvedenému rozhodnutí podala navrhovatelka odvolání, v němž uvedla, že svou žádost odůvodnila podvodným jednáním své matky i sestry v průběhu pozůstalostního řízení a zároveň jejich následným přístupem k navrhovatelčině kritické zdravotní a finanční situaci. Zdůraznila, že teprve dne 5. 8. 2022 nalezla v příslušném usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 23 D 1401/82-45 dvě strany textu, které jí původně nebyly vůbec zaslány a které se týkají neplatnosti té části závěti její matky, jíž veškerý rodinný majetek odkázala sestře navrhovatelky. Navrhovatelka nesouhlasí s tím, že prvostupňový soud vzal do úvahu pouze lhůty a nezabýval se obsahem dokumentů, které mu byly spolu s žádostí o obnovu řízení předloženy. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu I. stupně a shledal, že odvolání není důvodné. 4. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo řízení zahájeno před 31. 12. 2000, postupoval odvolací soud při posouzení věci podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 1992 (viz čl. III bod 1 písm. e) zákona č. 519/1991 Sb.) do 31. 12. 2000 (viz část dvanáctá, hlava I bod 16 zákona č. 30/2000 Sb.). 5. V souladu s ust. § 230 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2000 Sb. (dále jen„ o. s. ř.“) je nutno návrh na obnovu řízení podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit. Podle ust. § 230 odst. 2 o. s. ř. po třech letech od právní moci rozsudku nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může být daný návrh podán jen pro důvod uvedený v § 228 odst. 1 písm. c). Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen. Podle ust. § 230 odst. 3 o. s. ř. není navrácení lhůty k obnově řízení přípustné. 6. V případě procesního institutu žaloby na obnovu řízení jakožto mimořádného opravného prostředku tedy daná právní úprava nedovoluje podat daný žalobní návrh v časově neomezeném horizontu, ale limituje jeho podání lhůtami, a to především z důvodu právní jistoty. Zákon stanovuje jednak o lhůtu subjektivní (§ 230 odst. 1 o. s. ř.), jednak o lhůtu objektivní (§ 230 odst. 2 o. s. ř.). Obě lhůty k podání žaloby o obnovu řízení jsou lhůtami zákonnými, které nelze prodloužit (§ 230 odst. 3 o. s. ř.). Důsledkem nedodržení uvedených lhůt k podání návrhu je pak zamítnutí žaloby (ust. § 234 odst. 2 o. s. ř.). Objektivní lhůta pro žalobu na obnovu řízení je tříletá a běží od právní moci rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4689/2010). Je z ní stanovena výjimka ve prospěch případů, kdy původní, tj. žalobou na obnovu řízení napadené rozhodnutí civilního soudu, bylo vydáno v důsledku trestného činu soudce (viz § 228 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) nebo na podkladě trestního rozsudku, který byl později podle trestně právních předpisů zrušen (viz § 230 odst. 2 věta druhá o. s. ř.); to však není případ tvrzený navrhovatelkou. 7. Z uvedených důvodů je třeba konstatovat, že pokud původní rozhodnutí ve věci, které se žaloba na obnovu řízení týká (tj. usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 11. 3. 1983 č. j. 23 D 1401/82-24), nabylo právní moci již dne 11. 3. 1983, byl návrh navrhovatelky na obnovu řízení, který podala dne 15. 8. 2022, podán zjevně po uplynutí objektivní tříleté lhůty ve smyslu ust. § 230 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně proto zcela správně a v souladu s ust. § 234 odst. 2 o. s. ř. její návrh zamítl (aniž by se dále zabýval navrhovatelkou tvrzenými důvody obnovy řízení) a též správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení není žádný úspěšný účastník, kterému by snad vnikly náklady řízení. 8. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení, které nikomu nevznikly (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.).