§ 230 OSR – Žaloba není přípustná proti a) usnesení
Občanský soudní řád · 99/1963 Sb. · § 230 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 230 občanského soudního řádu stanoví, ve kterých případech není možné podat žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost, tedy kdy jsou tyto mimořádné opravné prostředky nepřípustné.
§ 230
(1) Žaloba není přípustná proti
a) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;
b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a o předběžné vykonatelnosti;
c) jen proti důvodům rozhodnutí.
(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.
(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Paragraf 230 občanského soudního řádu stanoví, ve kterých případech není možné podat žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost, tedy kdy jsou tyto mimořádné opravné prostředky nepřípustné.
Co to znamená v praxi
Nelze napadnout žalobou na obnovu řízení usnesení o žalobě z rušené držby.
Není možné podat žalobu na obnovu řízení, pokud se týká pouze výroků o nákladech řízení, lhůtě k plnění nebo předběžné vykonatelnosti.
Žaloba na obnovu řízení nebo pro zmatečnost nemůže směřovat pouze proti odůvodnění rozhodnutí, ale musí napadat samotný výrok.
Žaloba na obnovu řízení je nepřípustná, pokud lze zrušení nebo změny rozsudku či usnesení dosáhnout jiným způsobem, s výjimkou dovolání.
Není přípustné podat žalobu pro zmatečnost proti usnesení, kterým již bylo rozhodnuto o jiné žalobě pro zmatečnost.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost a znát jejich specifické podmínky přípustnosti.
Před podáním žaloby na obnovu řízení je nutné zvážit, zda neexistuje jiný opravný prostředek, který by vedl ke stejnému cíli.
Žaloba musí vždy napadat konkrétní výroky rozhodnutí, nikoli pouze jeho odůvodnění.